V posledních dvou letech, kdy jsme byli svědky pandemie, tornáda na jižní Moravě a války na Ukrajině, slýcháme, jak jsou Češi velice štědří. Neovlivní ale nyní jejich ochotu finančně pomáhat ekonomická krize?
Budeme-li vycházet z dat Fóra dárců (organizace zastřešující dárce v Česku - pozn. red.), už nyní se ví, že pravidelné dárcovství mírně snížilo. Přestože ale počet pravidelných dárců klesl o dvě procenta oproti loňskému roku, objem získaných peněz na veřejně prospěšné účely se zvedl o jednu miliardu na 11,9 miliardy.
Jsem přesvědčený, že se situace určitě promění, protože někteří drobní dárci zkrátka nebudou mít z čeho darovat. Někteří lidé už teď nemají z čeho brát.
U kritických událostí, na které se naše pomoc zaměřuje, ale lidé mají vždycky silnou potřebu pomáhat. Jde například o úmrtí v rodině nebo tragické události ve společnosti jako tornádo či válka na Ukrajině. Tím, že existují nástroje, které lidem umožní darovat ihned, o tom ti dotyční možná v tu chvíli ani tolik nepřemýšlejí a prostě peníze darují. U té pravidelné podpory je ale riziko, že se bude snižovat.
Češi jsou tedy spíš obecně zvyklí reagovat na nějakou jednorázovou událost typu tornádo než přispívat pravidelně?
Na to asi nedokážu úplně přesně odpovědět. Je tu 12 procent Čechů, kteří přispívají pravidelně, třeba jednou dvěma stovkami, na nějakou neziskovou organizaci, loni to bylo těch 14 procent. Nárazové akce typu tornádo nebo Ukrajina ale dárcovství úplně mění, protože se při nich daruje obrovské množství peněz. Myslím, že Češi jsou velmi štědří a při těchto extrémních situacích budou dál pomáhat. Pravidelná podpora ale klesnout může, což může ohrozit třeba činnost různých neziskových organizací.
Jak tedy letos dárcovství ovlivnila válka na Ukrajině? Máte čísla k tomu, kolik se vám podařilo vybrat na pomoc této zemi?
K dnešnímu dni (15. prosinci, pozn. red.) jde o 20 milionů. Největší pomoc byla samozřejmě koncem února, velmi silný byl i březen a v dubnu zájem dozníval. Pak začal útlum.
Stále se na nás ale obracejí lidé, kteří chtějí sbírku na Ukrajinu založit. Jde třeba o lidi, kteří tam jezdí pomáhat, vybírali jsme také peníze na vojenská vozidla Tatra nebo různé ochranné pomůcky, teď aktuálně to jsou teplé boty. Také Ukrajinec Vasyl Kapustej, který žije a studuje v Praze, ale na Ukrajinu jezdí pomáhat celkem pravidelně, už například vybral přes pět milionů korun. Nedávno jsme vybírali taktéž peníze na dron za asi čtvrt milionu.
Byť tedy největší zájem už úplně pominul, dary pořád chodí. Když si daná sbírka najde svoji komunitu, zájem pořád je.
A kolik peněz celkem se za letošek přes platformu Znesnáze21 vybralo?
K dnešku (15. prosinci - pozn. red.) je to 71 milionů, z toho velká část pomoci byla právě na Ukrajinu.
Vy sám jste jel po vypuknutí konfliktu pomáhat na hranice s Ukrajinou. Můžete popsat váš zážitek?
Bylo to hned zkraje války, tehdy nikdo moc nevěděl, co se přesně děje, bylo to hodně spontánní.
Jeli jsme ve dvou autech, v jednom já a druhé řídila Lilia Khousnoutdinova (podnikatelka a manželka miliardáře Karla Janečka, který vznik platformy Znesnáze21 zafinancoval - pozn. red.). Auta, dvě velká SUV, jsme naplnili všemi možnými potřebnými věcmi, hlavně až po střechu jídlem, vezli jsme také powerbanky a tak dále. Bylo to celé hodně akční, člověk pořádně nevěděl, kam jede, a když jsme přijížděli k hranicím, nad hlavami nám létala armádní letadla a všude stály hlídky.
