Praha - Přesně před dvaceti lety, ve čtvrtek 4. února 1993, začali pracovníci České pošty a České spořitelny vyměňovat lidem československé koruny za novou měnu.
Do 7. února mohli lidé přinášet bankovky v hodnotě 100, 500 a 1000 Kčs. Zpátky dostali prakticky shodně vypadající bankovky, ale s kolkem samostatné České republiky. Ta vznikla 1. ledna 1993, ale zatím stále používala společnou měnu s nově vzniklou Slovenskou republikou.
Během noci na 8. února pak proběhla takzvaná měnová odluka neboli rozdělení dosavadní společné měny na dvě - českou a slovenskou. Vznikla koruna česká jako nová měna České republiky. Právě v těch dnech tedy slaví 20. narozeniny.
Na rozdíl od měnových reforem proběhla odluka poklidně. Peníze se měnily v poměru 1:1, takže lidé o nic nepřišli. K výměně dokonce často nevyužili ani maximální limit.
Maximálně 4000 Kčs na osobu
Občané nové České republiky si začátkem února 1993 mohli vyměnit maximálně 4000 československých korun na osobu, osoby mladší 18 let pak jen 1000 Kčs. To přitom ještě byla měkká varianta. Tvrdá podle autora Ladislava Prokopa, který o průběhu odluky v roce 1994 sepsal knihu, počítala s tisícovkou na lidi starší 15 let a pětistovkou pro ostatní.
Zástupci České národní banky ale nyní konstatují, že povolené množství se ukázalo jako naprosto dostatečné. Pokud by stát lidem umožnil, aby si hned v první fázi mohli vyměnit více peněz, znamenalo by to více práce s kolkováním bankovek.
To by podle ekonoma Pavla Kysilky, který tehdy vedl komisi pro přípravu a realizaci odluky v Česku, bylo organizačně i technicky náročné. Navíc by se po republice musely přepravovat větší objemy peněz, což znamenalo bezpečnostní riziko.
Podle odhadů tedy bylo nutné okolkovat bankovky v celkové hodnotě 30 miliard korun - kolkovaly se přitom jen bankovky vyšších hodnot, dvacetikoruny či padesátikoruny ne, stejně tak se bezprostředně před odlukou neměnily mince. Zároveň se do oběhu vydaly nově vytištěné bankovky v hodnotě 200 korun českých, které kolek neobsahovaly.
Proč zrovna v únoru?
Únorový termín nezvolila tehdejší státní banka náhodou. Provést měnovou odluku společně s rozdělením federace, tedy k Novému roku, podle ČNB nebylo vhodné. Zatímco v době Vánoc se objem oběživa zvyšuje, po Novém roce se bankovky a mince vracejí do bank. A státní banka jich potřebovala mít dost, aby bylo co kolkovat.
Podívejte se, čím se platilo od vzniku Československa:
Původně mělo naopak dojít k odluce až později - v průběhu července. Po vzniku dvou suverénních států, které nadále platily společnou československou korunou, ale začal sílit tlak na to, aby Slováci měli slabší měnu.
Kvůli zahraniční nedůvěře se totiž nebezpečně snižovaly devizové rezervy Česka, a začala tak hrozit platební krize. Obě národní vlády se tudíž nakonec shodly na únoru. Že proběhne odluka, vláda občany informovala koncem ledna 1993.
Počasí výměně přálo
Nové bankovky mohli lidé mezi 4. a 7. únorem získat na zhruba 4000 místech po celé republice. Vydávaly je pobočky České spořitelny a České pošty. Podnikatelé chodili do Komerční banky.
"Cílem bylo zapojit do celé akce co nejmenší počet institucí, aby nevázlo řízení a koordinace," vysvětluje ekonom Pavel Kysilka, proč zůstaly ostatní banky stranou.
