Jak velký problém pro vás představuje shánění pracovní síly?
Sehnat pracovní sílu je zásadní problém. V sezoně zaměstnáváme asi 300 lidi. Z toho jen asi deset Čechů, zbytek jsou hlavně Ukrajinci. Někteří Ukrajinci z vesnic na západní Ukrajině ke mně jezdí opakovaně už dvacet let. Taky máme přes čtyřicet Filipínců.
Jak Češi, tak i Ukrajinci a Filipínci jsou u nás přímo zaměstnaní v hlavním pracovním poměru. Ale nábor lidí na Ukrajině a Filipínách nám samozřejmě někdo organizuje. Domluvíme si tu agenturu a oni nám lidi pomůžou sehnat.
Je to problém všech zemědělců?
Já myslím, že nejen zemědělců. Máme ještě velkou dopravní firmu, sto kamionů. Je to tragédie. Dneska jezdi lidi, které bychom před pěti lety nepustili ani přes dveře kanceláře. Proč nejsou dneska instalatéři, zedníci, elektrikáři? Ti nedělají za 110 nebo 150 korun za hodinu. A stejně nejsou. Svět se změnil. Představa je, že se nemusí pracovat.
Není problém sehnat jen lidi na manuální práci na poli, ale lidi všeobecně. A nejen za třicet tisíc měsíčně. Neseženete ani lidi, kterým zaplatíte šedesát tisíc měsíčně. Třeba technické pracovníky, kteří se vám o ostatní lidi budou starat.
Nahrazovat nedostatek pracovní síly vám pomáhají technologie. Na farmě používáte například traktory s GPS navigací. Je to mezi zemědělci běžné?
Čím dál tím víc. Když si pořídíte nějakého robota, tak přijde do práce každý den. Když ho nastavíte, tak začne pracovat. Je to jediná cesta. Protože ekonomika v Evropě je dnes založená na službách. Inovace potřebujeme.
Jak traktor s GPS navigací funguje?
Vůbec nepoužíváte volant. Na přední nápravě je senzor s hydraulickým válcem, který ten traktor řídí. Na navigaci je anténa, je to napojené na satelit. Nastavíte si, jaký potřebujete záběr stroje a je to. Obsluha je tam jen proto, aby nastavila správný program.
Sedí v něm někdo?
Sedí, navigace není stoprocentní. Třeba vypadne kvůli drátům nebo proto, že v serverech něco opravují. Takže člověk tam musí být ve chvíli, když to přestane fungovat. Aby zastavil a znova nastavil parametry. Ale jinak si to pamatuje, klidně i roky. Za rok se vrátíte na pole na stejné místo a začnete na centimetr stejně jako minule.
Dnes už existují i mapy pozemků. Kdybyste do softwaru nahrál mapu pozemku a zadal všechny údaje - například délku pozemku 400 metrů a záběr stroje pět metrů -, tak by to traktor dokázal sám odřídit. Kdybyste zadal příslušné funkce, co má dělat, tak už by se dokázal i sám otočit.
Na co všechno ty traktory s GPS používáte?
Příprava půdy, hnojení, aplikace chemických přípravků. Máme pole třeba kilometr a půl dlouhé, osm set metrů široké. Jede ostřikovač se záběrem 24 metrů. Nesmí se to vůbec překrývat, abyste těch chemikálií nedal moc. Když nebyla GPS navigace, tak jste musel jít, vzít si pásmo a v podstatě po těch 24 metrech to pole rozkolíkovat.
Rozparcelovat 100hektarové pole trvalo celý den, teď jen nastavíte záběr a stroj s navigací to už udělá. Je to neskutečné zkvalitnění a urychlení práce. I komfort pro tu obsluhu, která jen sleduje, zda to hnojí a stříká. Nemusí už dávat pozor, zda jede na centimetr přesně, to sleduje ten stroj. Taky je používáme při sázení nebo pokládání fólií. Samozřejmě bychom byli rádi, kdyby za nás roboti i sklízeli, někde to už zkoušejí, tak uvidíme.
Ušetříte díky tomu?
