Elektrický semafor s bzučákem

Co se neuchytilo ve Velké Británii, zafungovalo ve Spojených státech, kde se semafory rychle staly součástí dopravního koloritu, zpočátku v prakticky totožné podobě jako v Londýně v 19. století, tedy s plynovými lampami, které postupně nahradily lampy kerosenové. Jejich podoba se pak trochu odlišovala stát od státu, v zásadě byl ale princip se světly a lopatkami stejný.

V roce 1912 vedoucí dopravní divize policie v Salt Lake City Lester F. Wire přišel podle návrhu Jamese Hoge poprvé s elektrickým semaforem s červeným a zeleným světlem připojeným k trolejovému vedení a bzučákem, který upozorňoval na změnu barvy světla. Policistovi nebo někomu, kdo semafor ovládal, tak stačilo stát na kraji silnice a knoflíkem měnit barvu světel. Poprvé bylo toto řešení nasazeno v roce 1914 v Clevelandu (na snímku), o čtyři roky později se pak k červenému a zelenému světlu přidalo v New Yorku i oranžové.