Lukáš Kovanda: Neudržitelná myšlenka

Lukáš Kovanda | Foto: DVTV

Je podle Vás myšlenka základního příjmu převoditelná do praxe, nebo jde o utopii?

Utopie je příliš silný výraz. Myšlenka základního příjmu do praxe převoditelná je, o čemž ostatně svědčí i několikeré příklady z minulosti. Základní příjem se však nikdy neujal trvale a plošně. Historie nás tedy učí, že ta myšlenka převoditelná do praxe je, ale zatím není v praxi udržitelná.

Dokážete si představit základní příjem i v Česku? Pokud ano, za jak dlouho, jak by zde podle Vás mohl vypadat a z čeho by měl být financován?

Těžko si lze představit, že by byl financován z něčeho jiného než z daní. Pokud by odpovídal hranici chudoby (pro jednotlivce loni v Česku dosahovala podle statistiků 10 220 korun za měsíc – pozn. redakce), musel by se objem u nás vybíraných daní zvýšit zhruba o třetinu. Pokud by odpovídal existenčnímu (2200 Kč), resp. životnímu minimu (3410 Kč pro jednotlivce), daňové navýšení by už nemuselo být tak citelné. V takové podobě by ale základní příjem příliš neměl smysl. Řada opravdu potřebných lidí je totiž na tom lépe dnes – při existenci cílených sociálních dávek – než by byla při takto nízké úrovni základního příjmu.

Obhájci základního příjmu mluví o tom, že se základním příjmem by lidé vybírali své povolání svobodněji, byli by kreativnější a šťastnější a mluví se také o tom, že s nástupem průmyslu 4.0 a tím, jak budou roboti "brát" práci stále více lidem, bude základní příjem nutností. Jsou to podle Vás správné úvahy?

Průmysl 4.0 je spíše marketingový koncept než něco, co by mělo vazbu na reálně pochody v ekonomice. K žádné čtvrté průmyslové revoluce nedochází. Dokonce je sporné i to, zda se dosud vůbec v praxi projevil dopad třetí průmyslové revoluce. Růst produktivity je výrazně nižší než ve 20. století a v nejbližších desetiletích se na tom příliš měnit nebude. Děti dnes na Západě po opravdu dlouhé době nemají zaručeno, že budou dosahovat vyšší životní úrovně než jejich rodiče. To, co označujeme jako čtvrtou průmyslovou revoluci, je ve skutečnosti celkem evoluční kreativní destrukce, kterých zná hospodářská historie přehršel.

Věřím v sílu lidského ducha. Pokud nebudou podnikatelé a inovátoři svazováni přebujelými regulacemi a státními intervencemi, často vedoucí ke konzervaci stávajícího stavu, třeba i v rámci bohulibých cílů typu zachování pracovních míst, bude nevyhnutelná destrukce pracovních míst v překonaných odvětvích a oborech zajisté doprovázena tvořivým vznikem nových pracovních pozic, profesí, oborů, ba celých odvětví. Třeba v segmentu kyberbezpečnosti se už nyní celosvětově nedostává zhruba 30 procent expertů. Důmyslně a kreativně provedený kyberútok přitom odrazí zase jen člověk – člověk nadaný důmyslem a kreativitou. Ne robot.

Roboti budou lidem brát rutinní práce, to ano, ne však ty, které nejsou rutinní povahy. Základní příjem přitom není zárukou vyšší kreativity a štěstí. Na peníze si člověk velmi rychle zvyká. Rychle jej přestávají motivovat. Například výherci multimilionové sumy v loterii uvádějí již během několika měsíců srovnatelnou úroveň životní spokojenosti jako před výhrou.

Lukáš Kovanda je hlavní ekonom skupiny Roklen