Nejnovější číslo časopisu Studenta
Článek byl převzat z magazínu Studenta.
Kompletní digitální vydání posledního čísla magazínu Studenta najdete zde.
Další články ze Studenty čtěte zde:
S čím vším by nám ta opravdová učenlivá umělá inteligence mohla v budoucnu pomoct?
Otázkou spíš je, s čím by nám pomoct nedokázala. Tam mě totiž nic moc nenapadá. Může fungovat třeba jako osobní učitel, který vám vysvětlí, co vás zajímá, tak, abyste to pochopili, protože látku připraví přímo vám na míru a vědět bude v podstatě všechno. To by byla úplná revoluce ve školství. Když jí dáme potřebnou motivaci a cíle, bude AI schopná vymyslet v podstatě cokoliv.
A ta výkonnost je nesrovnatelná. Když bude deset tisíc vědců řešit technické problémy letu na Mars, tak tam taky jednou doletíme, ale když o tom bude 24 hodin denně přemýšlet deset tisíc počítačů, dostaneme se tam mnohem dřív. AI nám umožní nepředstavitelně výrazně urychlit technologický pokrok ve všech oblastech, včetně těch velmi složitých jako je zdravotnictví nebo ekologie.
K čemu pak budou lidi, když za nás všechno budou dělat počítače?
No jo, to je zase ta panika o nahrazování lidí stroji. (smích)
Myslíte si, že není na místě?
Tak samozřejmě, že budeme v určitém slova smyslu nahrazeni. Nějakých 99 procent pracovních pozic, které existovaly před řekněme 300 lety, už dnes neexistují. A zcela logicky. Tehdy lidi žili na vesnicích a 12 hodin denně šest dní v týdnu trávili na poli, protože drtivá většina populace pracovala v zemědělství.
Dnes je to v USA tuším pod jedno procento, protože ta tvrdá práce, co nikoho nebavila, byla nahrazena stroji. Díky tomu, že se stroje postaraly o to, abychom jako lidstvo přežili - sklízí za nás obilí, produkují jídlo atd. - se lidé můžou věnovat činnostem, které by na úrovni živobytí dřív nikdo nedělal, třeba hraní hokeje nebo fotbalu, zpěv, herectví. Stroje makají za nás a my tak můžeme být lenivější, cestovat, užívat si života a dělat to, co nás baví.
Takže stroje budou makat v potu své mechanické tváře a my hodíme nohy nahoru a relax?
Já si nemyslím, že od nás ty stroje zůstanou úplně tak jasně oddělené.
Jakože kyborgové?
Je to logické. Máme nějakou biologickou inteligenci, kterou jsme načerpali z historie a milionů let evoluce, a k tomu přibereme mechanickou inteligenci. Něco, co vytvoříme a bude to lepší než to, co máme přirozeně. Vezměte si jen tu jednotku člověk-smartphone a o kolik je výkonnější a pohodlnější než člověk sám o sobě. Jako lidé máme vcelku mizernou krátkodobou i dlouhodobou paměť, i s tím by nám třeba mohla technologie pomoct.
Nějakými čipy do hlavy?
Kdo ví, nakonec proč ne? Myslím si, že do budoucna se bude technologie a lidstvo čím dál víc prolínat, a to, že budou budoucí lidé spíš takoví kyborgové, je podle mě poměrně logické. Nemusí to být vůbec špatné, naše inteligence bude díky technologiím na vyšší úrovni a snad povede k smysluplnější společnosti.
A to všechno začíná u vaší domény - jazyka.
Co bychom dělali s umělou inteligencí, se kterou se nedokážeme dorozumět? Jestliže nám něco má sloužit, musí to s námi umět i mluvit, musí si umět přečíst a poslechnout informace, chápat jejich význam a interpretovat ho.
Existuje už nějaká taková umělá inteligence?
Zatím ne. To, co se dnes za umělou inteligenci často vydává, nemá s umělou inteligencí v tom konceptu, o jakém se bavíme, nic společného. Dnes neexistuje technologie, které byste řekli, že vás něco zajímá, a ať vám to vysvětlí, ona by prohledala veškeré prameny na internetu a dala dohromady výsledek tak, jako by vám ho dodal jiný člověk - s kontextem, hlavou a patou a přesně o tom, na co jste se ptali.
To by nám dost ulehčilo práci. Se vším.
Přesně. Když děláte třeba výzkum na doktorát, tak článků na dané téma se produkují desetitisíce ročně a vy absolutně nemáte šanci je všechny pročíst. Ale kdyby tu byl robot, který to udělá za vás a pak vám to nejdůležitější vysvětlí, to by bylo strašně užitečné. Byl by to tak obrovský technologický skok, že bychom mohli řešit problémy, které jsou dneska nevyřešitelné. To byla koneckonců i moje motivace, proč se pustit do jazyka.
Statisticky.
