Foto: Tatra

Labutí píseň

S Prezidentem to nevyšlo, počátkem roku 1995 ale Tatra přece jen zahájila vývojové práce na důkladné modernizaci T613. První prototyp byl hotový za deset měsíců, s omezenými finančními i časovými možnostmi prakticky zázrak. Premiéra auta, které dostalo obchodní jméno Tatra 700, byť v dokladech šlo pořád o Tatru 613, přišla 9. dubna 1996 v pražském hotelu Hilton. Byla to velkolepá událost s trochu smutným hlavním hrdinou.

Tatra 700 sice vypadala moderně a na první pohled si ji s T613 spojil málokdo, navíc vzduchem chlazený osmiválec o výkonu 147 kW vzadu byl tehdy v rámci konkurence něčím unikátním. Jenomže ani to nedokázalo zakrýt fakt, že především v otázce bezpečnostní výbavy Tatra oproti konkurenci zaspala. ABS, airbagy - nic z toho auto s cenou 1,4 milionu nemělo. A pod kabátkem šlo pořád o poslední variantu T613.

Z limuzíny s 3130 milimetrů dlouhým rozvorem náprav se tak stala kusová záležitost. T700 se vyráběla v Příboře, stejně jako T613, s vysokým podílem ruční práce. Hlavními odběrateli se stala státní správa. V prosinci 1996 přišla jediná modernizace z pera Jiřího Španihela především s novou zadní částí. Na přání se pak dal do auta zabudovat silnější osmiválec s výkonem 172 kW.

Nic z toho ale nepomohlo, na přelomu března a dubna 1999 vznikly poslední dva kusy T700. Celkem jich bylo 69 nebo 75, zdroje se tady rozcházejí.