Solární panely - Ilustrační foto. | Foto: Thinkstock

Litva: malý stát, velké překvapení

Litva má sice levnou elektřinu, zároveň zde ale zejména chudší rodiny často právě za energie utratí až polovinu měsíčních příjmů. Země proto sází na velké
projekty větrných a slunečních elektráren na mořském pobřeží a v moři, ale právě i na aktivní spotřebitele - prosumery. Těmi mohou být domácnosti, podniky i třeba společenství. 

"Rodina v bytě panelového domu ve Vilniusu tak nemusí platit nic za silovou elektřinu, pokud její spotřebu pokryjí solární panely na její chatě na venkově," vysvětluje studie jednu z možností. Vznikají i velké, firmami provozované solární parky (třeba tam, kde jsou levnější pozemky), které část svých panelů prodávají nebo pronajímají rodinám jinde. 

"Zájemci o vlastní elektřinu mohou stavět na střechách či na zemi, v jednotkách
kilowatt nebo desítkách kilowatt, z vlastních zdrojů nebo půjčených, sami nebo s jinými (…) a také vyrábět jinde, než kde jsou připojeni jako spotřebitelé," upozorňuje studie na zásadní rozdíl třeba ve srovnání s Francií nebo Belgií. 

Samovýrobu sledují permanentně inteligentní přístroje: když některý měsíc vyrobí dané společenství nebo domácnost více než spotřebuje, rozdíl se jim převede ve formě kreditu do dalšího měsíce (a naopak - nedostatek vytvoří dluh do budoucna). Když je aktivní spotřebitel na konci zúčtovacího období v minusu, musí rozdíl doplatit. 

Energetické komunity tu v souladu s pravidly EU mohou vznikat teprve od letošního léta, žádná ale až do podzimu nevznikla. Pravidla pro jejich vznik jsou přísnější: nesmí usilovat o zisk a v jejich případě se uplatňuje podmínka výroby a spotřeby víceméně v jednom místě. Obce jsou ale například ze zákona "povinny aktivně vyhledávat volné pozemky využitelné pro komunitní energetiku na svých katastrálních územích a svá zjištění pro občany zveřejnit".