Praha - Pokles cen, k němuž Česko na podzim loňského roku směřovalo, by tuzemské ekonomice v žádném případě nepomohl.
"Pokud by platilo, že jsme zažívali jakousi bájnou, krásnou deflaci, zároveň by to znamenalo, že největší technologický pokrok v Evropě zažívají Česko, Řecko, Kypr nebo Bulharsko," říká viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.
Hampl přitom zdůrazňuje, že řada kritiků intervence České národní banky (ČNB) v minulosti viděla řešení řecké krize právě v oslabení měny a stěžovala si na to, že Řecko podobné opatření kvůli euru přijmout nemůže.
V Česku se podle Hampla naopak objevují další a další známky oživení, ať už v oblasti investic nebo spotřeby. "Je příliš odvážně přičítat vše pozitivní, co se v ekonomice děje, intervencím, byť by to pro mě bylo svůdné," dodává ale viceguvernér.
Důležité je změnit budoucí očekávání
Aktuálně.cz: V listopadu experti ČNB slibovali, že oživení spotřeby a s ní celé ekonomiky přijde zhruba půl roku po intervenci. To by mělo být v květnu. Podaří se tento cíl splnit?
Mojmír Hampl: Jen bych připomněl, že základním cílem byla cenová stabilita, to znamená držet inflaci velmi nízko. Všechno ostatní mají být vedlejší příznivé důsledky. Museli jsme o nich mluvit, aby si všichni dovedli představit, co tím vlastně působíme, jaké budou pozitivní efekty. Sama deflace ani inflace ale nepředstavují cenovou stabilitu, což je někdy problematické vysvětlit.
A.cz: Jistě, oficiálním cílem ČNB je držet inflaci okolo dvou procent. Přesto - podařilo se vám tedy dostat lidi do obchodů?
Já si myslím, že je příliš odvážně přičítat vše pozitivní, co se v ekonomice děje, intervencím, byť by to pro mě bylo svůdné. Spíš bych řekl, že máme další a další náznaky oživování, ty jsou evidentní, ať už v oblasti investic nebo spotřeby. Analytici, kteří varovali, že se maloobchodní tržby budou držet nahoře jen měsíc nebo dva, vidí, že nákupy zatím stále rostou.
"Centrální banka se má snažit udržovat cenovou stabilitu, která poškozuje všechny pokud možno co nejméně. Nad úvahami, že chceme snad způsobit hyperinflaci, jsem jen nevěřícně kroutil hlavou."
A.cz: Můžeme tedy o listopadovém oslabení koruny říct, že tak ČNB chtěla "přinutit" lidi, aby více nakupovali?
Měnová politika to dělá neustále - mění chování spotřebitelů i firem. Když se v uplynulých letech snižovaly sazby, tak jsme vlastně vysílali do ekonomiky signál, že je správné, aby domácnosti pokud možno o něco méně spořily a více utrácely. Totéž ve vztahu k podnikům a jejich investičnímu chování. Čili pokud se ptáte, jestli využití kurzu mělo mít podobný efekt, tak samozřejmě ano. I toto uvolnění má za cíl drobně pozměnit chování ekonomických subjektů. A co je důležité, pokusit se i pozměnit očekávání ohledně budoucího cenového vývoje. To by mělo být to hlavní, co pomůže ekonomice. Pak už nemusíte říkat lidem: "Běžte nakupovat." A až začneme sazby zvyšovat, bude to právě opačně. Budeme zase motivovat méně k půjčování a více ke spoření.
Mazání dluhů? Bizarní argument
A.cz: V souvislosti s možnou deflací zazněly názory, že pokles cen je přece příjemná zpráva, protože svědčí o lepší výkonnosti ekonomiky.
Opravdu nad tím nevěřícně kroutím hlavou. To, čemu se říká takzvaná dobrá či neškodná deflace, znamená, že při konstantním množství peněz produkujete víc a víc a díky tomu ceny všeho klesají. Je to případ ekonomiky, která je v boomu, která roste. To jsme ale my nebyli, produktivita klesala, investice padaly a ekonomika šla dolů. Zkusím to říct v jednoduchých termínech. Pokud by platilo, že jsme zažívali jakousi bájnou, krásnou deflaci danou technologickým pokrokem, zároveň by to znamenalo, že největší technologický pokrok v Evropě zažívají nyní Česko, Řecko, Kypr či Bulharsko.
A.cz: Odborníci z ČNB také upozorňují na to, že v deflaci by dlužníci museli splácet vyšší částky. Inflace ale přece naopak ubližuje věřitelům.
To je samozřejmě pravda, právě proto se má centrální banka snažit udržovat cenovou stabilitu, která poškozuje všechny pokud možno co nejméně. Nad úvahami, že chceme snad způsobit hyperinflaci, jsem jen nevěřícně kroutil hlavou.
A.cz: Václav Klaus v březnu na Vysoké škole ekonomické zmínil, že jedním z důvodů intervence mohla být snaha umazat část státního dluhu.
