První jízda s evropským Fordem Mustang. Není pro slečinky

Ondřej Běhal
21. 6. 2015 13:54
Americká legenda se vyrábí už padesát let. Letos poprvé ale nabízí variantu, která vyhoví i jízdnímu vkusu evropských řidičů.
Podvozek je při jízdě až překvapivě poddajný.
Podvozek je při jízdě až překvapivě poddajný. | Foto: Ford

Nový Ford Mustang je určen pro řidiče, kterým se slangově říká petrolheadi. Takový je dojem po prvním jízdním seznámení s evropskou verzí vozu.

Tito lidé pohrdají současnými auty vyznávajícími ekologii a bezpečnost. Jejich snem je krotit v divokém smyku osmiválec bez turba s minimem elektroniky, manuální převodovkou a pohonem zadních kol, takže spoustu času tráví prohledáváním nabídek bazarů.

Americká legenda se vyrábí už od roku 1964. Teprve nejnovější šestá generace velkého dvoudveřového kupé nebo kabrioletu ale myslí i na evropské řidiče. Stratégové americké automobilky spatřili na evropském trhu mezeru, kterou se snaží zaplnit.

Výjezdy ze zatáček přinášejí řidiči velkou míru radosti.
Výjezdy ze zatáček přinášejí řidiči velkou míru radosti. | Foto: Ford

„Pro uvedení Mustangu na evropský trh nikdy nebyla lepší chvíle než dnes,“ věří viceprezident automobilky Roelant de Waard.

První prodejní výsledky mu dávají za pravdu. Letošní kvóta osmdesáti aut pro Česko už se vyprodala ještě před oficiálním příjezdem modelu na náš trh, takže další zájemci si musí počkat do příštího roku. České zastoupení Fordu se podle našich informací snaží počet vozů pro rok 2015 navýšit.

Segment sportovních aut s velkoobjemovými benzinovými motory, manuálním řazením a pohonem zadních kol dříve v Evropě docela pilně obhospodařovávaly značky BMW a Mercedes. Zpřísnění emisních limitů je ale nutí přecházet na motory s menším počtem válců, avšak "dopované" často několika turbodmychadly. Také čím dál větší obliba turbodieselů, automatických převodovek a pohonu předních nebo všech kol přispěla k vyklizení tohoto bitevního pole.

Interiér má trošku hrubší rysy, ale dá se na něj rychle zvyknout.
Interiér má trošku hrubší rysy, ale dá se na něj rychle zvyknout. | Foto: Ford

Osmiválec v kombinaci s manuální řazením a pohonem zadních kol tak v Evropě aktuálně nabízí pouze Aston Martin u svého modelu Vantage V8 – a nově Ford Mustang. Zatímco však auto britské značky stojí hodně přes tři miliony, za plně vybavený Mustang s pětilitrovým osmiválcem zaplatí zájemce jeden třetinu: jeden milion a pět tisíc korun navrch.

Jako jedna z prvních redakcí v Česku jsme s novým Fordem Mustang absolvovali testy v okolí Mnichova. Zaslouží uznání, jak parádně se Američané trefili do evropského vkusu ohledně naladění podvozku. Sportovní tuhost skloubili s příjemnou poddajností, takže neutrpí skelet vozu ani posádky.

Ford Mustang není autem pro slečinky. Tuhost vyzařuje nejen ze šasi, ale také z řízení, kulisy řazení nebo chodu spojkového pedálu. Navíc stačí v prudší zatáčce se zařazenou jedničkou nebo dvojkou trochu víc šlápnout na plyn a okamžitě reagující motor utrhne zadní kola tak rychle, že ani stabilizace nestačí vždy včas roztáhnout své záchranné sítě a auto zkrotit.

Ford bude nabízet jak kupé, označované jako fastback, tak i verzi Convertible. Střechu natahují a stahují elektromotory.
Ford bude nabízet jak kupé, označované jako fastback, tak i verzi Convertible. Střechu natahují a stahují elektromotory. | Foto: Ford

Vrozená přetáčivost uchvátí každého petrolheada. Drift neboli řiditelný smyk zadního kola je s Mustangem díky vysokému výkonu, okamžitým reakcím na pokyn plynu a rychle reagujícím informativním řízením poměrně lehce možný i na suchém asfaltu.

Není to jediná laskomina, na kterou nový Mustang petrolheady láká. „Poprvé uvnitř tohoto auta nabízíme režim Line Lock. Stačí ho v palubním menu aktivovat, šlápnout na brzdu, která zablokuje zadní kola, a pak na plyn. V tu chvíli můžete patnáct vteřin zahřívat zadní kola protáčením,“ vysvětluje Jan Herzog z Ford Motor Company. Nazývejte ale věci pravými jmény. Spíše než o zahřívání jde o bohapusté, ale efektní pálení zadních gum.

Line Lock patří u osmiválcového Mustangu ke standardní výbavě stejně jako funkce Launch Control. Ta pro změnu umožňuje co nejrychlejší rozjezd z místa. V palubním menu nechybí ani možnost změřit si aktuální přetížení v zatáčkách, při akceleraci nebo brzdění, případně čas dosažený při sprintu z 0 na 100, potažmo 200 kilometrů v hodině.

Na konci německé dálnice A 94, kde není tak hustý provoz, jsme měřili pomocí GPS maximální rychlost. Výrobcem udávaných 250 km/h se nám povedlo několikrát překonat, nejvíce o 7 km/h. Auto není ani při tak extrémním tempu nesnesitelně hlučné a podvozek kupé zůstal neochvějně klidný.

Petrolhead se většinou neptá, kolik to žere, ale nám se ze spotřeby kolem osmnácti litrů chvěly peněženky hrůzou. Předlouhá šestka sice zajišťuje docela rozumnou spotřebu při ustálené jízdě na tento rychlostní stupeň, ale třeba ve městě i výrobce udává konzumaci přes dvacet litrů na každých sto kilometrů.

Ford Mustang nabízí v tomto ohledu řešení v podobě čtyřválce 2.3 EcoBoost, jehož dynamika se od osmiválce až tak moc neliší, spotřeba je o více než třetinu nižší a cena začíná už na 880 tisících korun. Podle nás jde o řešení navýsost rozumné, ale petrolheadi neuvažují rozumem a „polotučným motorem“ se jim Ford asi nezavděčí. Každopádně jde o verzi, kterou už můžeme porovnat s některými konkurenty – podívejte se zde.

 

Právě se děje

Další zprávy