Nejsnadněji dosáhnout na nové bydlení ze všech sledovaných států lze v Portugalsku. Zde dají obyvatelé za nový 70metrový byt 3,8 ročního platu. V sousedním Polsku je to například sedm a půl ročního platu.
"V transakčních cenách dohání Česko západní země. Průměrná cena se v Česku oproti předchozímu období zvýšila o 16,8 procenta," komentuje výsledky analýzy Petr Hána, manažer v oddělení nemovitostí Deloitte. V růstu cen se zrcadlí i prudký růst mezd, který v Česku panuje kvůli nedostatku stavebních dělníků.
I když nemovitosti v Česku, které stanulo v tomto žebříčku na prvním místě již potřetí, každoročně zdražují, jejich cena je stále v porovnání se západními metropolemi relativně nízká.
| Pořadí a stát | Počet ročních platů na nový byt |
| 1. Česko | 11,2 |
| 2. Lotyšsko | 10,1 |
| 3. Velká Británie | 9,4 |
| 4. Chorvatsko | 7,9 |
| 5. Polsko | 7,5 |
| 6. Maďarsko | 7,1 |
| 7. Itálie | 6,2 |
| 8. Rakousko | 5,7 |
| 9. Německo* | 5,1 |
| 10. Norsko** | 5 |
| 11. Belgie | 4 |
| 12. Portugalsko | 3,8 |
| Zdroj: Deloitte, * - Nabídková cena, ** - včetně malých rodinných domů | |
Nejdražší zemí, co se bydlení týče, je Norsko. Zde průměrná cena přesáhla čtyři tisíce eur (102 tisíc Kč) za metr čtvereční. Podobně je na tom i Francie. Češi podle analýzy zaplatí za čtvereční metr zhruba 64 tisíc korun. Jen o pár tisíc vyšší jsou průměrné ceny v Rakousku a Dánsku.
Mezi nejdražší města patří tradičně Paříž a Londýn, kde jsou ceny za bydlení i čtyřikrát vyšší než v Praze. Ve francouzské metropoli vrostly ceny bytů v loňském roce o pětinu. "Ceny v Praze dokonce rostly ze všech sledovaných hlavních měst nejvíce. Konkrétně o 22 procent, na 3162 eur za metr čtvereční," dodává Hána.
Podle analytika z ČSOB Petra Dufka jsou rekordní ceny v tuzemsku způsobené mimo jiné vysokou byrokracií, která protahuje a zdražuje stavbu bytů. "Cenou za neskutečně dlouhé stavební řízení jsou rekordní ceny nemovitostí. O co déle se kolečka byrokratické mašinerie točí, o to více si zaplatí ten, kdo chce bydlet," domnívá se Dufek.
Cena za pronájem čtverečního metru ve vybraných městech
- Paříž - 710 Kč
- Londýn - 510 Kč
- Barcelona - 500 Kč
- Amsterdam - 480 Kč
- Varšava - 370 Kč
- Praha - 340 Kč
- Brusel - 280 Kč
- Mnichov - 270 Kč
- Brno - 245 Kč
- Ostrava - 170 Kč
Zdroj: Deloitte Property Index 2019.
Pro přepočet byl použit kurz 25,6 koruny za euro. Metropole, kde je obecně nižší fluktuace nájemců jsou ceny za bydlení obecně nižší, než v městech s vysokou fluktuací.
Za pravdu mu dává i konzultant v oddělení nemovitostí Deloitte Vojtěch Petrík. "Růst cen bytů v Česku ženou nahoru zvyšující se stavební náklady, regulační opatření České národní banky a zdlouhavé povolovací procesy. Poptávková horečka však mírně klesá a v letošním roce tak můžeme očekávat určitý pokles prodejů ve všech oblastech. Navzdory tomu zůstává pokles cen spíše nepravděpodobný," dodává Petrík.
Například v Belgii, kde vyjde metr čtvereční na zhruba stejnou částku jako v Česku, trvá povolovací proces půl roku. V tuzemsku trvá stejný proces průměrně sedm let.
V Česku bylo loni dokončeno skoro 34 tisíc bytů, což jsou zhruba tři nové byty na tisíc obyvatel. V rámci EU vyrostlo nejvíce nových bytů ve Francii (460 tisíc), tedy téměř sedm bytů na tisíc obyvatel.
