O možnosti založit sociální podnik se začaly nynější manažerka a jednatelka prádelen Ilona Bedrnová s lékařkou Vladimírou Hejmovou bavit přibližně před deseti lety. Nápad dostal reálné základy v roce 2014, když společně otevřely prádelnu Zelený ostrov v Dobřichovicích. Do Prahy se pak podnik skrze druhou pobočku rozšířil o tři roky později.
"Chtěli jsme pomoct místní lokalitě a lidem, kteří nehledají snadno práci," popisuje motivaci pro redakci Aktuálně.cz Bedrnová.
Jejich volba tehdy padla na neslyšící. "Je to jedna z mála prací, které mohou neslyšící vykonávat. Mohou obsluhovat pračky, žehlit i mandlovat," popisuje Bedrnová.
O práci v prádelnách Zelený ostrov je zájem. Zdravotní handicap má třináct z šestnácti zaměstnanců obou poboček. Je na něj brán ohled i při vysvětlování úkonů, což je něco, co ve "zdravém" pracovním kolektivu vzhledem k časové náročnosti většinou chybí. Komunikaci v prádelnách pomáhají zprostředkovávat slyšící pracovní asistenti.
Komunikace probíhá všelijak, ale funguje
"Nelze používat jednotný komunikační systém, protože každá ze zaměstnankyň prošla jiným typem vzdělávání a každá došla do určité úrovně porozumění," vysvětluje pracovní asistentka Kateřina Semerádová. "Některé omezeně ovládají mluvenou řeč, jiné zvládají znakovou češtinu a další čistý znakový jazyk. A někdo znakový jazyk nezná vůbec," dodává.
Komunikace tak probíhá kombinací znakové řeči, posunky, kreslením obrázků a dalšími vizuálními pomůckami. Občas dokonce Semerádová pomáhá i jednotlivým zaměstnankyním, aby se pochopily mezi s sebou, než samy přijdou na způsob, jak se dorozumět.
To, že se prádelnám daří, dokládá nejen otevření druhé pobočky, ale také nárůst služeb, které nabízí. Například šití a úpravy oděvů, úklid nebo nově doprava pro seniory, kteří potřebují k lékaři nebo na nákup, v Dobřichovicích a Řevnicích.
Roušky se ukázaly jako problém, ne pomoc
Přesto jsou prádelny závislé na příspěvcích nebo finančních úlevách. S růstem i založením jim pomohly evropské dotace, dárce a podporovatele našly i v charitativním projektu Konto bariéry nebo mezi soukromníky, kteří se složili například na zakoupení pračky a sušičky. Další lidé je podporují využíváním jejich služeb.
"Hodně zákazníků ví, že využívá služeb chráněné dílny, tak říkají, že si k nám prádlo rádi dávají, aby nás podpořili. Říkají, že z toho mají radost," popisuje Bedrnová.
Přísun nových klientů však zastavila pandemie koronaviru, která dorazila jen pár měsíců po otevření rozšířené pobočky v Praze na Zbraslavi. Většina firemních klientů, kteří si u nich praní prádla objednávali, například hotely, najednou zavřela. Prádelna tak přišla o značnou část příjmů, i když sama ze zákona zavřít nemusela.
Prádelny si tak musely poradit jinak - začaly šít látkové pytlíky na potraviny, dekorativní polštářky na Vánoce a Velikonoce, návleky na čajové konvice nebo levandulové pytlíčky a nahřívací pohankové polštářky. "Vymýšlíme různé věci, abychom měli přivýdělek i jinde, ale je to málo. Bez úlev bychom to nezvládali," popisuje Bedrnová. Přesto se jim zatím povedlo udržet všechna pracovní místa.
Pandemie přinesla i další překážku v podobě roušek, které znemožňují odečítání ze rtů a další komunikaci s neslyšícími. "Znaková řeč se odehrává nejen v rukou, ale roli hraje i výraz těla a tváře," vysvětluje asistentka Semerádová. Proto v prádelně většina zaměstnankyň roušky nenosí a nasazují si je pouze při kontaktu se zákazníkem. Místo toho se v prádelně pravidelně testují.
"Roušky znemožňují sledování úst, pohyby obličeje a mimiky. Zaměstnankyně, které byly dříve schopny komunikovat se zákazníky a vyřizovat jednotlivé úkony, a tím si i budovaly kolem sebe komunitu, tak kvůli pandemii o tohle zpříjemnění přišly," dodává asistentka.
