V seriálu o výbavě, které je lepší se vyhnout, se v prvním díle věnujeme velkým kolům. Při výběru nového auta láká zaškrtnutí příslušné kolonky příplatkové výbavy s většími ráfky.
A to samé platí i při výběru ojetiny. Kdo by odolal, když v autobazaru stojí vedle sebe dva modely s identickou motorizací, ale jednomu to na ráfcích o větším rozměru mnohem více sluší? Jenže pozor. Velká kola totiž značně zvyšují provozní náklady a mají i další negativa. Vysvětlíme jaká.
Největší zrada velkých kol a jejich největší příspěvek ke zvýšení provozních nákladů vozu se ale skrývá v jejich již zmíněné omezené schopnosti tlumit rázy. Dražší pneu a jejich potenciálně častější výměny jsou jen tou menší částí skládačky. Nízkroprofilové pneumatiky "pustí" větší část rázů do komponentů odpružení, ustavení náprav, potažmo i karoserie. Na autě jich věru není málo a umí být pořádně drahé. Větší zatížení a kratší život si s velkými koly "užijí" tlumiče a pružiny, ale také stabilizátory, silentbloky náprav a stabilizátoru, "kosti" stabilizátoru i uložení tlumičů.
Zabrat dostanou i ramena náprav a kulové čepy (což se prodraží zvláště u těch vozů, kde jsou zalisované a musí se měnit společně) i homokinetické klouby či těhlice. Přejezdy nerovností při bočním přetížení kladou zvýšené nároky na ložiska kol (u některých vozů, typicky francouzských, bývají spojené s komponenty brzd a mění se společně).