Znovu, považuji to za bizarní argument. Centrální banky nemají žádnou motivaci pomáhat někomu odstraňovat dluhy. Pro centrální banku je vždy poměrně snadné zvýšit sazby, aby měla inflaci pod kontrolou. Co není tak snadné, je najít správné opatření k zabránění deflace. Pokud v minulosti nastávaly hyperinflace, tak to bylo vždy politické rozhodnutí, ne rozhodnutí nezávislých centrálních bank. Vlády mají dluhy, centrální banky ne.
A.cz: Hrozí teď podle vás něco podobného v Evropě? Napadá mě třeba Bělorusko.
To není standardní tržní ekonomika evropského typu, takže je absolutně nesrovnatelné. Vzpomeňte si ale na srbskou hyperinflaci v době rozpadu Jugoslávie. Mezi lety 1993 a 1995 dosáhla pěti tisíc bilionů procent, to je pětka a za ní patnáct nul. My jsme ji možná jako Češi ani nevnímali, ale bylo to jedno z největších znehodnocení měny, jaké dějiny pamatují. Všichni znají samozřejmě dobře příklad Zimbabwe. V Africe to dokonce došlo tak daleko, že se platilo svazky bankovek a nikdo už je v nich nepřepočítával. Jen se řeklo: "Tohle stojí dva centimetry, tohle tři…." Takže mě malinko mrzí a možná i štve, když je někdo vůbec schopen strašení hyperinflací použít v debatě o české měnové politice, která je na úplně jiné planetě.
Při deflaci nikdo nebohatne
A.cz: V Evropské unii se podle Eurostatu nachází v deflaci osm zemí. Můžeme v některé z nich pozorovat onu nebezpečnou deflační spirálu, před kterou jste varovali?
A všimla jste si, které země to jsou?
A.cz: Řecko, Kypr, Slovensko, Bulharsko, Španělsko…
"Deflace neznamená, že všichni bohatneme. Přestože to na první pohled vypadá, že pro nás drobné střádaly je pokles cen skvělý."
Takže vesměs buď jižní osa eurozóny, nebo země, které nemají vlastní měnovou politiku jako Bulharsko, případně silně eurizovaná ekonomika, jako je Chorvatsko, kde je velká část úvěrů i vkladů v cizích měnách. Řada ekonomů, kteří se strašně divili opatření ČNB, byli titéž, kteří dříve říkali: "No jo, kdyby Řecko mělo vlastní měnovou politiku a mohlo něco udělat s kurzem, tak by samozřejmě dopady recese nebyly tak hluboké!" A to je přesně případ naší ekonomiky, jenom v jiném řádu. My používáme vlastní měnovou politiku na to, aby dopad recese nebyl tak drastický.
A.cz: Takže bychom v souvislosti s krizí jižní Evropy měli začít používat přívlastek „deflační“ místo dosavadního "dluhová"?
Samozřejmě. Jsou to země, kde jsou přesně vidět důsledky toho, když měnová politika nemůže nic udělat, a tím pádem ceny padají. A nejen ceny, ale i mzdy, což se stále snažíme vysvětlit našemu publiku. Deflace neznamená, že všichni bohatneme. Přestože to na první pohled vypadá, že pro nás drobné střádaly je pokles cen skvělý.
Kritici nepochopili roli centrální banky
A.cz: Co by se tedy dělo, kdyby malá česká otevřená ekonomika spadla do deflace?
Museli bychom reagovat a pořád mi připadá, že uvolnění podmínek skrz kurz je nejlogičtější ze všech nástrojů. Ono pořád vypadá, že jde o něco jiného, než ČNB dělala léta. Nejde. Centrální banka od roku 2008 systematicky uvolňovala měnovou politiku, snižovala úrokové sazby – tím dělala se spotřebou, úsporami a investicemi to samé co teď. Tedy přesně to, co má měnová politika ve špatných časech dělat. Jestli chcete, tak velmi brutálně zjednodušeně: pouštět do ekonomiky více peněz nebo umožňovat, aby jich v ní bylo více. Jen jsme narazili na nulovou hranici úrokových sazeb a museli udělat totéž, ale jiným nástrojem.
A.cz: Ještě se vrátím k březnové diskusi na Vysoké škole ekonomické, kde jste si vyměňoval názory s exprezidentem Klausem nebo děkanem Národohospodářské fakulty Miroslavem Ševčíkem. Říkal jste, že vás velmi zklamala úroveň debaty na téma intervence. Co ekonomové podle vás přehlédli?
Myslím si, že pominuli úplně to podstatné - roli centrální banky v zemi, kde existuje samostatná měnová politika. Najednou mi to připadá jako obrácení všech argumentů naruby. Padly tam tak nekonzistentní a nelogické věci, že mi z toho téměř běhal mráz po zádech. Řečníci byli schopni v jedné větě třeba říct, že centrální banka opakovaně podstřelovala svůj inflační cíl a že to byla její zásadní chyba, ve druhé části věty pak zároveň vyzývali k tomu, aby banka umožnila deflaci a nebojovala proti ní. Jinými slovy, že by měla ten cíl podstřelovat ještě mnohem víc! To je pro mě neodpustitelné.
