Správa železniční dopravní cesty jako právní nástupce Českých drah nyní prohrála tři spory, ve kterých jde o zaplacení pojistného a příspěvků na státní politiku zaměstnanosti za více než jeden milion korun.
Nejvyšší správní soud totiž vynesl definitivní verdikt ve sporu, který se vleče už od roku 2002.
Sociální program pro propuštěné
České dráhy po rozhodnutí vlády v roce 2000 mohly na základě doprovodného sociálního programu platného do roku 2005 vyplácet peníze odcházejícím zaměstnancům.
Musely totiž do roku 2005 snížit počet zaměstnanců o 14 tisíc z osmdesáti pěti tisíc zaměstnanců.
Odcházející železničáři tak mohli získat pevné odstupné mezi 30 tisíci korunami a 110 tisíci korunami a pohyblivou část, která závisela na počtu odpracovaných let u podniku a době zbývající k odchodu do důchodu.
Ročně tak šlo na sociální program pro železničáře zhruba tři sta milionů korun.
Dráhy ale tyto částky získané od státu nezahrnovaly do celkové sumy rozhodující pro odvody pojistného.
Okresní správy sociálního zabezpečení i centrální sociální správa takový postup označily za nezákonný a po drahách začaly peníze vymáhat.
Jenom Okresní správa sociálního zabezpečení v Chomutově částku i s penále vyčíslila na více než půl milionu korun, další statisíce vymáhala sociální správa v Praze.
Správa dopravní železniční cesty se proto obrátila na soud, neuspěla ale ani u Městského soudu v Praze a nyní ani u Nejvyššího správního soudu..
Žádná výjimka neplatí
Ten rozhodl, že dráhy měly příspěvek od státu do celkové sumy pro výpočet pojistného zahrnout. "Usnesení vlády, kterým byl uvedený program schválen, není obecně platným právním předpisem a nemůže tedy měnit zákon o daních z příjmů," rozhodl soud ve všech třech případech.
A soudci dodali, že se na tyto příspěvky státu žádné výjimky, které by umožnily tyto peníze do vyměřovacího základu nezahrnout, nevztahují.
Soudci navíc uvedli, že ministerstvo financí rozhodlo za roky 2003 a 2004 prominout daň z příjmů z těchto příspěvků.
"Z toho nevyplývá nic jiného než to, že tyto příspěvky dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků podléhaly," uvedl soud ve svém zdůvodnění.
Železničáři nebyli jediní, kdo měl nárok na pomoc od státu v rámci doprovodného sociálního programu. Program s rozpočtem 950 milionů korun mohli využívat také pracovníci ocelářských firem.
Tento program zase kritizoval Nejvyšší kontrolní úřad s tím, že bylo neoprávněně použito jedenáct milionů korun a program neměl jasná pravidla.
Byli v něm například zahrnuti i nezaměstnaní, kteří v ocelářském průmyslu nepracovali.
