„V minulosti jsme z naší centrály získali příděl prostředků a bylo na nás, jak s nimi na lokální úrovni naložíme. Dnes má Accenture globální CSR strategii Skills to Succeed, Schopnostmi k úspěchu, a při jejím naplňování dáváme nejen peníze na projekty, ale také nabízíme neziskovým organizacím zdarma své know-how. Globálně jsme se zavázali, že strategie Skills to Succeed povede k tomu, že 250 000 lidí získá zaměstnání nebo zahájí podnikání," říká Alena Sochorová, výkonná ředitelka Accenture pro telekomunikace v ČR.

A také žena, která stála u zrodu české Accenture Academy, jež pomáhá mladým lidem z dětských domovů získat práci a která vyhrála kategorii Společensky prospěšný projekt 2012 v rámci soutěže TOP Odpovědná firma 2012.

Pokud vím, onen cíl pomoci zaměstnat 250 000 lidí vychází z toho, že Accenture má globálně přesně tolik zaměstnanců. Vás jsou v České republice asi dva tisíce, to asi tolik…

Vím, kam míříte… Ne, tolik lidí neučiníme zaměstnatelnými, v tom nám budou muset pomoci kolegové z dalších zemí. V roce 2012 prošlo naší akademií 70 dětí ze 7 dětských domovů. Jde o projekt velmi specifický, a protože hodnotíme primárně kvalitu projektu, nejsou čísla „absolventů" tím jediným či nejsprávnějším ukazatelem pro vyhodnocování projektu Accenture Academy.

Chystáte pro Accenture Academy nějaké změny? Ptám se kvůli legislativním změnám v přístupu k dětem, vyrůstajícím mimo biologickou rodinu. Do budoucna má být mnohem silnější pěstounská péče - pomáhali byste třeba i pěstounům a jim svěřeným dětem?

Budeme samozřejmě na změny reagovat, jsme ochotní jít i novými cestami. Ale dokud děti v dětských domovech budou, tak jim budeme pomáhat. V Nadaci Terezy Maxové dětem máme odborného strategického partnera, díky kterému se nám nestane, že bychom byli jakýmikoli změnami zaskočeni.

Na kouče pro děti dáváte jen peníze, anebo i kouče poskytujete z řad zaměstnanců?

Ne, na kouče dáváme peníze. Pro nás není jednoduché vyčlenit personální kapacity někoho ze zaměstnanců na dlouhodobou spolupráci. Loni se nám ale podařilo angažovat náš HR tým na jednodenní workshop v rámci firemního dobrovolnictví. Děti si pod vedením našich zaměstnanců zkoušely, jak se chovat při pohovoru, jak napsat CV. A rozhodně to bylo vzájemně obohacující. Kdo dává, také získává. Všichni naši lidé si akci nakonec chválili, ale předtím jsme i my trochu bojovali s nedůvěřivostí. Na základě pozitivních reakcí plánujeme další dobrovolnické workshopy také v tomto roce.

To říká hodně manažerů, že je mnohem těžší komunikovat podobné projekty dovnitř firmy, než vně…

Pamatuji si, jak jsme napsali dojemný příběh o dětech, kterým pomáháme, a přiložili ho k výplatní pásce, aby všichni zaměstnanci mohli být pyšní, co Accenture dělá. Kolegové to vesměs přijali pozitivně. Našla se však i reakce typu: Proč plýtváme papírem?

Mám tomu rozumět tak, že onen rozpočet na CSR, který je vám z globální firmy přidělen, utratíte ze sta procent ve prospěch Accenture Academy?

Ne, ale je to naše vlajková loď, které se věnujeme nejvíc a dáváme do ní i nejvíc peněz. V naší společnosti zároveň podporujeme i dobrovolnictví, sbíráme oblečení, organizujeme charitativní sportovní akce, věnujeme se dárcovství krve a dále část peněz používáme na to, aby zaměstnanci z consultingu mohli poskytovat své služby zdarma neziskovkám. Protože my jim tu práci samozřejmě zaplatíme.

