Praha - Téměř čtvrtina lidí do 25 let je v Evropské unii bez práce. Ve Španělsku či Řecku je jich dokonce polovina, zatímco v Česku "jen" pětina.
Evropa doplácí na "moderní" představu, že každý musí vystudovat, zatímco řemesla a učební obory jsou vnímané jako něco podřadného. Což je zásadní chyba.
"Na jedné straně stojí významná masa nezaměstnaných, na druhé pak řada firem zoufale hledá profese, které na trhu chybějí," říká Pavel Kaczor, který se na pražské Vysoké škole ekonomické věnuje trhům práce. "Řadu služeb poptávají firmy, které ke svému fungování potřebují vyučené zaměstnance," doplňuje Kaczor.
Průmysl a stavebnictví dávají práci 38 %
Spoléhat se na to, že budou všichni v EU, potažmo v Česku pracovat jen ve službách, je nereálné i podle ekonoma Tomáše Pavelky, působícího také na Vysoké škole ekonomické. "U nás má průmysl dlouhodobou tradici, spolu se stavebnictvím představují zhruba 38 procent celkově zaměstnanosti," připomíná.
"Některé obory navštěvuje mnohem více studentů, než jich budeme potřebovat," dodává s tím, že stát v takovém případě utrácí veřejné peníze vlastně zbytečně.
Evropské státy se začátkem července dohodly, že na boj proti nezaměstnanosti mladých lidí dají osm miliard eur (téměř 209 miliard korun). Tyto peníze mají jít například na příspěvky zaměstnavatelům nebo propojení školního vzdělávání a praxe.
Není ale ubývání pracovních příležitostí obecným trendem, se kterým se vyspělé státy prostě musí smířit jako s důsledkem technického rozvoje a globalizace?
Bláhová představa o práci budoucnosti
Například publicista Jiří Hlavenka nedávno vzbudil pozornost textem, podle něhož začíná být chronickým problémem neschopnost najít místo ve službách. "Představy o nirváně, jak se lidstvo zbaví ponižující manuální práce a jak budeme všichni krásně pracovat v nějakých imaginárních službách, byly bláhové," uvedl na serveru Lupa.cz.
Podle expertů oslovených online deníkem Aktuálně.cz zatím situace není tak vážná a nezaměstnanost zase klesne, jakmile dojde k dlouho očekávanému oživení ekonomiky - to má podle poslední prognózy ministerstva financí nastat už ve druhé polovině tohoto roku. Zároveň ale odborníci souhlasí, že zvláště mladí lidé si za nezaměstnanost mohou tak trochu sami.
Rozhodně prý totiž neplatí, že by v EU nebylo co na práci. Řada nyní "populárních" studijních oborů ovšem skutečně nemá uplatnění. Naopak - o obory, v nichž je uplatnění předem jisté, nikdo studovat nechce.
Podle Filipa Pertolda z ekonomického institutu CERGE-EI budou mít mladí problém s hledáním práce dál, a to i v Česku. Zde kromě "nepoužitelné" kvalifikace doplácejí také na to, že začínají ztrácet výhody z dovedností, které získali v devadesátých letech.
Dlouho totiž ovládali činnosti, se kterými starší generace neměla z doby socialismu zkušenost - například v oblasti financí nebo informačních technologií. "To je zvýhodňovalo. Momentálně tento efekt však vyprchává," myslí si Pertold.
K ohroženým skupinám patří mladí i z dalších důvodů. Jedním z nich je nedostatek pracovních zkušeností. Zaměstnavatelé se navíc "dvacátníky" bojí najímat - u člověka bez závazků je totiž pravděpodobnější, že opustí práci kvůli jiné příležitosti.
EU: Dejme jim záruku
V rámci Evropské unie se problému věnuje Iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí. Ta chce na boj s nezaměstnaností mladých vynaložit zmíněných osm miliard eur, většinu těchto peněz přitom v následujících dvou letech.
Evropská komise dále navrhuje, aby vznikla "záruka pro mladé lidi". Na základě té by měli do 25 let získat kvalitní nabídku zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovské přípravy či stáže - a to nejpozději čtyři měsíce po skončení školy nebo po ztrátě práce.
Jak ale zdůrazňuje Alena Zieglerová z Odboru sociálního začleňování při Úřadu vlády ČR, žádný "celoevropský plán" neexistuje. Konkrétní problémy musí jednotlivé státy zvládnout samy. "To, zda budou mít nezaměstnaní lidé nějakou perspektivu svého uplatnění, závisí na přístupu každého regionu," říká.
Je tomu tak i v případě "záruk". Sama Evropská komise uvádí, že tento návrh je pouze doporučením. Na svém webu zmiňuje také další kroky, které mohou pomoci členským státům v boji s nezaměstnaností. Ve všech případech jsou to obecná doporučení, například „vyzývat školy, aby podporovaly podnikání a samostatnou výdělečnou činnost mladých lidí, a trvale jim v tomto ohledu poskytovaly poradenství" nebo „podpora při zakládání malých a středních podniků".
Čeká se na návrat k růstu
Mnoho ekonomů věří, že nezaměstnanost klesne, jakmile se ekonomika vrátí k růstu - jde o takzvaný Okunův zákon. "Dokud nenastartuje ekonomický růst, tak opravdu pro většinu nezaměstnaných v EU není místo," říká například Pavelka.
Podle Kaczora se ale těžkosti s nezaměstnaností nevyřeší, jestliže se nezmění vzdělávací systém. S tím souvisí i otázka školného na vysokých školách.
"Není pochyb o tom, že by se v takovém případě potenciální studenti daleko více zajímali o perspektivu svého pracovního uplatnění, než jak je tomu doposud. Řada studentů toto dnes, bohužel, příliš neřeší," vysvětluje Kaczor.
Buďte flexibilní!
Mezi způsoby, jak bojovat s nezaměstnaností, patří podle Evropské komise mimo jiné koncept "flexicurity", který využívá Dánsko nebo Švédsko.
Díky němu firmy sice mohou jednodušeji propouštět, ale nezaměstnaní následně dostávají vysokou podporu, která se téměř rovná předchozí mzdě. Zároveň na ně stát vyvíjí daleko silnější tlak, aby hledali práci, případně se rekvalifikovali. Pokud se tak nestane, tak po určité době o státní příspěvek přijdou.
"Flexicurita vychází z předpokladů, které v Česku zatím nefungují," říká ovšem exministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová. "Například v Dánsku může zaměstnavatel propustit zaměstnance kdykoliv a okamžitě. Pokud tento člověk nemůže sehnat nové pracovní místo, úřad práce má dostatek peněz na jeho rekvalifikaci, změnu či doplnění dovedností nebo na podporu zaměstnavatele, aby zřídil či obsadil pracovní místo," vysvětluje, proč v Česku pro tento koncept zatím nejsou podmínky.
Zieglerová upozorňuje ještě na další věc. "Odhady budoucích potřeb zaměstnavatelů jsou prováděny od oka," říká. Pavelka zase připomíná "často nesmyslnou politiku vládních škrtů", kvůli které je situace v době recese ještě horší.
Mezi další příčiny nezaměstnanosti patří neochota stěhovat se za prací, bohatá podpora od státu, která nemotivuje nějaké místo vůbec hledat, či regulace odrazující firmy od investic.