Vyměnit bankovky si každý mohl kdekoliv po republice. Pro organizátory to znamenalo komplikaci, neboť předem netušili, kolik bude na které pobočce třeba peněz. Občané tak ale podle nich nebyli zbytečně ve stresu. Navíc fungoval kyvadlový systém - bankovky se mezi výměnnými stanovišti převážely tam, kde zrovna chyběly.
Procesu oddělení měn přálo podle ČNB i počasí. "V jednom dni sice byly transporty peněz vzhledem k náledí poněkud ohroženy, ostatní slunné dny prakticky beze srážek usnadnily stovky transportů," vzpomínají zástupci centrální banky v textu Bankovky a mince.
Časem zmizel i kolek
Při samotných výdejích peněz přitom podle Prokopa nastalo několik kuriózních situací. Některé rodiny donesly celé úspory, které v jednom případě přesahovaly milion korun. Jiný pán v Praze se naopak dostavil úplně bez hotovosti a požadoval vyplacení čtyř tisíc okolkovaných korun, "které přece Klaus slíbil".
Všechny ostatní peníze "nad limit" si Češi tehdy museli uložit v bance nebo utratit. Po skončení měnové odluky si pak mohli peníze z bankovních účtů opět vybrat - také už v okolkované podobě. Bankovek s nalepeným kolkem už bylo k dispozici dost, neboť pracovníci centrální banky a Komerční banky v mezičase pilně kolkovali všechny, které lidé odevzdali.
Postupně se však tiskly nové bankovky - už bez Československa i bez kolku. Ty do poloviny roku 1994 nahradily peníze, které ČNB stahovala z oběhu a po zkontrolování pálila.
Zpátky do kolkové minulosti
Obstarávat kolky si státní banka začala už v polovině roku 1992 - ještě v době, kdy nebylo jasné, zda a kdy k odluce vůbec dojde. Pokud by místo ní vydržela měnová unie, která nakonec byla jen přechodným řešením na jediný měsíc, kolky by si centrální banka nechala. Dost jich ostatně měla již předtím, jenže samé nepoužitelné. Byl na nich totiž vyobrazen státní znak ČSSR.
"I v mírových dobách má většina států v záloze prostředky, kterými lze v případě potřeby označit peníze určité hodnoty nebo platné na určitém teritoriu," vysvětluje odborník ČNB Leopold Surga, proč by nevyužité kolky nevadily.
Přípravu na rozdělení měny se banka snažila z několika důvodů tajit. Jednak proto, aby nevzbudila mezi obyvateli paniku (u starších osob hrozily hlavně vzpomínky na měnovou reformu z roku 1953), dále chtěla zabránit spekulantům a v neposlední řadě padělatelům.
Výrobou nalepovacích kolků, které byly plně zaplacené ze státního rozpočtu Česka, pověřila proto britskou společnost Thomas De La Rue.
400 beden se 160 miliony kolků se podařilo udržet v tajnosti v okamžiku, kdy dorazily na letiště v Ruzyni. Stejně tak i další měsíce, dokud byly umístěné v trezoru tehdejší Státní banky Československa. "Ani zaměstnanci trezoru velmi dlouho nevěděli, co bedny obsahují," uvádí ČNB.
Pouze den po převozu do Komerční banky, kde začaly být bankovky kolkovány, o nich ale už psala média.
Zbytečný strach
Obavy z toho, že lidé odluku nepřijmou, se nenaplnily.
"Výměna federálních bankovek proběhla nečekaně klidně. Případné ranní fronty v první den výměny během dopoledne zmizely. O víkendu výměnná místa zela prakticky prázdnotou," vzpomíná Prokop.
Podle Kysilky média odluku dokonce označila za "největší úspěch vlády tohoto roku". Českou cestou se později inspirovala například Moldávie a spousta zemí Afriky.
Použitá literatura:
Ladislav Prokop: Příprava a průběh měnové odluky
Libor Žídek: Transformace české ekonomiky
Pavel Kysilka: Příprava a realizace měnové odluky v ČR
Leopold Surga: Rozdělení oběživa za měnové odluky
ČNB: Bankovky a mince
