Foto: Aktuálně.cz

Francouzský příklad

Analýza vedle řady příkladů dopadů zkracování pracovní doby ze zahraničí rozebírá také velkou reformu ve Francii, kde na přelomu milénia změnili legislativně pracovní dobu z 39 hodin týdně na 35 hodin. 

"Prostudovali jsme hodně materiálů a převažují spíše negativní důsledky. Francie tím chtěla řešit dlouhodobě vysoká čísla nezaměstnanosti. Firmy dostaly dost času na přípravu změny, měly velkou flexibilitu a měly k dispozici sociální partnery," přibližuje socioložka Renata Kyzlinková.

Cílem reformy bylo zvýšení zaměstnanosti a zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců a rovnováhy ve skloubení pracovního a osobního života. Firmy mohly využít úlevy na sociální pojištění za podmínek, že naberou nové zaměstnance. 

"Pozitivně hodnotili změny zaměstnanci a levicoví politici, negativně pravicoví politici a také renomovaní ekonomové. Vzniklo 350 tisíc nových míst, takže v krátkodobém horizontu to mělo pozitivní dopad, ovšem ve chvíli, kdy došlo k recesi, tak toto byla první místa, která se rušila. V dlouhodobém horizontu převažoval tedy negativní dopad," říká Kyzlinková. 

Dopad na veřejné finance byl vysoký - byla to drahá reforma, firmy stála dvě miliardy eur, veřejné finance přišly o 2,5 miliardy eur. Navíc řada firem, které vytvořily nová místa za snížené sociální odvody, zmrazila mzdy a poklesla jim produktivita o více než tři procenta.

Lépe to zvládly velké podniky, které mohly nahradit některá místa stroji a roboty, horší dopad to mělo na malé firmy. Pozitivní dopad měla reforma na genderovou rovnost a lepší pohodu zaměstnanců. "I když někteří pracovníci si stěžovali na vyšší intenzitu práce," dodává Kyzlinková.