"Český bytový fond je v porovnání s Evropou spíše průměrný. Celkem je v Česku téměř pět milionů bytů a z hlediska počtu bytů na tisíc obyvatel se řadíme mezi Norsko a Dánsko. Nejvíce bytů na tisíc obyvatel mají jižní státy, nejvíce konkrétně Portugalsko (579,8), nejméně naopak v Polsku," dodává Hána.
Vlastní bydlení jako sociální norma
Mezi Čechy je navíc neobyčejně silná potřeba vlastnit svoji nemovitost. Oproti jiným státům, kde i rodiny bydlí v pronajatých domech, nedají obyvatelé tuzemska na svoje vlastní obydlí dopustit. Z české touhy po vlastnictví nemovitosti se dle sociologů stala silná sociální norma a statusový symbol.
"Vlastnictví bytu je pro Čechy stále symbolem úspěchu a společenského postavení. Souvisí to mimo jiné se způsobem života, který je odlišný od západních zemí. V Česku prakticky neexistuje vnitřní migrace za prací, Češi nejsou zvyklí opouštět bydliště kvůli práci," říká pro Aktuálně.cz majitel developerské společnosti Ekospol Evžen Korec.
Dodává, že například v Německu je mnohem vyšší podíl nájemního bydlení. To zdůvodňuje jak častějším stěhováním za prací v rámci země, tak i menším rozprodáváním bytů, které probíhalo v Česku v devadesátých letech v rámci privatizace. "Tehdy získala spousta nájemníků státních či obecních bytů tento byt za zlomek tržní ceny," dodává Korec.
Podle dat Eurostatu žije ve vlastním domě či bytě 78 procent obyvatel Česka, jen 22 procent je v nájmu. Podobně jsou na tom ale i některé další země někdejšího východního bloku. V Polsku žije ve vlastním 83,5 procenta lidí, v Maďarsku dokonce 85 procent obyvatel.
Podle Hospodářských novin bydlí v Německu v nájmu každý druhý člověk, v Rakousku či Dánsku je v nájemním bydlení 40 procent lidí. V průměru pak platí, že v EU bydlí v pronájmu 30 procent lidí. Zatímco na Západě je tak nájemní bydlení něčím naprosto běžným, v Česku na něm stále ulpívá odér životního neúspěchu.
Vlastní bydlení jako luxus
Podle ekonoma a sociologa Akademie věd ČR Martina Luxe se však kvůli zvyšujícím se cenám nemovitostí z vlastního bydlení stává luxus, který si většina lidí nemůže dovolit.
"Ceny nemovitostí ve větších městech se dostaly do bubliny, která se v jistých ohledech podobá té z roku 2007, tedy těsně před globální ekonomickou krizí," uvedl Lux v rozhovoru pro web Info.cz. Podle sociologa se navíc majetkové rozdíly zvětšují. V různých regionech totiž ceny bytů rostly výrazně rozdílně.
Touha vlastnit bydlení navíc paradoxně přispívá ke zvětšování rozdílu mezi bohatými a méně bohatými. Bohatší lidé toužící po vlastním bydlení mají peníze na nemovitosti v místech, kde jsou sice dražší, ale jejich cena také za poslední dobu mnohonásobně vzrostla. Ti chudší si mohou dovolit domy a byty v regionech, kde ceny vzrostly jen o desítky procent.
Do budoucna se bude navíc podle hlavního ekonoma Czech fund Lukáše Kovandy stále zřetelněji rozdělovat společnost na majitele bytu a jejich nájemníky. "Společnost takové rozdělení ale nemusí nutně polarizovat. Ve Švýcarsku je také poměrně úzká skupina vlastníků nemovitostí, zatímco většina Švýcarů bydlí v nájmu. A o politicky polarizované zemi příliš hovořit nelze, to spíše naopak," dodal Kovanda
Začarovaný kruh investic
Důvod současné cenové krize na poli nemovitostí však vidí Lux ještě trochu jinde. "Myslím si, že i u nás jsme se pravděpodobně ocitli v začarovaném kruhu investičních nákupů," vysvětlil Lux v Hospodářských novinách.
Podle něj silné ročníky Husákových dětí i starší generace po skončení poslední krize pravděpodobně objevily krásu investování do cihel. "Namísto prodeje bytu z dědictví jej začaly držet, pronajímat nebo kupovat z úspor jiné byty, některé k pronájmu," uvádí.
"Ti, kteří mají peněz nazbyt, a je jich stále více, jich kupují hned několik. Za dnešním růstem cen bytů už jsou tak asi méně ti, kteří touží po vlastním, ale více ti, kteří touží stát se rentiéry a investory," uzavírá sociolog.
