Aktuálně.cz: Myslíte, že poslední kroky, které Evropská unie učinila v zamezení dvojí kvality potravin, budou postačující - tedy směrnice zakazující dvojí kvalitu potravin, která má vstoupit v platnost v lednu 2020?
Jindřich Pokora: Osobně mě zajímá rozsah tohoto problému, to ale nejsem schopen z pohledu omezeného hranicemi České republiky objektivně posoudit. Na trhu jsou desítky tisíc, možná stovky tisíc značek potravin. Pokud je problém dvojí kvality aktuální třeba u deseti procent z nich, bude Státní zemědělská a potravinářská inspekce potřebovat účinné, jasné a tvrdé nástroje pro jeho řešení.
Nejrůznější studie dokládají, že českého spotřebitele v prvé řadě zajímá především cena a teprve potom kvalita…
Čeští spotřebitelé jsou na trhu s potravinami, který má ceny blížící se často cenám v Rakousku nebo Německu. Někdy jsou dokonce prý i vyšší. České platy jsou tam, kde jsou, takže co je divného na tom, že řadu spotřebitelů zajímá především cena? Ale pokud to lidé s někým myslí dobře, tak především sami se sebou.
Jsem přesvědčený, že cenu a kvalitu řeší v obchodech při nákupech současně. Jsou to spojité nádoby. Možná je problém ve formulování otázek při všech těch různých sociologických průzkumech, které se potřebují dopracovat očekávané pravdy.
Čím vším byste argumentoval proti tvrzení části české populace, podle níž kvalitu potravin negativně ovlivňuje Společná zemědělská politika unie (CAP) a dotace, které pokřivují trh? Jaké byly v tomto ohledu hlavní přínosy CAP pro ČR?
S takovým tvrzením části české populace jsem se ještě nesetkal a nevidím pro něj žádné důvody. S ohledem na kontrolní praxi Státní zemědělské a potravinářské inspekce přinesla Společná zemědělská politika možnosti práce s většími soubory dat a informací pro zpracování objektivnějších analýz rizika například některých kontaminujících látek atd. Jiná věc je, zda tato možnost byla efektivně využita. Osobně si myslím, že dat poskytujeme mnoho, ale zpětná vazba je poměrně nevýrazná.
Konzumace potravin, jež jsou produktem ekologického zemědělství, je v ČR hluboko pod průměrem EU. Podle posledních dostupných čísel je to u nás necelé jedno procento celkového zkonzumovaného množství potravin, zatímco unijní průměr činí něco přes šest procent. Je to dáno jen jejich cenou?
Cena hraje samozřejmě významnou roli, viz moji předchozí odpověď. Významnější je podle mého názoru prezentace potravin vyrobených ekologickými zemědělci na trhu. Ta je zatím slabá, obaly jsou nevýrazné, propagace vázne. Eko zemědělci jsou zapálení pro ekologii a udržitelné zemědělství, ale marketing, který je do určité míry "neekologický", jim moc nejde. Není jim vlastní.
Ale je to jenom otázka času, v bioprodejnách se setkávám především s mladými lidmi. A jenom pro připomenutí, biopotravina, to není jenom o kvalitě dané potraviny, je to i o tom, že její výroba není spojena s újmou na přírodě, ničením života v půdě, erozí, průsaky pesticidů do pitných vod atd.
Kontroly SZPI v roce 2017
V roce 2017 provedli inspektoři Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) celkem 45 530 kontrol provozoven potravinářských podniků, provozoven společného stravování, celních skladů a internetových obchodů, z toho 27 077 v maloobchodní síti, 11 522 v provozovnách společného stravování a 9 653 ve výrobě.
Zjištěno bylo celkem 3 184 nevyhovujících šarží potravin a ostatních výrobků.
Z pohledu jednotlivých komodit byla z tohoto počtu nejvyšší procenta nevyhovujících šarží zjištěna u čokolád a cukrovinek (51,9 %), medu (50,8 %), přídatných a aromatických látek (33,3 %), dehydratovaných výrobků (31,4 %), zmrzlin a mražených krémů (26,5 %), nealkoholických nápojů (23,7 %), jedlých tuků a olejů (21,9 %), brambor (21,1 %), zpracované zeleniny (20,6 %), těstovin (19,5 %), ryb a vodních živočichů (18,3 %), vína (18,1 %).
S ohledem na zemi původu byl nejnižší podíl nevyhovujících šarží zjištěn u potravin z České republiky (9,9 % nevyhovujících šarží) a poněkud vyšší podíl u produkce pocházející ze zemí EU (17 % nevyhovujících šarží). Vyšší
procento bylo zjištěno u produkce dovezené ze třetích zemí (27,6 % nevyhovujících šarží).
S českými výrobci máme dobré zkušenosti
Jak si na tom podle zkušeností Státní zemědělské a potravinářské inspekce stojí potraviny produkované českými výrobci ve srovnání s konkurencí ze zahraničí? Ve výroční zprávě za rok 2017 stojí, že nevyhovujících šarží bylo z kontrolovaných výrobků 10 procent oproti 17 procentům u potravin dovezených ze zemí EU. U třetích zemí to bylo dokonce 26,7 procenta.
