"Z pohledu České republiky může v užší podobě jít o pěstování dřevin na zemědělské půdě. V širší podobě to může být i vnesení zemědělského prvku do lesa, například pěstováním hub nebo chovem zvěře," vysvětluje Bohdan Lojka, vedoucí katedry tropických plodin a agrolesnictví na Fakultě tropického zemědělství České zemědělské univerzity a zakladatel Českého spolku pro agrolesnictví.
Nepředstavujte si ale krajiné prvky, jako jsou remízky oddělující pozemky, dřeviny bývají součástí hospodářské půdy a hlavně musejí plnit zemědělcem požadovanou funkci. Umožňují plodinám plynuleji dozrávat bez teplotního stresu, brání silnému slunci i mrazům, lámou větrné poryvy, zadržují vodu, mírní erozi půdy, nabízejí stín zvířatům i přístřeší dravcům lovícím hraboše, pomáhají opylovačům a přispívají ke stabilitě celého ekosystému.
"V agrolesnictví nejenom, že ty dřeviny stojí přímo na pozemcích, ale plní tam nějaké výrazné služby, jak systémové, tak produkční. Pokud budou na zemědělské půdě na nějakém pozemku růst třeba tři stromy a zemědělec je tam nechá, neřekl bych tomu agrolesnictví. V agrolesnictví je důležité, že zemědělec dřeviny vysází nebo udržuje, aby mu poskytly nějaké služby. Může to být například produkce dřeva nebo ovoce anebo právě ty ekosystémové služby," vysvětluje Lojka.
Agrolesnictví zároveň usiluje o lepší využívání přírodních zdrojů a jeho zastánci tvrdí, že z jednoho hektaru dokáže vyprodukovat více, než když se budou dva prvky pěstovat odděleně.
"Využití přírodních zdrojů, ať už světla, vody a živin, je výrazně vyšší, takže ta produkce z 1 ha může být výrazně vyšší. Ale samozřejmě ten zemědělec s tím musí mít zkušenost a musí vědět, jak takové postupy využít," říká Lojka. Poukazuje na to, že ze zemědělce - agrolesníka se v takovém případě musí stát i zkušený pěstitel dřevin, který stromy nejen vysází, ale taky bude vědět, jak o ně pečovat.
Spoření pro děti
Pětačtyřicetiletý Jiří Michalisko hospodaří na 35 hektarech polí, luk a pastvin na Opavsku. Pěstuje klasické tržní plodiny: pšenici, řepku, kukuřici, ječmen, ale i mák, kmín, brambory, červenou řepu, česnek. A k tomu i pestrou skladbu stromů. "Na pozemcích, kde se klasické plošné hospodaření terénně nedalo snadně obdělat, jsem zvolil produkci lesnickou, nově tedy agrolesnickou," vysvětluje.
Michalisko redakci Aktuálně.cz řekl, že v jeho zkušenosti s agrolesnictvím pozitiva převažují. Pšenice mu sice nevyroste co do množství víc, ale je kvalitnější, takže ji prodá za vyšší cenu. "Mírné zastínění před přímým slunečním žárem v čase mezi 11-17 hodinou dovolí zrnu dozrát, zároveň si zachová objem i obsah látek požadovaných pro pekařskou kvalitu, nezaschne a nescvrkne se," uvádí zemědělec.
"Navíc to doplním třeba produkcí hrušek a jablek ze stejného pole a tím zvýším finanční přínos kombinací a diverzifikací," dodává s tím, že například produkce jablek v kombinaci s červenou řepou skvěle propojuje produkční možnosti zeleninovo-ovocných šťáv.
Vůbec největší pozitivum ale Michalisko vidí v agrolesnictví coby formě "spoření" pro děti. "Je to za mě nejlepší spojení produkčních opatření krátko- i dlouhodobé návratnosti s mnoha environmentálními benefity pro krajinu, Dokonce si neumím představit významnější prvek podporující generační obměnu na farmách než založenou linii cenných dřevin na pozemcích hospodářství jako takové spoření pro děti a vnoučata, kteří při potřebě opravit střechu na hospodářství prodají několik stromů a nakoupí stavební řezivo."