Aby tento systém interně fungoval, trvalo pět let. Protože u nás platí, že každý člověk musí mít práci, která přináší peníze - a to kontroluje přísný interní systém. Pokud by z tohoto systému bylo patrné, že je tu zaměstnanec, který na něčem sice pracuje, ale nepřináší to žádné peníze, začalo by blikat červené světlo a byl by problém. Byla jsem moc ráda, když se to konečně povedlo systémově vyřešit.

Kolika neziskovkám jste takto loni pomohli?

V roce 2012 dvěma. Teď už máme další poptávky a čekáme jen na schválení rozpočtu.

Součástí vašeho byznysu je spolupráce se studenty a vysokými školami. Jak vlastně vnímáte univerzity a školy v České republice?

Ve spolupráci s univerzitami připravujeme přednášky, na kterých studentům vysvětlujeme, co je Accenture a co je to consulting. A pak, v consultingu zaměstnáváme vlastně jen vysokoškoláky, které nabíráme nejraději hned po skončení studií, abychom si je mohli „vychovat". V minulosti jsme například poskytovali i stipendia talentovaným studentům vysokých škol na studia v zahraničí. Kvalita zdejších vysokých škol se zvyšuje, byť zatím, bohužel, nedosahuje standardní úrovně škol západních.

Když slyším, že si nejraději studenty vychováte ke svému obrazu hned po absolutoriu, mám dojem, že slyším něco podobného jako v jiných firmách. Totiž, že české školy připravují studenty spíše na minulé století a ne na dnešní svět. Je to tak?

Já s tím bohužel souhlasím. Určitě jsou výjimky, ale většinové české univerzitní vzdělání není na moderní svět zcela připraveno.

Vzhledem k tomu, že od roku 1989 uplynulo už tolik času, nemůžeme se vymlouvat, že jde o problém generační…

Ne, ono už to bude uloženo v systému.

Jako konzultantská firma máte přesný vhled do toho, jak byznys funguje, jak si stojí. Teď se různé hlavy přou, zda rok 2013 bude ještě stagnační, anebo jestli se ekonomika odrazí. Je nebo není krize?

Budu mluvit za sebe. Jsem přesvědčena, že krize není. Jak se vše dařilo jakoby samo, hodně nás to rozmazlilo. Plýtvalo se zdroji, a jak se pořád rostlo, nikdo si toho moc nevšímal. Myslím si, že zažíváme zcela normální situaci. Daří se tak akorát. Ekonomika konzumní společnosti je sice postavena na tom, že se bude konzumovat stále víc, ale zároveň bych řekla všeho s mírou. Ona ta zeměkoule není nevyčerpatelná.

Jinými slovy - v dobách velkého růstu se promíjejí velké chyby, které se ovšem obnaží, jakmile se dařit přestane.

Ano, a to přece asi není špatně. Že nás to vrací trochu zpět. Lidé by si měli uvědomit, že historie období, kdy se nám daří dobře, není zase tak dlouhá! Podívejme se, jak žily rodiny před sto lety - a sto let není žádná historická míra…

Accenture je americká firma, je její perspektiva kritická vůči EU v těch ohledech, o kterých se bavíme?

Znovu odpovím spíš za sebe. Já bych EU vytýkala obrovskou byrokracii a snahu dělat vše na základě jakési absolutní jistoty - mít vše tolikrát schválené, že už to přestane být aktuální. Pořád vidím v EU podobné snahy, jaké zde byly, když se formovaly Spojené státy americké. Jenže ty okolnosti, za kterých se ony celky dávaly dohromady, jsou nesrovnatelné.

Foto: Thinkstock

EU se snaží postupovat socialisticky, aby všichni měli vše - a to zajistíte leda byrokracií, která ovšem nedokáže odolávat tlakům, kdy každý v EU prosazuje to svoje. Vždyť se podívejme už jen na ten paradox: EU má dvě sídla, aby všichni byli jakoby spokojeni.

