Úroda nových rodinných kombíků je letos velice bohatá. Novou generaci svého tradičního modelu "trojkové" řady představil také francouzský Peugeot.
Po týdenním testu, na který jsme získali Peugeot 308 SW s nejvyšší výbavou a s novým tříválcovým motorem 1,2 s výkonem 130 koní, musíme konstatovat, že tento vůz je v mnoha ohledech přinejmenším důstojným soupeřem lídra evropského trhu kombíků. Tím není nikdo jiný než tuzemská Škoda Octavia.
Peugeot 308 je úřadujícím evropským autem roku. Porota ale před začátkem letošního ženevského autosalonu testovala pouze variantu hatchback, která je o 33 centimetrů kratší a má také o 11 centimetrů kratší rozvor.
Současný Peugeot 308 SW (minulá generace vozila na zádi stejné označení) se od předchůdce odlišuje poměrně značně. Jednak se linie a celkové vyznění designu hodně zklidnilo a jednak má auto také přirozenější proporce. To je dáno hlavně tím, že hrana střechy se teď v porovnání s předchůdcem nachází o šest centimetrů níže a délka vozu narostla o citelných šest centimetrů.
Vzadu jen průměrný prostor
I když je automobil delší a prostor mezi koly se výrazně zvětšil, cestující vzadu z toho moc nemají. Zmenšení prostoru nad hlavami je logické vzhledem k nižší výšce vozu, místa pro kolena jsme ale čekali více. Podle údajů Peugeotu se sedadla posunula směrem vzad jen o tři centimetry.
Technické údaje Peugeot 308 SW
Rozměry (d, š, v) v mm: 4585, 1804, 1470
Objem zavazadlového prostoru: 610 l
Výkon motoru: 130 koní
Maximální točivý moment: 230Nm
Maximální rychlost: 205 km/hod
Zrychlení 0-100 km/hod: 10,6 s
Spotřeba:4,7 l/100 km
Cena verze s testovaným motorem od: 441 500 Kč
Dospělí muži se tedy dozadu posadí, ale pohodlí si příliš neužijí. Je vidět, že úkol pro konstruktéry zněl jasně: pokořit v parametru objem kufru hranici 600 litrů, což se také podařilo. Dosažených 610 litrů je navlas stejně, jako má konkurenční Škoda Octavia Combi.
Dno kufru má do délky rozměr 106 centimetrů a na šířku měří jen o dva centimetry méně. Výška pod roletku pak je minimálně 49 centimetrů.
Pod podlahou jsme ještě objevili dojezdovou rezervu, přihrádku na lékárničku, prostor na uložení krycí rolety. Po stranách kufru jsou dvě další přihrádky a čtyři oka pro ukotvení nákladu. Ta je navíc možno posouvat po celé délce kufru v kolejničkách. Dlouhé předměty je možno prostrčit otvorem v zadním opěradle.
Moderní interiér potěší oko
Pokud se zatáhne za páčky na stranách kufru, složí se opěradla zadních sedaček do roviny a ve voze se může mladá dvojice klidně uložit ke spánku.
Design palubní desky je shodný jako v karosářské variantě hatchback. Přesto jsme znovu museli konstatovat, že z hlediska designu jde o podařené dílo. Ovšem z hlediska funkčnosti nebudou použitá řešení vyhovovat úplně každému.
Nízká poloha volantu, přes jehož horní okraj se řidič dívá na přístrojové ukazatele, nebude vyhovovat velké části lidí s vyššími postavami a uživatelsky nepříjemné je i nastavování teploty, které vyžaduje přinejmenším dva kroky. Nejprve je třeba se trefit prstem na okraj centrálního displeje a pak teprve na samotném displeji dotykem přepínat virtuální ovladač. Ve většině konkurenčních aut obyčejně stačí jediné rychlé otočení knoflíkem. Podobné je to i s přepínáním mezi rozhlasovými stanicemi.
Naopak nadšení jsme byli z tvaru i pohodlnosti příplatkových kožených sedaček. Už na první pohled připomínaly ty, které se nacházely v klasických sportovních vozech druhé poloviny minulého století, a také se v nich skvěle sedělo.
Podvozek je naladěn prioritně tak, aby se posádka při přejezdech nerovností necítila nekomfortně. Přesto vůz nijak neprotestuje, pokud se řidič rozhodne pro rychlejší tempo. Měl by tak ale činit na pokud možno kvalitnějších silnicích. Při přejezdu nerovnosti v zatáčce má totiž zadní náprava tendenci občas odskočit.
Komfort je prioritou
Při běžném výletním tempu je ve voze příjemné ticho. Nový benzinový tříválec (ve voze byl ve výkonové variantě 130 koní) je výborně odhlučněn a ani na volnoběh nejsou v interiéru cítit znatelné vibrace.
S vozem, který byl po velkou část času obsazen čtyřmi osobami a také v kufru se nalézaly desítky kilogramů nákladu, jsme v průběhu testovacích více než osmi set kilometrů dosáhli průměrné spotřeby 6,5 litru. To je velice solidní hodnota. Už vzhledem k objemu motoru (1,2 litru) je třeba poměrně často měnit některý ze šesti převodových stupňů, které jsou k dispozici.
Chod řadicí páky je mírně tužší a ve svých drahách malinko více zadrhává než v řadě jiných aut, nicméně lze si na to rychle zvyknout.
Vedle tlačítka elektrické parkovací brzdy jsme objevili ještě tlačítko, kterým se zapíná režim sport. Po jeho stisku přístrojový panel najednou zčervená, z reproduktorů se ozve sytější zvuk motoru, také se zrychlí reakce motoru na sešlápnutí plynového pedálu a posilovač řízení ubere na síle.
Kromě toho se mezi funkcemi palubního počítače objeví například i informace o síle přetížení, které na řidiče působí v zatáčkách a při akceleraci a brzdění. Celé se nám to zdá, vzhledem k charakteru tohoto vozu, poněkud zbytečná hračka.
Podstatně více jsme ocenili další elektronickou výbavu, kterou vůz rovněž disponoval. Konkrétně šlo o kameru se schopností číst dopravní značky a systém upozorňující na vozidlo, které se nachází v souběžném pruhu v takzvaném mrtvém úhlu.
Porovnání s dalšími vozy, s nimiž soutěží o přízeň zákazníků, najdete zde.