Už si ani nevzpomínám, na který z přechodů jsme přesně jeli, byla to ale polsko-ukrajinská hranice. Pomoc na místě byla velmi dobře organizovaná. Byly tam vyšší desítky, možná stovky dobrovolníků a vojáci. Věci, které jsme přivezli, nám mizely pod rukama.
Pamatuji si také, jak Ukrajinci vyskakovali z autobusů, které tam přijížděly co deset minut. Mrholilo a ti lidé na sobě měli třeba jen župan a bačkory, bylo to šílené. Tvořily se fronty. Poláci měli cestu k ukrajinské hranici označenou a Ukrajinci věděli, že tudy se dostanou do bezpečí.
Bylo tam obrovské množství lidí, kteří Ukrajince odváželi do Česka. My jsme zpátky vezli dvě rodiny. Já jsem v autě vezl asi pět lidí včetně dvouletého dítěte a byla tam myslím také asi desetiletá holčička.
Mluvil jste o tom, že pomoc Ukrajině klesá s tím, jak konflikt trvá déle. Nepromítne se do toho i nálada některých obyvatel, kteří tvrdí, že vláda víc pomáhá Ukrajincům než Čechům? Byť to tak ve skutečnosti není.
Podle průzkumů z tohoto roku je nálada taková, že přes 50 procent lidí je stále přesvědčeno, že by lidé měli Ukrajinu podporovat a pomáhat ji. To je myslím asi nejdůležitější ukazatel. Já jsem přesvědčený, že podpora bude pokračovat.
Samozřejmě má pomoc pokaždé nějaký vývoj. Když válka přišla, byl to pro všechny šok a pomáhali všichni, protože jsou Češi takhle nastavení. Pak ale část z nich dojde na nějakou hranici, kdy už si říká, zda je pomoc ještě potřeba, zda by se už Ukrajinci neměli postavit na vlastní nohy a tak dále. Pevné jádro dárců ale zůstane tak dlouho, jak bude potřeba.
Dárcovské platformy v Česku
Češi a tuzemské firmy jsou i přes krizi způsobenou nejprve koronavirovou pandemií a nyní tou ekonomickou nebývale štědří, charitativní organizace hovoří o rekordních sumách. Loni situaci ovlivnilo tornádo na jižní Moravě, letos válka na Ukrajině. Ochota pomoci cizím lidem se projevila také v pandemii.
Podívejte se na výběr dalších dárcovských platforem v Česku:
A naopak zvedá se vlna pomoci více teď v období Vánoc?
V listopadu a prosinci nám roste počet darů, ale snížila se částka, kterou lidé posílají. Chuť pomáhat v předvánočním čase tedy určitě je, ale možná už se propisuje krize. Lidé posílají kolem 250 až 500 korun. Za celý letošní rok je přitom průměr přispěné částky nějakých 1100 korun, samozřejmě tam jsou ale odchylky. Někdo pošle 50 korun, pak máme firemní dárce, kteří poslali třeba milion.
Z analýzy Fóra dárců ale vyplynulo, že se výše průměrného daru snížila, což je pro mě nečekaná novinka. Darování totiž jinak každým rokem roste. Pro představu: když jsem se začal věnovat dárcovství v rámci Znesnáze21, darovalo se plus minus osm miliard korun ročně, a loni to bylo dvanáct miliard, takže o třetinu víc.
Na co Češi nejčastěji přispívají?
U nás jsou sbírky hodně pestré, nejvíce pozornosti ale vzbuzují tragické události. Aktuálně máme třeba sbírku na pomoc pozůstalým po záchranáři z Prahy, který náhle zemřel. Během dvou dnů se vybralo přes 1,6 milionu korun.
