Kateřina Hovorková
Aktualizováno 16. 9. 2021 7:06
O zkrácení pracovní doby v Česku ze 40 hodin týdně na 37,5 hodiny se mluví dlouho. Před říjnovými volbami tato myšlenka znovu ožívá, odbory a ministerstvo práce ji chtějí uzákonit. Zajímavá je proto nová analýza pracovníků Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, která rozebírá dopady změny a upozorňuje na zkušenosti ze zahraničí. "Změní nás to v postmateriální společnost," věří analýza.
Zkracuje se už sto let
V soudobé historii evropských zemí došlo ke snižování pracovní doby již mnohokrát a různými způsoby. Nejvíce rozšířený byl pokles ze 48hodinového, respektive 46hodinového na 40hodinový standardní pracovní týden. V roce 1968 pak došlo ke zrušení pracovních sobot.
Analýzy ukazují, že tyto zásahy vesměs nevedly k sociálním bouřím a nepokojům nebo nebyly přímým zdrojem ekonomické recese.
- Již v roce 1926 Henry Ford zredukoval šestidenní pracovní týden na pětidenní s odůvodněním, že lidé musí mít čas žít osobní život, a tedy i důvod utrácet peníze za jeho auta.
Pracovní dobu upravuje v Česku zákoník práce. Týdenní pracovní doba činí nyní 40 hodin týdně. Zkrácená na 37,5 hodiny je u zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerostných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu. A ještě u zaměstnanců s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem. U zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem je pracovní doba upravena na 38,75 hodiny týdně.
Zákoník práce také uvádí, že zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zkracovat se nesmí tam, kde jsou zaměstnanci odměňováni platem, nikoli mzdou, tedy vesměs se jedná o instituce veřejné správy, školství a další.