Ekonom je přesvědčený, že křivka životní spokojenosti má všude po světě tvar písmene U. "Trajektorie křivky je platná ve všech zemích bez ohledu na medián mezd a délku dožití," uvádí Blanchflower podle agentury Bloomberg v úvodu své studie, kterou letos v lednu publikoval americký Národní úřad pro ekonomický výzkum.
Zatímco ve vyspělých zemích se podle dokumentu dno - tedy období, kdy člověk pociťuje největší životní nespokojenost - pohybuje kolem 47. roku, v rozvojových státech je vývoj velmi podobný - ta největší krize nastává jen o rok později.
Poznatek o křivce "psychické pohody" ve tvaru U přitom není ve vědeckých kruzích žádnou novinkou. Blanchflower jej spolu s dalším ekonomem Andrewem Oswaldem publikoval již před mnoha lety v jednom ze svých článků. Už tehdy bylo podle něj patrné, že vývoj psychické pohody je všude podobný a neliší se tedy výrazně na základě pohlaví, fyzické kondice nebo zázemí.
Přitom jde o věk, kdy si člověk začíná uvědomovat, že stárne, často dochází k rozvodům, propouštění a děti "vylétají z hnízda".
Blanchflower nyní dokonce britský list The Telegraph upozornil na jiný vědecký článek, který vyzpovídal ošetřovatele opic a došel k podobnému závěru ohledně životní spokojenosti také u primátů.
To by podporovalo autorovu teorii, že období "minima životní spokojenosti" je geneticky nastavenou záležitostí. "Je to něco velmi přirozeného … možná to jsou geny," dodal profesor ekonomie podle britského listu s tím, že vzorec nebylo obtížné ve 132 zkoumaných zemích vysledovat, jelikož byl všude podobný.
Význam průzkumů zabývajících se štěstím obyvatel roste zejména v současnosti, kdy se v době sílící globalizace a spekulací o další finanční krizi klade stále větší důraz na ochranu duševního zdraví.
Mnozí ekonomové navíc upozorňují na to, že se spokojeností obyvatel roste také produktivita, což znamená výhodu pro ekonomiku. Podle agentury Bloomberg by se podobná data dala využít například v problematice četnosti sebevražd.