Tak buď se to dá dělat skrze lingvistický výzkum pomalu a neúplně, tak jak se to dělalo třeba v 60. nebo 70. letech, anebo to svěříte stroji, který si nastuduje velké množství textu a vypozoruje v něm určitá pravidla, která pak aplikuje dál.
Třeba jako Google překladač.
Jestlipak jste věděli, že základní matematický model toho, jak funguje Google překladač, vynalezl tým vedený vědcem českého původu, Fredem Jelinkem? Byl to jeden z nejvýznamnějších světových vědců v oblasti umělé inteligence a strojového učení, ale u nás se o něm příliš neví. Přitom byl průkopníkem statistického přístupu ke zpracování jazyka, rozpoznávání řeči počítačem a strojového překladu.
O většině českých vědců se toho moc neví.
To je pravda. V USA máte takové ty mediální hvězdy typu Ray Kurzweil nebo Elon Musk, takže máte dojem, že se všechno vymýšlí tam, ale my Češi toho děláme vzhledem k tomu, jakou máme populaci, opravdu hodně.
Třeba jako o vás, jelikož jste od Freda Jelinka převzal pomyslné žezlo a naučil Google překladač nepřekládat blbosti.
Zdokonalil jsem skokově právě ty statistické modely jazyka. Ze začátku mi to ale nikdo nevěřil. (smích)
Jak, nevěřil?
Když jsem přišel se svým neuronovým jazykovým modelem, říkali mi i dost známí vědci, že moje výsledky nemůžou být správně, že zlepšení je oproti původním, několik desítek let nepřekonaným modelům, příliš velké. Že tam musím mít někde chybu. Fredovi studenti dokonce dostali za úkol moje experimenty prověřit a přepočítat.
A čím je vlastně ten model jiný?
To je složité vysvětlit v krátkosti. Někdy v roce 2006, když jsem dělal na své diplomce na VUT v Brně, mi přišlo, že se ty klasické modely za posledních dvacet let nikam neposunuly a navíc, že jsou pro jazyky, jako je čeština, absolutně nevhodné, protože máme skloňování, a to tyhle modely nezvládají.
Proč?
Za nedělitelnou základní jednotku považují slovo, což sice funguje v angličtině, ale v češtině už moc ne. Když vidí slovo v jiném pádě, už neví co s ním a musí se ho znovu celé učit. Nepočítají s tím, že existuje nějaký kořen, předpona, přípona, tedy že ta nejmenší jednotka není slovo. Když naopak bereme slovo jako součet určitých faktorů a předpokládáme že ty faktory jsou naučitelné z dat, dokážeme vytvořit mnohem přesnější model jazyka a pak i daleko lépe překládat.
Což jste i dokázal. Než jste ale zakotvil v Googlu, byl jste i v Microsoft Research. Dnes jste ve Facebooku. Dokonce vám prý nabídnul práci sám Mark Zuckerberg. Čím nalákal?
Takhle jednoznačně se to asi nedá říct, že by mě něčím vyloženě nalákal, byly tam plusy i minusy a rozhodoval jsem se asi půl roku. Obecně se mi ale nelíbilo, že si Google buduje monopol na výzkum AI - seskupovali spoustu vědců a firem, kteří se tím zabývali. Jenže pokaždé, když je na něco monopol, věc stagnuje a neposouvá se tak rychle, jak by mohla. Konkurence je motorem pokroku, chtěl jsem proto Facebook podpořit v budování zdravé konkurence na tomhle poli.
V Silicon Valley se vám nelíbilo?
Já mám dojem, že jsem měl od začátku trochu jiná očekávání. Říkal jsem si: Jé, Kalifornie, hned u oceánu, to bude super. Ale ta města tam jsou jako velké vesnice protkané dálnicemi, protože všechno je dělané pro auta a po chodnících tam nikdo nechodí. Dálnice ze San Franciska do Silicon Valley je neustále ucpaná, a když je dva roky v kuse pořád slunečno, tak vás to taky docela unaví a začne se vám stýskat po ročních obdobích. Nemají tam taky žádné městské centrum, žádné zajímavosti a historii a je tam víceméně nuda. Může se to zdát jako drobnost, ale když někde žijete, tak podle mě taky chcete, aby vás to tam bavilo.
A nyní vás to baví v Praze.
Podle mě lidi často podceňují, co mají hned pod nosem, a většinou musí vyjet do zahraničí, aby si uvědomili, že i doma je to fajn. Hodně lidí se pak vrací. Já o tom taky uvažuju. Teď jsem tu jeden semestr pomáhal organizovat seminář, dávám tady dohromady výzkumnou skupinu a Facebook mě v tom podporuje. V rámci základního výzkumu nijak netlačí na to, aby byly zkoumané věci okamžitě v praxi uplatnitelné, což je podle mě dobrá cesta k tomu, jak vytvořit velké věci. Když vědec není neustále ve stresu ohledně peněz nebo v tlaku na okamžitý výsledek.
