Tento článek je sice o Fiatu, přesto jsme hned v úvodu věnovali prostor Dacii. Jednak proto, že jde o etalon konstrukce zaměřené na cenu, ale také proto, že viditelné úspory spolu s rumunským původem dlouho budily nedůvěru zákazníků.
Což je výmluvná ukázka, jak neopodstatněné jsou zeměpisně-historizující předsudky o autech. V devadesátých letech italské značky skutečně nestanovovaly laťku kvality. Jenže mezitím uplynulo čtvrtstoletí, které přineslo globalizaci a konsolidaci průmyslu, při níž se jedni museli začít víc snažit, zatímco druhým nezbylo než ubrat a zlevnit. Proto je dnes desetiletá Alfa Romeo 159 jistější koupě než stejně staré BMW. Kdo by to byl řekl, pane Marchionne?
Fiat Tipo na jedné straně těží z toho, že počítačové modelování, pokročilé metody metalurgie i globální dodavatelské řetězce umožňují postavit bytelné auto snáz a levněji než v minulosti. A také vyrábět kdekoli na světě. Z Turecka k nám už v minulosti přijížděl třeba Renault Fluence nebo Hyundai Accent. Jejich kvalita se přitom nijak nelišila od příbuzných modelů vyráběných v Evropě či Koreji.
Na druhou stranu jde o auto vyvinuté s ohledem na podmínky Asie či jižní Ameriky. Proto dostalo robustní podvozek, dobrou protikorozní ochranu a nehýří choulostivými zbytečnostmi. Což platí pro sedan, hatchback i kombi, přestože druhé dvě verze karoserie jsou důkladněji upravené pro Evropu a mají také propracovanější pasivní bezpečnost.
V porovnání s dnešní evropskou konfekcí na Tipu potěší zejména jednoduchost motorů. I když to má hlavně ten důvod, že Fiat prostě modernější jednotky nestihl vyvinout.
Zdaleka nejčastěji najdeme pod kapotou obyčejnou benzinovou čtrnáctistovku. Nemá přímé vstřikování paliva, proměnné časování ventilů ani recirkulaci spalin. Stejně jednoduché jsou jeho servisní nároky spočívající ve včasné výměně oleje a rozvodového řemene. Ani s jedním ovšem nejsou žerty - olejová náplň je maličká, takže je ji třeba často hlídat a pětiletý interval rozvodů nepřetahovat.
Pro časté jízdy na krátké vzdálenosti je to ideální volba. Kdo jezdí dál, může sáhnout po přeplňované verzi T-Jet. I ta má vstřikování MPI, což na jednu stranu znamená minimum servisních rizik, ale na druhou spotřebu od osmi litrů výš.
Ojetý Fiat Tipo
Na trhu: od 2016 dosud
Ceny ojetin: 250 000 až 400 000 Kč
Vnější rozměry: 4500 (kombi 4571) x 1780 x 1480 mm
Rozvor: 2640 mm
Kufr: 520 l, kombi 550 l
Motory benzin: 1.4 16V (70 kW), 1.4 T-Jet (88 kW)
Motory diesel: 1.3 Multijet (70 kW), 1.6 Multijet (88 kW)
Dieselových šestnáctistovek Multijet najdete v bazarech nejméně a mají nejvíc najeto. Kdo jezdí dálky a najde zachovalý kus, chybu s ním rozhodně neudělá. Také tento motor je na dieselové poměry jednoduchý a nezáludný, bez systémových potíží.
Je však třeba upozornit, že německé úřady tlačí výrobce k vypsání svolávací akce na emise oxidů dusíku a zatím není jasné, kterých modelů by se týkala. Z takových úprav obvykle nekouká pro životnost motoru nic dobrého.
V krajním případě dojde i na to, že v náhradních dílech není Fiat žádný diskontér. Výfukový filtr pevných částic vyjde u dieselu na sedmdesát tisíc korun.
Jak funguje Tipo v praxi, jsme prověřovali na nejtypičtějším vzorku z nabídky AAA Auto. Sedan se základní čtrnáctistovkou a stovkou tisíc kilometrů nás mile překvapil. Motor sice není žádný silák, ale šestistupňová převodovka mu dodává mrštnost ve městě i klid na dálnici.
Na poměry levných aut navíc překvapí vynikajícím odhlučněním. Zapomeňte na tvrdé dunění dvanáctistovky v Loganu - tady při 110 km/h a 3600 otáčkách není slyšet skoro nic a v kabině je možné mluvit docela tiše. I když rozhodně nejde o dálkovou specifikaci, jednou za rok to do Chorvatska zvládne s přehledem.
Také sedadla jsou ve Fiatu robustnější a důkladněji čalouněná, na krátké jízdy po městě je jich skoro škoda. Po sto tisících kilometrů se ukazuje v perfektní kondici i zbytek auta. V kabině nic nevrže, žádné vůle nejsou cítit nejen v podvozku, ale ani v řazení. Z dlouhodobých testů nových aut přitom víme, že bytelně působící mechanismus se i u německých značek leckdy rozklíží už při třetinovém nájezdu.
Tipo je také přeci jen dražší než Logan a Sandero, testovaný vůz stál 235 tisíc korun. I to je ale na dnešní poměry vstřícná cena a zaplať pánbůh, že se za ni dá pořídit stroj slibující tak bezstarostnou službu na několik dalších let. V této podobě se přitom Tipo vyrábělo až do roku 2020, kdy dostalo modernější a složitější motory.