Odpověď naleznete v otázce. Ta čísla samozřejmě nejsou statisticky zcela přesná, ale věřím tomu, že situaci popisují celkem věrohodně. S českými výrobci máme dobré zkušenosti. Dělají bezpečné a kvalitní věci.
Když mám tu možnost, osobně jim v obchodech dávám přednost před srovnatelnými potravinami zahraničními. A že jsou mezi nimi i nesolidní? Samozřejmě, ale jedná se skutečně jen o pár případů, které jsou vesměs předmětem správních řízení, která vede SZPI.
Nakolik se kvalita potravin v ČR zlepšila po vstupu do EU?
Že by vstup do EU měl výraznější vliv na kvalitu, to jsem si nevšiml. Určitě pozitivním aspektem byla role Evropské komise při prosazování určitých omezení při používání např. přídatných látek (éček).
Jinak co se týče hygieny výroby nebo požadavků na bezpečnost potravin, zde měla Česká republika hodně vysoké standardy ještě před vstupem do EU. Mnohde, například v mikrobiologických požadavcích na potraviny, se v rámci EU postupně dostáváme zpátky na naši bývalou úroveň.
U kterých komodit nacházela SZPI v minulosti nejvíce nedostatků? Ve výroční zprávě za rok 2017 se hovoří mimo jiné o českém česneku…
Odpověď by byla velmi obsáhlá a lze ji nalézt na webu SZPI ve výročních zprávách. Kromě česneku, kde ale situace nebyla zase až tak kritická, by se dalo hovořit i o medu, čokoládě, olivových olejích, víně, některých typech sýrů atd.
Jak často se SZPI setkává s podvody v deklarovaném původu potravin? Jako pokus o podvod můžeme pokládat přece i to, že jsou údaje uváděny tak malým písmem, že je řada lidí prostě nepřečte…
Relativně často. Je to jeden ze směrů kontroly, kterým dává SZPI prioritu, a vydávání zahraničních potravin za české považujeme za hodně velký správní delikt. Kontroly jdou dvojím směrem. Laboratorní analýzy dokážou na základě izotopových analýz prokázat původ u burčáku nebo u vína.
U ostatních komodit je to složitější. Tam se musí provádět kontrola dokladová a zejména u nebalených potravin, např. mák, česnek a jahody, je to bez kontrol na hranicích těžké, někdy i nemožné. Nic nebrání tomu, potravinu vyvézt a uskladnit v zahraničí a pak ji dovézt zpět do ČR. I když na stejné dokumenty nám sem pak přiváží nazpět třeba turecký mák místo původního českého.
Základem kontroly je prevence
Podle výroční zprávy z roku 2017 provedla SZPI předloni 45 500 kontrol. Na co se při nich především zaměřuje? Jaké byly stručně hlavní závěry kontrol?
Základem kontroly musí být prevence. Takže se snažíme věnovat kontrole hygienických podmínek výroby potravin a při jejich uvádění na trh. To je základ. Pak samozřejmě udržujeme na vysoké úrovni monitoring bezpečnosti potravin a značné prostředky jsou věnovány na odhalování falšování.
Jak vnímáte poslední kauzy okolo hovězího masa z Polska? Nenafukujeme tenhle problém poněkud? Nálezy masa, ať již hovězího, či kuřecího, které v minulosti nesplňovaly podmínky náležité kvality, činily přece jen zlomek celkového polského dovozu.
Jestli se problém nafukuje, to nevím. Ale pak by měl začít tedy foukat asi podstatně více. Mě osobně zarazila informace, že v Polsku se inzeráty na výkup nemocných zvířat začaly objevovat někdy v roce 2006. Tehdy například vykoupil pětatřicetiletý podnikatel z brodnického okresu za pár zlotých ve třech vojvodstvích přes tisíc nemocných krav.
Chápu, že může dojít k selhání systému u jedné, dvou nebo deseti krav. Ale tisíce krav a problém starý 13 let? Tohle je příklad elementární systémové chyby a tvrdá opatření jsou zcela namístě. Osobně bych si dovedl představit i tvrdší postup proti zemi, která má tyto problémy.
Co by měli zákazníci sami dělat, aby se problém dvojí kvality potravin podařilo co nejvíce eliminovat?
Takové výrobky ignorovat, nebo ignorovat i celou produkci daného výrobce, který považuje české spotřebitele pouze za zdroj svého zisku. Zažil jsem před mnoha lety situaci, kdy jedna cukrovinka byla v zahraničí barvena přírodními barvicími složkami (karotenem, červenou řepou atd.) a u nás se ten samý výrobek ve stejné době prodával obarvený azobarvivy. To jsem bral jako podraz na české občany a do dneška tento výrobek nekupuji, i když se kvalita již dávno srovnala. Já podrazy neodpouštím.