Jinak se v Česku nejvíce daruje na vědu a výzkum, této oblasti se my ale tolik nevěnujeme. Zaměřujeme se na to, co souvisí s přímou pomocí lidem - buď sbíráme peníze pro neziskové organizace, kteří takovým lidem pomáhají, nebo pro lidi, kteří potřebují peníze na cokoliv, co jim může zlepšit situaci. Velké téma jsou třeba samoživitelky.
Jaký příběh, na který se na Znesnáze21 pořádala sbírka, vám z nějakého důvodu opravdu uvízl v hlavě?
Mnohdy jsme s těmi lidmi v užším kontaktu. Vzpomínám si například na příběh pana Dušana, tatínka od rodiny, který měl v době koronaviru úraz na kole, po němž ochrnul na všechny čtyři končetiny. Tehdy jsem jeho rodinu navštívil a s jeho manželkou jsme sbírku domlouvali. Peníze se sbíraly na rekonstrukci domu, aby v něm mohla vzniknout terapeutická místnost, kde by pan Dušan mohl rehabilitovat a rodina o něj pečovat. On pak ale zemřel.
Z doby, kdy jsme projekt Znesnáze21 zakládali, si vzpomínám na příběh malé holčičky Olivky ze Slovenska. Jako jediná přežila autonehodu na dálnici, její rodiče při havárii zemřeli. Tehdy jsem se s ní a s jejími příbuznými, kteří si ji vzali do péče, setkal v Praze a domluvil jsem setkání Olivky s pražským záchranářem, který ji tenkrát zachraňoval.
To jsou události, které vám prostě zůstanou v hlavě. Často jde o velmi tragické příběhy, různé velmi závažné nemoci a tak dále.
Když se nějaká taková událost stane, pozůstalí toho člověka samozřejmě nejdříve velmi truchlí. Ze zkušeností ale víme, že když je zemřelým například živitel rodiny, velmi brzo přicházejí u pozůstalých myšlenky na to, jak teď budou řešit finanční situaci. Jsou to věci, které prostě musíte řešit, ať chcete, nebo ne, obzvláště když máte děti a tak dále. V souvislosti s tím si teď vybavuji třeba sbírku na zpěváka Davida Stypku. Jeho rodina u nás vybrala velmi vysokou částku, přes čtyři miliony korun, právě na pomoc s rodinným rozpočtem.
Jaká je dnes v případě sdílení sbírek síla sociálních sítí? Například herečka Nikol Leitgeb každou první neděli v měsíci (a každou adventní neděli) na Instagramu zpropaguje jednu sbírku a peníze se vždy vyberou velmi rychle.
Když se sbírka dostane do rukou influencerů, to je něco neuvěřitelného. Šance, že se potřebná částka vybere, se mnohonásobně zvyšuje. U Nikol jsme také měli jednu sbírku, peníze se vybraly okamžitě. Myslím, že je sen každé neziskovky mít takového velkého influencera jako Nikol, který se za příběh dokáže postavit a vyzvat své fanoušky, aby přispívali.
Jak často se setkáváte s podvodnými sbírkami?
Já to ještě rozděluji na podvodnou a neúčelnou sbírku. Být v nouzi je velmi subjektivní a může se na vás obrátit člověk, který se cítí v nouzi, ale z vašeho pohledu není.
U vyloženě podvodné sbírky si pamatujeme případ tatínka, který u nás založil sbírku pro svého postiženého syna. Ten sice opravdu zdravotně postižený byl, ale tatínek vybrané peníze použil na zaplacení svých dluhů a rodině o tom neřekl. Manželka, byť s ním žila, ani neměla tušení, že se sbírka koná. Když to zjistila, hned věděla, že je zle, protože o manželových dluzích věděla. Manžela jsme kontaktovali a nakonec peníze vrátil. My jsme je pak předali manželce, aby bylo dosaženo původního účelu.
S množstvím neúčelných - nechci je nazývat podvodnými - sbírek jsme se setkali v koronaviru u samoživitelů a samoživitelek, v té době jsme na pomoci této skupině úzce spolupracovali s Norou Fridrichovou. Neúčelných bylo více než 50 procent sbírek. Některé maminky situace zneužívaly, protože jsme posléze zjistili, že některé věci prodávaly na bazárku, třeba darovaný notebook. Jindy jsme zjistili, že nějaká maminka vysbírala od různých nadací více než tři notebooky.