To každopádně. Pomáhá nám to ušetřit. Práce je kvalitnější. Jedním traktorem třeba pokládáme folie na papriky a druhým traktorem do těch fólií sázíme. Je to přesné. Zkoušeli jsme to i rukama, šlo to, ale přesné to nebylo a bylo to pomalejší. Ušetří to peníze i lidi, protože ten výkon je větší.
Už při přípravě půdy ušetřím spoustu času a pohonných hmot. Když máte stroj, co má záběr devět metrů, tak i když ho vedete, tak třeba tři čtvrtě metru se bude překrývat. Tady si nastavíte překryv pět centimetrů. Když si to spočítáte na hektarech, tak jsou to stovky litrů pohonných hmot. Ušetříte i čas, protože díky tomu neděláte deset, patnáct procent plochy dvakrát.
Inovace jsou cesta. Máme šest autopilotů, v pěstování používáme roboty na výživu, pak taky balicí stroje. Ušetří to neskutečné množství práce.
Je něco, co od zařazování inovací zemědělce odrazuje?
Byrokracie je zásadním problémem. Jestli se vůbec vyplatí dál podnikat. Dnes jsme sice větší než třeba před deseti lety, ale ne násobně. A já mám čtyřikrát víc administrativy, abychom vůbec stíhali třeba neustálé kontroly.
I ten přístup je jiný. Měl jsem na farmě na exkurzi třicet studentů z nizozemské vysoké školy zemědělské. Když jsem se jich ptal, kdo z nich půjde po škole do zemědělství, tak chtěli všichni. Ale když přijeli studenti z Mendelovy univerzity v Brně, tak ne. Ptal jsem se jich, proč studují vysokou zemědělskou školu, když nechtějí jít do zemědělství. Odpověděli, že potřebují mít nějaký titul. To se pak někdy asi uvidíme, až mě přijdou kontrolovat ze SZIF (Státní zemědělský intervenční fond, který zprostředkovává finanční podporu od státu i z EU a kontroluje užívání dotací, pozn. red.).
Pokud bychom nebyli rodinná farma, bylo by to ubíjející. Těším se, až mi děti pořádně dorostou. Dvě ze tří už u nás pracují. Tak to snad pak přebere nová generace, doufám.
Za jak dlouho se vám finančně vrátí třeba jeden autopilot?
Nepočítal jsem to, ale dnes už to bez toho ani nejde dělat. Aby kvalita za něco stála. Myslím si, že je to zaplacené za sezonu. Byly na to dotace z programu Rozvoje venkova. Některé ty navigace máme i pět let. A stále fungují. Někdy je třeba je refrešovat, oprášit software a jedou.
Jak systém dotací hodnotíte?
Jak si to ČR nastavila, tak to je. Podle mě by bylo úplně nejlepší, kdyby se dotace zrušily. Je okolo toho neskutečná byrokracie. Nemáte jistotu, že něco dostanete. V Česku není zemědělství priorita, je to úplná popelka. Nejsme zemědělská země - oproti Polsku a západním zemím. Programy samozřejmě existují, a když už se do nich dostanete, tak je potřeba jich využít. Ale kdyby nebylo dotací, stroje budou levnější.
Dám vám příklad. Kupoval jsem čelní nakladač, jeden je Bobcat, druhý je Massey Fergusson. Je to stejný stroj, jen má jinou barvu. Massey Fergusson je do zemědělství, Bobcat do stavebnictví. Do stavebnictví ale dotace nejsou a dodavatel, který prodával bobcaty, je neprodával zemědělcům. Takže mi dal na stejný stroj nabídku od firmy, která zemědělcům prodávala. Ten stroj byl o 25 procent dražší.
Třeba na Novém Zélandu si v 70. letech sami zemědělci dotace zrušili. A snížily se ceny. Dodavatelům nic jiného nezbylo. Dodavatel dobře ví, že máte na traktor 50 procent dotaci. Tak ho o 25 procent zdraží. Podle mě by ty stroje byly určitě levnější. A o co by se ušetřilo na administrativě.
Přímo v kanceláři mám šest lidí, kteří dělají jenom byrokracii, papíry. To je hrozné, nejsme veliká firma. 530 hektarů není moc. Proto nám musí pomáhat roboti.