Nový název pro staré praktiky
Agrolesnictví svým způsobem představuje modernější návrat ke starým zvykům, na které jsme zapomněli. Ještě v 19. století byly dřeviny součástí zemědělství, zemědělci je uměli pěstovat a pro své potřeby využívat. "Dokonce na to byly zákony, že podél cest se musely vysazovat dřeviny," vysvětluje Lojka.
Mizet začaly spolu s tím, jak se české zemědělství intenzifikovalo. Definitivní ránu jim pak zasadila kolektivizace. Meze zmizely, pole se pospojovala.
Česká republika je dnes z pohledu EU v tomto ohledu podle Lojky až unikátní, protože v porovnání s průměrem EU disponuje výrazně většími půdními bloky i farmami. "Velikost půdního bloku v Evropské unii je asi 5 ha, my máme průměr 50 ha. Velikost farmy v EU je asi 16 ha, my máme asi 150 ha," vypočítává Lojka.
Agrolesnictví by se tak podle něj sice dalo označit za nový název pro řadu starých praktik, ale neznamená to, že se agrolesníci chtějí vracet do minulosti. Dnešní doba nabízí i nové přístupy a zemědělec může na agrolesnickém systému, jak už bylo řečeno výše, i vydělat. K tomu jde ruku v ruce se zeleným směřováním EU.
"Dřeviny mohou představovat zlepšenou adaptaci na klimatickou změnu, na zemědělské půdě mohou docela výrazně vázat vzdušný uhlík. Nejjednodušíí způsob, jak vázat vzdušný uhlík - CO2, je vysadit strom," říká Lojka.
Přístup se výrazně proměnil
Přesná data o tom, kolik agrolesníků dnes mezi zemědělci v Česku je, k dispozici nejsou. Podle Lojky se ale odhaduje, že agrolesnictví se u nás v současnosti praktikuje asi na 40 tisících hektarech zemědělské půdy. To je méně než jedno procento z celkové zemědělské plochy. Historicky to však v některých regionech bylo i okolo 6 procent. Často zemědělci některé prvky agrolesnictví využívají, ale sami se za agrolesníky ani neoznačují.
Agrolesnictví ve světě a v Evropě
Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) agrolesnictví na celém světě praktikuje více než 1,2 miliardy lidí, a to na půdě o rozloze přibližně 1 miliardy hektarů.
Na území EU se agrolesnictví provozuje na rozloze 15,4 milionu hektarů, což odpovídá skoro 9 procentům zemědělské plochy v EU. Pokud by se do toho započítal chov sobů, agrolesnictví by pokrylo 52 milionů hektarů, což odpovídá téměř velikosti Francie.
Zdroj: Evropský parlament
Na dotaz, co může jeho kolegy zemědělce brzdit v tom, aby se do agrolesnictví sami pustili, Michalisko vyjmenovává například roztříštění půdní držby a konzervativní přístup k chápaní produkce jen na výnosu tržní plodiny. "Pozitiva, jako je přinos environmentální a ekonomický v přístupu k intenzifikaci produkce, nejvíce docení farmy menšího rozsahu s jiným myšlením k diverzifikaci příjmu," uvádí farmář.
Podpora od EU i státu
Agrolesnictví se těší uznání a podpoře na úrovni EU i ze strany společné zemědělské politiky (SZP). V roce 2005 Brusel uznal jeho vysokou ekologickou i sociální hodnotu. V témže roce EU poskytla i první grantovou podporu na vytvoření agrolesnických systémů. V programovém období 2007-2013 bylo agrolesnictví zařazeno mezi opatření podporovaná v plánech rozvoje venkova členských států.
Díky přístupu EU se v posledních letech výrazně proměnil i postoj ze strany státu. "Agrolesnictví se vyskytuje ve strategii Z farmy na vidličku (vychází ze Zelené dohody pro Evropu, usiluje o bezpečnější, šetrnější a spravedlivější zemědělství, pozn. red.) a v Zelené dohodě pro Evropu. A samozřejmě bylo včleněno do našeho Strategického plánu Společné zemědělské politiky, který pro programové období začíná právě teď," vysvětluje Lojka.
Michalisko vzpomíná na překážky, na jaké narážel, když před více než 20 lety stavěl oboru pro daňky a začínal s výsadbou dřevin na zemědělském pozemku, aby zvířatům zpestřil stravu. "Až o několik let později jsem se od úřadů dozvěděl, že tento způsob hospodaření není naší platební agenturou podporovaný a stromy jsou na dotacemi podpořené ploše k zemědělské produkci překážkou," vysvětluje.
