"Zavoláme Liborovi." Tak zní oblíbená věta v mnoha českých motoristických redakcích, když jde o to nafotit auto z dob minulých. Majitel Retro auto muzea Libor Kucharski má k dispozici snad všechna auta "našeho mládí" a zavzpomínat si na ně přijíždí do středočeských Strnadic každým rokem tisíce návštěvníků.
Sběratelskou vášeň u něj nastartoval otec, když mu ve čtrnácti letech pořídil starý náklaďák. "Vždycky jsem u hasičů obdivoval nákladní Pragu RN. A když jsem se dostal na střední školu, táta mi za odměnu jednu koupil," vzpomíná. Pragu měl rád i přesto, že ji jako dítě nemohl řídit. První staré auto, za jehož volant usedl až o několik let později, byl dvoutaktní trabant.
Dnes ve svém muzeu vystavuje 220 vozů, kolik jich však Libor Kucharski má celkem, sám neví. "Už to není tak, že bych něco cíleně sháněl, protože v muzeu už máme všechno. Spíš mi lidé sami něco nabídnou nebo dohodí kamarádi," říká.
Pro začínající veteránisty má dlouholetý sběratel dvě zásadní rady: "Nekupujte nic před rokem 1948, protože většina aut z té doby se obtížně řídí. A už vůbec bych nedoporučoval pořizovat shnilotinu. Protože ten, kdo si renovaci neumí udělat vlastníma rukama, na ní pak nechá spoustu peněz."
Příkladů přecenění vlastních sil v souvislosti se stavem automobilového veterána jsou ostatně po celém světě plné garáže. Na spoustu "zimních projektů" v nich sedá prach tak dlouho, až se auto v rozebraném stavu znovu objeví v nabídce. Ať už je zadavatelem inzerátu sám majitel, nebo jeho dědicové.
Když je provoz příliš drahý
Při koupi veterána by neměla rozhodovat jen cena, ale i dostupnost náhradních dílů. Ta přímo souvisí s tím, v jak velkých sériích bylo auto vyráběno a kolik let uplynulo od ukončení výroby.
A tak zatímco na Škodu 1000 MB lze dodnes sehnat téměř vše, neboť embéček se vyrobilo přes 400 tisíc kusů, u vzácného kupé Škoda Garde, ačkoli je podstatně mladší, je pídění po specifických dílech mnohdy plné příběhů čirého zoufalství. Dobrým příkladem je sháňka po originálním volantu, který předešlí majitelé často měnili za "něco sportovnějšího".
K záludnostem veteránského života patří také na první pohled relativně levný vůz, který je však v provozu tak nenasytný, že garáž nakonec opouští jen velmi zřídka. Řeč je o kdysi velmi drahých a luxusních sedanech s objemnými motory, které se dnes dají pořídit za cenu malého auta do města. Takový Rolls-Royce Silver Shadow kritérium finanční pasti plní dokonale, jeho apetit leží někde mezi 20 a 30 litry benzinu na sto kilometrů.
Zrovna u britské klasiky však nejde zdaleka jen o spotřebu, ale také o servis. Zatímco v Anglii jsou na rozmary aut s hydropneumatickým pérováním a elektrikou od firmy Lucas vybaveni pomalu v každé pouliční správkárně, najít v Česku někoho, kdo by měl složitou mechaniku starých rollsů v malíku, je poměrně obtížné. Tím spíš, že pro současného majitele značky, německé BMW, začíná historie Rolls-Royců až po roce 2000. Nějaký mechanik, který se nakonec do britské strojovny pustí, se najde vždycky. Ale výsledky obvykle neodpovídají ceně, kterou si za svou práci naúčtuje.
Podobné starosti vůbec netrápí majitele kdysi lidových vozů. Volkswagen Brouk, trabant, wartburg, škodovky. Taková auta mají mechanici rádi, protože závadu obvykle rychle objeví a její vyřešení zabere zpravidla minuty, nikoliv hodiny.
Rezervoár náhradních dílů za přijatelné ceny se zdá být také nevyčerpatelný, aftermarket u kdysi masových modelů funguje dobře. Nízká spotřeba a snadná údržba mechanicky jednoduchých vozů se nakonec odráží i v ceně. Na oblíbených autech veteránské scény prakticky nelze dlouhodobě prodělat, leda že by auto mezitím postihla zkáza.
Pozor na závislost
Nákup prvního veterána však často funguje jako spouštěč sběratelské vášně, která někdy dokáže ochromit zdravý úsudek. Dnes už bývalý sběratel Pavel Kejř se svého času bavil nákupem starších Jaguarů XJ na aukčním portálu Ebay. Vždy šlo o kusy s nějakou závadou, se kterou si prodávající nevěděl rady, ale nadaný amatérský automechanik ze Severních Čech ji vlastníma rukama dokázal odstranit.
"Vybíral jsem si hlavně verze, kterých se vyrobilo jen pár, takže to dokonce zaznamenala britská komunita jaguaristů, že jim tahle auta mizí v zahraničí. Ve skutečnosti o ně moc neusilovali, vůbec to nebylo drahé," vzpomíná Kejř na své sběratelské období.
Jenže když se českému nadšenci do britských aut rozložitá XJ přemnožila na dvoře u domu, rozhodl se jednat. "Nakonec jich bylo deset a jednoho dne mi došlo, že bez nich budu šťastnější," říká teď s odstupem času. Zároveň však dodává, že si nakonec stejně znovu "něco" pořídí, až tedy bude mít víc času.
Když se tedy nakonec vzácně sejde dostatek chuti, peněz a onoho času, hledání vysněného veterána může začít. V seriálu Aktuálně.cz vám budeme postupně představovat takové, které nestojí majlant, k jejich řízení netřeba zvláštních schopností a nákup náhradních dílů nezruinuje rodinný rozpočet. Těšit se můžete už tuto neděli na Škodu 1000 MB.
