Brusel - Evropská centrální banka (ECB) začne počátkem příštího týdne nakupovat státní dluhopisy a další cenné papíry v objemu 60 miliard eur (1,65 bilionu korun) měsíčně. Na tiskové konferenci po dnešním zasedání bankovní rady to oznámil šéf ECB Mario Draghi.
Banka již v lednu oznámila, že chce do ekonomiky měnové unie v rámci takzvaného kvantitativního uvolňování napumpovat nákupy dluhopisů postupně až 1,1 bilionu eur (30 bilionů korun). Pro program nákupů vládních dluhopisů se rozhodla i navzdory dlouhodobému odporu Německa. V nákupech by měla pokračovat minimálně do září 2016, Draghi dnes ale nevyloučil, že to může trvat déle.
Cílem je oživení ekonomiky
Hlavním cílem je, aby se hospodářství eurozóny zahrnující 19 zemí, konečně pevně postavilo na nohy. „Zotavení je stále slabé a měnová politika na to musí reagovat,“ konstatoval koncem února před poslanci Evropského parlamentu prezident ECB Mario Draghi.
Tištění peněz
Kvantitativní uvolňování zjednodušeně znamená "pumpování" nových peněz do ekonomiky. Evropská centrální banka začne vykupovat vládní dluhopisy, za které bude platit nově natištěnými penězi. To je také důvod, proč je tato metoda někdy označována jako "tištění peněz".
Strážkyně eura, která srazila svoji klíčovou sazbu k nule, může podle něj jako svůj jediný účinný nástrojů „aktivovat“ právě odkupy vládních dluhopisů, a to na sekundárním trhu. Jak dnes ECB upřesnila, půjde o papíry vydávané evropskými vládami, veřejnými agenturami a institucemi, jako je například Evropská investiční banka.
Programu, jenž se v měnově politické mluvě nazývá „kvantitativní uvolňování“, Draghi věří. Předpokládá se, že ECB nákupy cenných papírů ukončí v září 2016, jeho platnost ale může být prodloužena až do doby, dokud rada guvernérů neusoudí, že se inflace – díky hospodářskému oživení – nepohne žádoucím směrem. ECB ji chce mít „pod dvěma procenty, ale blízko této hranice“. K tomu je ale hodně daleko.
Německá kritika
Eurozóně, ale i zemím mimo ni hrozí deflace, tedy déletrvající pokles cen vedoucí v konečném důsledku k tomu, že firmy i domácnosti odkládají jak investice, tak spotřebu. Odvrátit nebezpečnou deflační spirálu je rovněž jedním z hlavních cílů schválené měnové operace.
To, že ECB začíná pumpovat obrovské peníze do ekonomiky, se vůbec nelíbí Německu. Nejenom kvůli potenciálním ztrátám, které by nejvíce „odskákali“ tamní daňoví poplatníci. Němci se obávají, že tištěním nových peněz se v eurozóně, zejména na jejím jižním křídle, oslabí tah vlád na provádění strukturálních reforem.
„Představa, že se samotná ECB postará o hospodářské zotavení, je iluzorní,“ prohlašuje Ulrich Grillo ze Spolkového svazu průmyslníků (BDI).
Vůbec nejtvrdším kritikem kvantitativního uvolňování v Německu je šéf mnichovského Ústavu pro hospodářský výzkum (IFO) Hans-Werner Sinn. „Je to nezákonné, nesolidní financování států pomocí tiskařského lisu,“ opakuje Sinn, který by nejraději viděl Řecko mimo měnovou unii.