"Tak jsem se začal zajímat o to, jak smysluplnou kombinaci hospodaření zachovat. A narazil jsem na práce akademiků, kteří prezentovali možnosti adaptačních opatření na klimatickou změnu formou již ve světě dávno podporovanou a u nás v historických kořenech provozovanou našimi předky, kterou lze moderně nazvat agrolesnictví," dodává Michalisko.
Dotace na sázení stromů na zemědělské půdě
Letos v květnu česká vláda schválila opatření, které farmářům umožní čerpat dotaci na sázení stromů na zemědělské půdě. "Pokud zemědělec založí velmi specifický typ agrolesnického systému - v opatření jsou jen dva typy agrolesnických systémů, a to dřeviny na orné půdě a na pastvinách, tak může dostat podporu na výsadbu i údržbu dřevin," pokračuje Lojka.
Ministerstvo zemědělství uvedlo, že opatření začne fungovat už letos, do roku 2027 je na dotaci připraveno přes 127 milionů korun. Na ornou půdu i travní porost tak budou moci zemědělci s podporu státu vysázet například duby, borovice, jasany, habry, lípy, vrby, topoly nebo i ovocné stromy.
"Zemědělci dostanou příspěvek téměř 105 tisíc korun na založení hektaru v agrolesnickém systému. V dalších letech mohou získat více než 18 tisíc na péči o jeden hektar. Dotace poplyne z evropského i národního rozpočtu, z toho ale mnohem větší část. Vláda podpořila náš návrh na zlepšení celkového stravu krajiny, a proto do roku 2027 z národních zdrojů přispěje 65 procenty, konkrétně téměř 83 miliony korun, z EU získáme přibližně 44 milionů," uvedl končící ministr zemědělství Zdeněk Nekula (KDU-ČSL).
Na Státní zemědělský intervenční fond (SZIF) budou zemědělci hlásit, že chtějí založit agrolesnický systém, a do konce listopadu pak budou podávat žádosti o dotaci. O stromy pak budou muset pečovat nejméně pět let. "Počítá se ale s tím, že ho bude obsahovat i další Strategický plán Společné zemědělské politiky po roce 2027," napsalo ministerstvo v tiskové zprávě.
Ministerstvo odhadlo, že do konce roku 2027, kdy skončí současné programové období Společné zemědělské politiky EU, se do agrolesnictví přihlásí asi 900 hektarů zemědělské půdy.
Prostor pro inovace
Přestože se pohled na agrolesnictví v posledních letech značně posunul, stále je podle Lojky co zlepšovat. Šířit mezi zemědělci osvětu, nabídnout jim poradce, trénink a lepší technologie.
Český spolek pro agrolesnictví, Česká zemědělská univerzita a další výzkumné instituce jsou v tuto chvíli zapojeny do celoevropského projektu financovaného Evropskou komisí v rámci programu Horizont Evropa pro výzkum a inovace na období 2021-2027, kde se snaží vytvořit nástroje, které by zemědělci mohli využít, například digitální nástroje pro agrolesnictví.
"Existuje plno digitálních nástrojů, které nemají specifický komponent agrolesnictví, ale v tom projektu bychom chtěli vytvořit třeba pár těch, které budou specificky zaměřené na agrolesnictví a budou uživatelsky jednoduché," pokračuje Lojka. "A zemědělci to může třeba pomoci právě s výběrem dřevin, designem agrolesnického systému, managementem, monitoringem biodiverzity, s jednoduchým spočítáním třeba ekonomiky toho agrolesnického systému," uzavírá.
Horizont Evropa
Horizont Evropa je rámcový program Evropské unie pro výzkum a inovace na období 2021-2027.
Cílem tohoto programu je posílit vědeckotechnickou základnu EU, mimo jiné rozvojem řešení politických priorit, jako je ekologická a digitální transformace. Program rovněž přispívá k dosažení cílů udržitelného rozvoje a podporuje konkurenceschopnost a růst.
Program s rozpočtem ve výši 95,5 miliardy eur, včetně 5,4 miliardy eur z nástroje Next Generation EU, doplňuje vnitrostátní a regionální financování v oblasti výzkumu a inovací.
Zdroj: Consilium.europa.eu
