Praha - Přestože je na tuzemských úřadech práce registrováno více než půl milionu osob, Česko se může chlubit jednou z nejnižších nezaměstnaností v Evropské unii.
Míra nezaměstnanosti v Česku podle jednotné metodiky Eurostatu dosahovala v červenci šest procent. Jinak řečeno - déle než týden aktivně hledalo pracovní místo šest procent osob ve věku 15 až 74 let.
Zvláště nízkou míru nezaměstnanosti měl přitom loni region Praha, kde bylo bez práce 3,1 procenta osob. Oblast se tak zařadila na šesté místo z 272 takzvaných regionů NUTS 2 v Unii.
Lépe než Česká republika na tom v červenci byly už jen Rakousko, Německo (obě s nezaměstnaností 4,9 procenta) a Malta (5,7 procenta).
"Dobrá" nezaměstnanost má podle ekonomů několik příčin. "I když to je již klišé, tak Česko těží z německé ekonomiky, která má velmi nízkou nezaměstnanost a relativně silný růst. To jsou hlavní důvody k tomu, aby se ekonomice zde dařilo a dokázala tvořit pracovní místa," říká analytik společnosti Home Credit Michal Kozub.
Pro připomenutí: Německo je pro české firmy klíčovým obchodním partnerem. Podle Českého statistického úřadu tam loni směřovalo 31,3 procenta tuzemského exportu.
Firmy se nebojí nabírat
Kromě toho je česká ekonomika stále mladá. "Od začátku transformace uběhlo jen 25 let. To znamená, od chvíle, kdy do Česka začali přicházet velcí investoři, uplynula relativně krátká doba," vysvětluje Kozub. Investice tudíž ještě nejsou na konci životnosti.
Navíc pomohlo, že velká část podnikatelů zůstala v Česku i v době hospodářského poklesu. "To byl v regionálním měřítku problém v několika západoevropských zemích. Mnohé firmy totiž během krize omezovaly svou výrobu tam, kde je nejdražší," říká Kozub.
"Historicky jsme měli vždy nízkou nezaměstnanost, protože výrobní kapacity jsou rozvrženy celkem slušně po celém území ČR a nemáme zásadní problém s vyloučenými lokalitami," dodává hlavní ekonom GE Money Bank Petr Gapko.
Na historický aspekt upozorňuje i analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák – před rokem 1989 panovala v tuzemsku přezaměstnanost a v 90. letech se nezaměstnanost zvyšovala pomaleji než v dalších postkomunistických zemích.
Stejně tak k nízké nezaměstnanosti paradoxně přispívá fakt, že například na rozdíl od Francie mohou české firmy snadno propouštět pracovníky. "Pak jsou zkrátka ochotny zaměstnat více lidí, protože se nebojí, že přezaměstnanost v krizi způsobí bankrot," vysvětluje Gapko.
První jdou cizinci
Ekonom ČSOB Petr Dufek také připomíná, že v případě hospodářských problémů firmy v první řadě propouštějí desetitisíce zahraničních pracovníků, kteří do statistik nezasahují.
Nezaměstnanost je nižší i díky tomu, že v tuzemsku stále vznikají nová místa. Například ke konci října jich podle ministerstva práce a sociálních věcí přibylo přes 14 tisíc.
"A už vůbec nemůžeme zapomenout na schopnost českých lidí pustit se do podnikání v situaci, kdy už není jiná cesta. Počet podnikatelů dosahující hranice milion lidí plus další podnikající v rámci vedlejší aktivity jsou toho důkazem," uvádí Dufek.
Pořád jde ale o rekordní čísla
Podle místopředsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Víta Samka ale česká ekonomika nemá vyhráno ani navzdory tomu, že podíl osob bez práce vypadá ve srovnání se zbytkem Evropy příznivě.
"Naše nezaměstnanost je historicky nejvyšší," připomíná. Na výsledných číslech tento rekordní nárůst není tolik vidět mimo jiné proto, že před ekonomickou krizí byla tuzemská nezaměstnanost ještě nižší než v okolních zemích. Třeba v roce 2007 to podle Eurostatu bylo 5,3 procenta.
"Řada nezaměstnaných lidí již v evidenci uchazečů vedena není, protože jim to nepřináší žádný užitek. Podpůrčí doba dávek v nezaměstnanosti uplynula, žádnou relevantní nabídku práce nezískali a snaží se přežít spíše v šedé či černé ekonomice," dodává navíc Samek.
"V ČR v posledních letech došlo k nárůstu neplnohodnotných pracovních úvazků. Tito lidé potom nejsou klasifikováni jako nezaměstnaní, ale jejich příjem, sociální jistoty a postavení jsou téměř na úrovni nezaměstnaných," doplňuje Novák.
Důsledek? Nízká pracovní mobilita
Českému trhu práce může uškodit také malá flexibilita. "Česko, a Evropa obecně, je typické tím, že lidé se za prací příliš nestěhují. Snížením administrativy, která je k přestěhování se za zaměstnáním potřebná, by zmizely některé nerovnosti mezi nabídkou a poptávkou," uvádí Kozub.
Podle Evropské komise ale může být podprůměrná pracovní mobilita Čechů částečně způsobená právě nízkou mírou nezaměstnanosti. "Pět zemí s nejnižší pracovní mobilitou má zároveň nejnižší míru nezaměstnanosti i podíl mladých bez práce. To naznačuje, že lidé chtějí v zahraničí pracovat méně, pokud mají dostatek dobrých příležitostí ve své domovské zemi," zdůvodňuje komise.
Podle jejího průzkumu by loni bylo ochotných jet do zahraničí za prací jen 14 procent Čechů. To je druhé nejnižší číslo v EU, méně jsou ochotní migrovat za prací pouze Rakušané (12 procent). Oproti tomu ve Švédsku činí tento podíl 54 procent, v Chorvatsku 43 procent a na Slovensku 39 procent.
"ČR podle mě těží ze skutečnosti, že s výjimkou Prahy nejsou moc velké rozdíly mezi kraji. V každém okrese se většinou najde několik klíčových zaměstnavatelů. V jiných zemích jako Španělsko nebo Itálie jsou hospodářské rozdíly v regionech daleko výraznější a důsledkem je i vyšší migrace,“ říká ještě Novák.
Podpůrné programy mohou škodit
Na to, zda v boji s nezaměstnaností pomáhají i vládní balíčky na podporu ohrožených skupin, mají ekonomové různé názory. Podle Samka přispíval kabinet na tyto programy zatím poměrně skromně. "Teprve s nástupem nové vlády se situace v tomto směru začíná zvolna zlepšovat," věří.
Kozub si naopak myslí, že iniciativy jako zvýhodňování mladých, starých či zavádění kvót počet lidí bez práce příliš nesníží, naopak. "Možná se na výsledné nezaměstnanosti neodrazí. Ale bude vidět na investicích, které do této oblasti proudí," vysvětluje. Zvýhodňování různých skupin uchazečů před jinými totiž podle něj výrazně zvyšuje náklady, což může některé zahraniční firmy odradit.
Podle Dufka může v budoucnu nezaměstnanost zvýšit také přebytek absolventů, kteří nenajdou uplatnění. "Jako riziko vidím přetrvávající důraz či zájem o humanitní obory v rámci vysokoškolského studia," uvádí ekonom.
Článek vyšel ve čtvrtek 25. září v sesterském deníku Insider.