Pomoc je dnes na každém rohu a naprostým základem je ověřování příběhů. U nás dáme téměř ruku do ohně za každý příběh, který si prošetříme ze všech stran.
Předpokládám, že když jde tedy například o sbírku na nějakého vážně nemocného člověka, potřebujete vidět lékařské zprávy a tak podobně?
Ano. Ještě je dobré zmínit, že až 70 procent žádostí, které nám chodí, nekončí sbírkou. Důvodů, proč tomu tak je, existuje více. V některých případech naše kolegyně sociální pracovnice dokážou člověka navést na pomoc, na kterou má ze zákona nárok, nebo ho dokážou nasměrovat na jinou neziskovou organizaci, která dokáže příběh lépe uchytit a lépe problém řešit.
Dále jde o žádosti, u nichž člověk právě není schopný doložit tu svoji situaci - nemá zdravotní zprávu nebo třeba zprávu od policie, u samoživitelek pak požadujeme doporučení sociální služby nebo pracovníka, s kterým na své situaci pracují. To jsou mechanismy, které rozhodují o tom, zda sbírka bude spuštěna, nebo ne.
Pak už je ale relativně snadné a rychlé sbírku na vaší platformě založit?
Od momentu, kdy k nám na web přijde člověk s daným problémem, jsme schopni sbírku publikovat v řádu desítek minut. Opět ale záleží na tom, co člověk dodá za dokumenty a jak jsou relevantní. Někdy to může trvat déle, i dva dny, pokud od člověka nedostaneme potřebný dokument.
Například když se vy rozhodnete někomu pomoct, máme na webu dokument, který musíte zajistit od osoby, které chcete pomoct - že se sbírkou souhlasí. Někdy chce totiž člověk v dobré víře pomáhat, ale může tím daného člověka poškodit. To už se dostáváme k nějaké profesionalitě pomoci, která je zcela zásadní, pokud chcete vybírat tak velké peníze.
Kolik byste si přáli přes vaši platformu vybrat v roce 2023, i s ohledem na ekonomickou krizi?
Já bych to nechtěl úplně kvantifikovat. V tuto chvíli ale máme kapacitu na maximálně 300 současně běžících příběhů. Teď jsme na asi necelých 180, takže jsme schopni dostat se minimálně o 40 procent výš.
Velké plány a cíle teď máme s naším projektem GoodyDo, který jsme nově spustili. Projekt se částečně opírá o data, že kolem 50, 60 procent českých firem nabídlo nějakou formu pomoci Ukrajině a i u tornáda a v pandemii bylo velké množství velkých i malých firem, které se snažily jakkoliv pomáhat.
Darovat peníze do sbírky je pro firmy samozřejmě možnost, my jsme ale přišli s lepším nápadem. Vyvinuli jsme darovací widget, který zákazník může vložit přímo do nákupního košíku daného e-shopu, který chce pomáhat. Widget v sobě může nést jakoukoliv sbírku, ať už si ji ten e-shop vybere sám, nebo si zvolí nějakou, která už běží. Zákazníci mohou přispět formou zaokrouhlení částky nákupu nahoru. Lidé jsou u nás zvyklí dávat dýško, zejména v restauracích, tak to stejné mohou udělat při nákupu e-shopu a peníze půjdou na pomoc.
Je to velmi jednoduchý, rychlý nástroj a myslím, že tím do budoucna vyřešíme situaci, kdy e-shop přemýšlí, jak pomoci, a tohle ho přitom ani nemusí nic stát.
S kolika e-shopy jste se již spojili?
Projekt rozjíždíme asi s desítkou e-shopů, které čekají na to, až se vše kompletně zprovozní. V řádu několika dní, možná dvou týdnů, bude také GoodyDo spuštěno jako doplněk pro Shoptet a tím se okamžitě dostane k třiceti tisícům e-shopů.
