Praha - Máme exaktní čísla a akcionáře, ne voliče - i proto byla pro Česko zajímavá zkušenost období bez řádné vlády, říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Roman Pospíšil, generální ředitel společností Pioneer Investments ČR.
Ale také mluví o tom, jak evropský byznys straší bruselské regulace, či o očistě, která během současné ekonomické krize nedorazila v podobě, jaká by byla třeba.
Vy jste instituce, od které bych očekával, že se vám sem sbíhají různé informace z finančních trhů a ekonomiky vůbec, takže budete rozumět české ekonomice a jejímu kontextu. V sudé dny čteme v novinách, že "krize skončila", v liché že "krize pokračuje". Jak to tedy je?
Především bych upřesnil, jak to máme s informacemi o trzích a české ekonomice. My jsme globální firma, a pokud se týká investic, Českem se moc nezabýváme, směřujeme spíše do Evropy a do Ameriky. Sledovat českou ekonomiku není naše hlavní činnost. Samozřejmě, že i přesto se firma našeho druhu o ekonomické dění v této zemi zajímá, třeba i proto, že naši klienti mají zájem vědět, jak hodnotíme to či ono.
A teď ta krize. Otázka je, jestli je "krize" to úplně správné slovo. Myslím, že význam slova krize vnímáme jako cosi vyhroceného a časově omezeného. Jenže tady dochází pozvolna k tomu, že se ekonomiky a trhy začínají chovat jako počasí. Předloni v prosinci a loni v lednu jsme hráli golf, ale letos jsme měli ve stejném čase rekordní sníh. S ekonomikou to bude v příštích letech podobné. Myslím, že svět se nyní výrazně mění a firmy se učí s novým prostředím pracovat.
A to aprílové střídání znamená, že jsme z krize venku, anebo nejsme?
Dlouhodobě nejsme z potíží venku, krátkodobě jsme relativně v pohodě, protože se nám podařilo zažehnat Island a Řecko. Firmy začínají vykazovat dobré výsledky, což je pozitivní, podařilo se zredukovat nějaké náklady, ale ne vždy na tom správném místě, což se teprve ukáže v nejbližší budoucnosti. Jinými slovy: současná čísla jsou podle mne o něco lepší než realita.
Po krizi finanční jistě přijde určitá krize poptávky, takže očekávám opětovné zpomalení ekonomiky. Když se bavím s kolegy z celého finančního sektoru, všichni si velice dobře uvědomují, že krize nedosáhla úplně až na dno. Současné nadechnutí je třeba využít.
Reakce na začátek krize byly překotné a ne vždycky ty nejlepší. Ale ono to opravdu není tak, že bychom věděli, co máme udělat a potřebujeme na to čas. Řešení nemáme. Zároveň reagujeme a zároveň hledáme.
Na počátku krize se říkalo, že recese bude očistná. Stalo se to?
Samozřejmě, ekonomická krize je strašná věc, protože postihne spoustu lidí, ale na druhou stranu by každá k očistě vést měla. A k tomu nedošlo, spíš naopak. Problém je v tom, že sice nastala nějaká finanční krize, ale reakce na ni byla velmi překotná. Došlo k dalšímu zašpinění základní ekonomické logiky: rychle se vyvinuly různé mechanismy za účelem pomoci velkým firmám, které státy strašlivě zadlužily.
Vlády začínají vymýšlet rozpočty s velkým schodkem, pumpa začala fungovat, ale co se nestalo: Řecko. Řecko jasně ukázalo, že státy nejsou bezedné. Skoro bych řekl bohudík za to, že nám Řecko ukázalo, oč běží. Potichu se teď totiž začíná mluvit o Španělsku a o Itálii, dalších slabších zemích Evropy. A to zatím nemluvíme o dalších slabších státech po světě...
V jakém smyslu se svět mění?
Samozřejmě, že ty nejzákladnější věci fungují stejně jako dřív - a nějakou dobu tak fungovat i budou. Ale mění se ekonomicko-politická uskupení, mění se Evropa, která bude podle mě normálně funkční až za nějakých 30 nebo 40 let, nepřestává růst Čína, mění se situace měn, globalizace už není jen teoretickým pojmem, nýbrž je na stole a my úplně nevíme, co s ní. Jsme v období, jakým byl i čas krize ve 30. letech minulého století, po němž přišly různé ekonomické modely. Myslím, že i teď se objeví snaha formovat nové ekonomické modely, nové mantinely.
Nové mantinely v podobě regulace nebo deregulace byznysu?
To je právě ta klíčová otázka. Z pohledu našeho byznysu, tedy investičních fondů, můžu říct, že my jsme přeregulovaní. Obecně bych řekl, že pokud se byznys reguluje, a to kdekoli na světě, nedělá se to s plným porozuměním věci. Regulace jdou často úplně proti smyslu byznysu. Byznys si sice vždycky najde nějakou cestu a nesmyslná pravidla obejde, ale je škoda, že třeba současná krize nepřináší naopak zjednodušení věcí.
V jisté fázi krize se asi vždycky stane, že politické reprezentace začnou zachraňovat něco jiného, než co by si přáli představitelé byznysu. V České republice se ale situace v tomto smyslu zklidnila, zřejmě i kvůli úřednické vládě.
Politická scéna bývá v rozhodnutích ještě rychlejší než my. Jakmile začne situace na politiky tlačit, oni chtějí ukázat, že jednají. Jejich odpovědnost má díky médiím kratší poločas, pracují s míněním a s pocity. My máme exaktní čísla a akcionáře, ne voliče. I proto byla pro Česko zajímavá zkušenost období bez řádné vlády. Naše ekonomika tento deficit nezaznamenala! Ukázalo se, že když se politika stará o své věci a ekonomiku neovlivňuje, ekonomika je v jistém smyslu přirozenější. Obávám se ale, že po volbách, ať je vyhraje kdokoli, zažijeme věci, které budou ovlivňovat byznys více, než je zdrávo.
