Za starých časů kolovala hádanka, proč komunisté tolik nenáviděli Masaryka. Prý proto, že tu zanechal zásoby jen na čtyřicet let. Když tento krutý bonmot posadíte na čtyři kola, vznikne Škoda 1202. Nejen že se vyráběla dvanáct místo plánovaných čtyř let, ale hlavně spočívala na mechanických základech Popularu z roku 1934.
Původně mělo jít o čtyřletý "záskok" do doby, než se konečně začne vyrábět moderní dodávka trambusové konstrukce, kde řidič sedí nad předními koly a za ním zbude víc místa pro náklad. Tento úkol však byl od začátku padesátých let stále odkládán na světlejší zítřky.
A to i na jaře 1958, kdy už měla skončit výroba malé a zastaralé užitkové verze typu 1201. Centrála nařídila kanceláři ve Vrchlabí tento vůz dále přepracovat, zvětšit a udržet ve výrobě další čtyři roky.
S trochou nadsázky by se dalo říct, že právě tato konstrukční improvizace dala vzniknout škodovácké filozofii "kus auta navíc". Karoserie na stejných základech citelně zmohutněla, nabídla víc vnitřního prostoru a získala i větší prosklení včetně charakteristických zaoblených okýnek v zadních rozích.
Nosnost stoupla na solidních 650 kg, skromný motor 1,2 litru ale nepodával ani padesát koní a na vývoj silnějšího nebyly peníze. Také podvozek si navzdory dílčím úpravám zachoval nápadně úzký rozchod kol, prozrazující původ v mnohem menších autech.
Přesto musíme uznat, že po stránce designu se dílo mimořádně vydařilo. Mohutné a vyvážené proporce spolu s dlouhou přídí dodávají vozu jakousi důstojnou, až sošnou eleganci.
Díky využití již existujícího mechanického základu a částečné unifikaci s Octavií mohla sériová výroba ve Vrchlabí začít už v roce 1961. Původně plánované čtyři roky se ale protáhly na trojnásobek. Dodávková Škoda 1203 nakonec přišla až v červnu 1968 a výroba velkého kombi ještě nějaký čas dobíhala. Úplně poslední kusy vznikly při "vymetání skladu" v závěru roku 1973.
Patnáct let poté ještě sloužily menším podnikům nebo naopak větším rodinám, které v době bez pásů a dětských sedaček oceňovaly prostor pro téměř nekonečný počet ratolestí. Kromě toho byla k dispozici dodávková verze bez oken, sanitní i pohřební úprava a také pick-up se stahovací plátěnou střechou.
Ještě krátce po revoluci jsme mohli ve dvanáctsetdvojce zahlédnout první živnostníky se štaflemi a nářadím nebo nějakou undergroundovou kapelu. Statečné kombi na předválečných základech předalo štafetu rovnou Fordu Sierra, Renaultu Nevada a Škodě Forman.
Následný úprk za západním stylem života záhy vyhnal poslední, notně unavené kusy do šrotu. Naštěstí se našlo pár lidí, kterým by svět bez Škody 1202 připadal chudý. Patří k nim sběratel Vladimír Tomek, pro kterého je právě tento model největší srdcovka.
Z Mělníka nám přivezl ukázat dokonale zrenovovanou sanitku, která si už zahrála v několika filmech a na ulici přitahovala obrovskou pozornost. "Jsem rád, že do pořadů o roce 68 filmaři shánějí právě Škodu 1202, která tam patří. Třeba v seriálu Sanitka tohle auto úplně chybělo," podotýká pan Tomek.
A abychom to udělali televizní i my, pozvali jsme na neobvyklý test zkušeného záchranáře, kterého znáte z rozhovoru na DVTV. Tehdy kritizoval nové pražské sanitky, že jsou špatně vybavené. Jak by se mu zachraňovalo v téhle? Podívejte se na video.
