Brno - Obecní zabijačka na návsi před hospodou. V mnoha malých obcích v celém Česku znamená taková akce příjemné zpestření dlouhé zimy a labužnický zážitek nádavkem. Jenže to má háček - obecní zabijačky jsou v podstatě nezákonné.
Podle zákona totiž musí být veškeré zvířectvo určené na maso ke zpracování poražené na jatkách pod odborným dohledem veterinářů. S jedinou výjimkou.
"Veterinární zákon říká, že jatečná zvířata s výjimkou skotu včetně telat, koní, oslů a jejich kříženců a jelenovitých z farmového chovu, mohou být poražena v hospodářství chovatele, jsou-li jejich maso a orgány určeny pouze pro spotřebu v domácnosti chovatele, to znamená, že splňují podmínky domácí porážky," vysvětluje mluvčí Státní veterinární správy Josef Duben.
To platí i pro domácí zabijačku pod vedením školeného řezníka. Pokud se ale obec rozhodne koupit tučného vepříka, uspořádat tradiční veselici a prase skolit a zpracovat na očích veřejnosti, dostává se se zákonem do křížku.
"Výroba takzvaných zabíjačkových specialit za účelem uvedení do oběhu je možná pouze ve schválených prostorách (například jatek) nebo v registrované prodejně (řeznictví). A uvést do oběhu (prodat nebo rozdat) lze v krajskou veterinární správou schváleném místě," upozorňuje mluvčí.
Obecní zabijačka? Čistě soukromá záležitost
I když mluvčí správy doporučuje obcím, najít s příslušnou veterinární správou nějaký kompromis - například výrobu zabíjačkových dobrot v místním řeznictví a jejich prodej "mezi dveřmi", starostové mezi příznivce takového řešení nepatří.
"Oficiální stanovisko zní, že tomu sice říkáme obecní zabijačka, ale je to čistě soukromá akce. To, že se lidi rozhodnou si prase porazit zrovna před hospodou, je jejich věc," prozrazuje starostka nejmenované obce na jižní Moravě.
Zároveň ale upozorňuje, že obecní zabíjačky u nich na vsi opravdu mají charakter soukromé akce. Obec ji nijak nepodporuje - ani finančně ani reklamou. Domluví se vždy pár sousedů, kteří pašíka koupí, zaplatí řezníka, a když se ostatní rozhodnou jim přispět, jsou jen rádi.
Jiní starostové si dobře uvědomují, že celá záležitost není tak docela legální, ale doufají, že nebudou potíže.
"Razíme zásadu, kdo se moc ptá, moc se dozví. Veterinu jsme nekontaktovali a děláme obecní zabíjačku načerno. Jsme malá obec, máme sotva sto obyvatel, vždycky se sejde maximálně třicet lidí. Ti lidé, kteří s výrobou pomáhají, pak také výrobky sní," krčí rameny starosta obce na Vysočině.
Veterináři nejsou detektivové
Tento starosta také dobře ví, že Státní veterinární správa si jeho ves asi jen tak nenajde. Což potvrzuje i mluvčí Josef Duben. "Veterinární správa může udělovat pokuty na místech, kde vykonává dohled, tedy v oficiálních zařízeních. My nevyhledáváme přečiny tak, jako policie," vysvětluje mluvčí.
Zároveň ale varuje, že pokud správa obdrží upozornění na nějaký podobný případ, dochází většinou na místě i k porušení dalších předpisů a na místo pak přichází s policisty nebo hygieniky. A pak hrozí samozřejmě i sankce.
