V roce 1990 byly na území Česka pouze tři ekologicky hospodařící farmy. Dnes jich je na čtyři a půl tisíce. Nárůst jejich počtu byl patrný zejména po vstupu do EU, kdy čeští farmáři mohli v rámci Společné zemědělské politiky (CAP) začít využívat dotace z Bruselu. V podílu ekologicky hospodařících subjektů zaujímá Česko v EU druhé místo hned po Rakousku. Co se týče podílu ekologicky obhospodařované zemědělské půdy, patří ČR pátá pozice. Ve statistikách tak země poráží i průkopníky ekozemědělství ze západní Evropy. Poněkud překvapivý fakt má jednoduchou příčinu: hlavními oblastmi ekozemědělství jsou tradičně méně příznivé horské a podhorské oblasti a většinu z nich tvoří nenáročné pastviny.
Maso z ekofarem míří na domácí trh
Většina živočišné produkce ekofarem jde přesto na domácí trh. Přímo do zahraničí putovalo 25 procent produkce hovězího, 18 procent skopového a 14 procent produkce vepřového masa.
Ekologické chovy vyprodukovaly v roce roce 2017 jedenáct tisíc tun masa, je to ovšem jen zlomek celkové produkce v ČR (430 tisíc tun). V biokvalitě šlo ke spotřebiteli 41 procent produkce hovězího masa, zbytek našel uplatnění na konvenčním trhu.
Jako bioprodukt se podařilo prodat v Česku takřka veškerou produkci vajec z ekofarem a kravského a kozího mléka.