Seat 1200 Sport Bocanegra (1976-1979)

Měli jsme tu čest zelenou Bocanegru ve verzi 1200 Sport řídit z Dobříše do Prahy. I když se automobil tváří jako kupé, jedná se vlastně o dvoudveřový tříprostorový sedan, neboť víko kufru se neotevírá celé včetně zadního okna, ale pouze jeho plechová část a do zavazadelníku se navíc nedostanete z interiéru vozu. Oproti staršímu SEATu 850 Speciál vypadá interiér s oddělenými kontrolními přístroji mnohem moderněji a také bohatě polstrovaná sedadla nabízejí větší pohodlí. Nechybí dokonce náznak opěrek hlavy ani bezpečnostní pásy. Startuji na dnešní poměry skromný čtyřválec a vyrážím na 40 km dlouhou trasu. I když automobil nemá posilovač, řízení jde lehce stejně jako řazení dlouhou pákou na podlaze. Tenký věnec volantu se nakonec nedrží zase tak špatně a automobil na jeho otáčení celkem poslušně reaguje. Čtyři rychlosti dostatečně pokrývají výkonový rozsah motor, který je potřeba přeci jenom více točit, pokud od něj chcete mít odpovídající reakci. Od zástupců SEATu je povoleno s těmito veterány jezdit nejvyšší rychlostí 100 km/h a dosáhnout této mety s "bokanegrou" není žádný problém. S jistotou se usazujeme v pravém pruhu dálnice, na "čtyřku" držíme 3000 otáček, což odpovídá zmíněné "stovce". Tu a tam na nás některý z řidičů ukáže zdvižený palec. Zelené kupé vypadá i po více než čtyřiceti letech stále přitažlivě. I když Bocanegra má již přední brzdy kotoučové, jejich slabý účinek je asi největším úskalím jízdy v tomto youngtimeru. Větší odstup od vozidla před námi tento problém řeší. Další problém je absence klimatizace. V případě zácpy před tunelem Mrázovka začíná být ve stojícím automobilu docela horko, což částečně řešíme stažením okének. Na Pohořelci pak bocanegru v pořádku odevzdáváme pořadatelům akce a říkáme si, kam se dnešní automobily posunuly nejen z hlediska pohodlí, bezpečnosti a výkonů…