Tématu, o kterém se bavíme, se týká i snaha EU regulovat CSR firem. Co si o tom myslíte?

Takový nápad je špatný principiálně. CSR je součást slušného chování. Když EU bude nutit firmy k tomu, aby pomáhaly povinně, stane se z toho nudná administrativní povinnost. Já chci tu energii! Každá moje půlhodina je zdroj. Buď ho využiji tak, že budu reportovat o CSR pro EU, anebo seženu víc peněz pro děti z dětských domovů. Pro mě je CSR koníček.

A jistě jste zaznamenala debatu o kvótách na vyšší zastoupení žen v managementu…

Ne, to jsem opravdu nepřehlédla. Vždycky jsem byla zastáncem názoru, že v české politice jsou kvóty potřeba. Politické prostředí je tak obhroublé, že do něj ženy ve velkém zastoupení dobrovolně nepůjdou, a pokud tam náhodou jsou, až na výjimky v něm nevydrží. A to je obecně moc špatné.

Takže: v politice se to možná vyčistí jedině tím, že se kvóty na zastoupení žen zavedou - a po nějakých letech se zase zruší. Nemyslím si totiž, že by ženy byly pro politickou práci jakkoli hendikepovány. Dodnes mě uráží někdejší výrok jednoho bývalého předsedy vlády: „Tato vláda musí tvrdě pracovat, a proto tu nemáme ženy."

V prostředí byznysu naopak považuji jakékoli kvóty za nesmysl. Jestliže politika má vytvářet dobré prostředí a dobré podmínky pro život společnosti, jejíž součástí jsou z poloviny ženy, podnikání je tu proto, aby vydělávalo peníze. Pokud ženy - nikoli proto, že jsou ženy, ale proto, že mají potřebné znalosti, vlastnosti a schopnosti - pomohou firmě k většímu úspěchu (zisku), pak firmy samy udělají vše pro to, aby přišly další ženy a úspěch byl ještě větší.

V Accenture se osvědčilo, když ženy ve vedoucích pozicích jsou. Na druhou stranu, když jsem v médiích viděla reakce některých firem typu „Kde ty ženy asi vezmeme?", řekla jsem si aha, pokud je toto jediný reálný argument proti, tak je chyba někde úplně jinde!

Nedá se říct, že by v české společnosti byla zvlášť dobrá nálada. Myslíte si, že byznys může a měl by jít dobrým příkladem?

Určitě může, ale uměle se do toho hrnout, to je zase něco, co k byznysu úplně nepatří. Myslím, že by byznys mohl pomoct tím, že bude pozitivní. „Máme se dobře, ale můžeme být ještě lepší."  Bohužel, řada firem schovává za krizi věci, které by stejně musela udělat. Místo toho, aby se řeklo: Utratili jsme zbytečně peníze, musíme to změnit, řekne se: Je krize, musíme to změnit.

Nezapomínejme, že špatná nálada je stejně nakažlivá jako dobrá nálada. Takže doporučuji stát nohama pevně na zemi, být realistou, ale současně taky trochu optimistou, hledat na věcech tu lepší stránku a nedívat se na svět jen přes černé brýle.

Co lidi znechucuje, je velké množství korupčních afér. A ty se týkají stejně politiky jako byznysu…

Ano, díky médiím má člověk pocit, že jedna hrůza střídá druhou. A je jistě pravdou, že do ideálu má naše společnost daleko. Važme si ale toho, že žijeme v té části světa, kterou je možné označit za civilizovanější, klidnější, bezprostředně nám nehrozí válka ani hladomor, že nás politici možná štvou, ale aspoň neutlačují. A navíc když se podívám kolem sebe, tak vidím i řadu pozitivních a krásných lidských příběhů - o těch se ale z médií nikdy nedozvíme…

(Rozhovor vyšel v časopisu CSR fórum 1/2013)