Brno - Bílá čepička, černé montérky a přes rameno stočená štětka a koule na čištění komínů. Takových důvodů chytit se za knoflík je v Česku čím dál méně. Mladé kominické řemeslo neláká.
Přitom ani v dobách krize nemají kominíci o práci nouzi. "Teď je hlavní sezóna. Největší zájem ale obvykle vyvolá zpráva, že se někdo udusil, protože mu komín netáhl. Bohužel až takové věci lidem připomenou, že by si měli nechat komín zkontrolovat," krčí rameny Miroslav Kubát a vytahuje z auta typické kominické nářadí.
Majitel domu už stojí mezi dveřmi a dvě kominickou dvojici dovnitř. První cesta nevede na střechu dvoupatrového domu, ale do sklepa. "Přistavovalo se poschodí a rád bych věděl, jestli se dá komín nějak využít," vysvětluje majitel cestou k ústí komína.
Druhý z kominické dvojice, Tomáš Vaněk, prověřuje průchodnost komína nejdřív kominickým zrcátkem. Denní světlo na druhém konci však nevidí. Kouř ze zapálených novin ale ukazuje, že nějaký tah v komíně je.
Největší riziko jsou prohnilé střechy
"Pokud byste sem chtěl dát krb, jak jste říkal, nebo jen kamna, musí se ten komín vyvložkovat, jinak byste mohl někoho otrávit," upozorňuje majitele domu Kubát cestou na půdu.
Kominické povolání má v rodině, pracuje spolu se svým otcem. "Ale dlouho jsem dělal jiné věci, k tomuhle jsem se vrátil až před čtyřmi lety. Je to mnohem lepší než být někde celý den zavřený," konstatuje Kubát a opatrně našlapuje na dřevených latích, které představují jediné pevné body na dokončované půdě.
Nástrahu pak představují nejen podkluzující štafle ke střešnímu okénku, ale i samotná střecha. Žebříky a lávky byste na ní hledali marně. Alespoň je ale nová a kominíkům nehrozí, že se propadnou skrz.
Podle jihomoravského zástupce Společenstva kominíků Jaroslava Kubáta patří právě špatný stav střech k největším rizikům povolání.
"Pokud má střecha větší sklon než 20 stupňů, musí na ní být nášlapy nebo komínová lávka. Lidi si je ale nechávají dělat jen málokdy, takže občas musíme riskovat. Když už dojde k úrazu, což se v kraji stává tak jednou dvakrát za rok, většinou to je právě proto, že jsou shnilé střešní latě a kominík propadne skrz," vysvětluje Kubát starší.
Kominická dvojice v pevných pracovních botách zatím zjišťuje, že kouř z komína opravdu vychází a chystají se jej protáhnout koulí s pružinou. Stačí pár minut, chvíle akrobacie na hřebeni střechy zpět ke střešnímu okénku a už jsou zase na cestě do sklepa.
Raději nešetřete, kouř si cestu najde
"Dobrá zpráva je, že komín je průchozí, ale nahoře je hodně úzký. Pokud byste chtěl připojit kamna nebo krb, bude se muset před vyvložkováním vyfrézovat," vysvětluje Miroslav Kubát majiteli domu.
Tomu se ale do vyvložkování komína moc nechce, je podle něj moc drahé. "A co kdybych se na vás, chlapi, vybodl, a prostě to tam připojil. Průchozí komín je, kolem jsou všude nové omítky," zkouší to na kominíky.
"Nařídit vám to samozřejmě nemůžeme. Ale vážně raději neriskujte. Stačí jen malá puklina, kouř se dostane třeba k elektroinstalaci, kolem drátů pak do zásuvek a někdo se otráví. Nestojí to za to," varuje majitele domu kominík.
Po dalších deseti minutách, kdy je komín vymetený i odspodu, je po konzultaci. Celá kominická návštěva zabrala něco přes půl hodiny.
"Když je komín pořádně zanesený, můžeme ho čistit i celý den. Dnes a zítra nás ale žádné další vymetání nečeká. Sice obvykle většinu času trávíme na střechách bez ohledu na počasí, ale teď máme naplánováno hodně revizí v kotelnách," vysvětluje Kubát mladší a vyměňuje bílou "profesní" čepičku za kšiltovku a vyráží k dalšímu zákazníkovi.
Nevídáno, plná třída kominíků
Kominíci se shodují, že na nedostatek práce si rozhodně nemohou stěžovat ani po zbytek roku. Je jich totiž pořád málo.
"Na kominické učiliště se obvykle hlásili tři až čtyři žáci ročně. A tolik jich tedy i každý rok končí. Ale letošní rok je jiný - v Praze nabrali plnou třídu, osmadvacet děcek. Třeba se to otočí," doufá Jaromír Kubát, který byl prvním kominíkem v rodině.
Řemeslo se velmi často dědí z otce na syna. V Brně a jeho okolí funguje hned několik rodinných firem, které mají kominíka i ve třetí nebo čtvrté generaci. Žen v oboru mnoho nepracuje.
"Jsou mezi námi, ale většinou je to tak, že po tátovi zdědí firmu, tak si udělají rekvalifikační kurz a řídí firmu. V celé republice jsou jen asi dvě ženské, co opravdu lezou po střechách," konstatuje zástupce Společenstva kominíku na jižní Moravě.
O rekvalifikační kurzy je podle něj mnohem větší zájem než o normální učební obor. Kromě vymetání komínů totiž kominíci provádí i autorizované měření emisí, proto se chtějí rekvalifikovat hlavně plynaři nebo instalatéři. Samotné řemeslo pak nedělají, využívají jen možnost provádět revize.
