Evropu svírá nejistota a Francie není výjimkou. Inflace roste, přestože vláda už utratila 25 miliard eur za úředně limitované ceny energií a výhledy na příští rok nehýří optimismem. Poslední, co se teď prezidentu Macronovi může hodit, je připomínání unáhlených slibů z minulosti.
Nápad na sociálně ohleduplný pronájem elektromobilů ani nebyl z jeho hlavy. V rámci prezidentské kandidatury ho vyslovila socialistická starostka Paříže Anne Hidalgová. Macron, který se v kampani potýkal s kritikou za drahé energie, na lákavou vlnu pohotově naskočil.
"Podpoříme cenově dostupnou nabídku elektrických vozidel a zavedeme leasingové mechanismy, které pomohou domácnostem s nižšími příjmy," řekl a ujistil, že mobilita pro všechny bude zachována i v místech, kde se chystá zákaz spalovacích motorů.
Konkrétní kroky později potvrdila ministryně ekologické transformace Agnès Pannier-Runacherová i ministr pro rozpočet Gabriel Attal. V té době se objevila magická formulka: leasing za 100 eur měsíčně, tedy po našem 2500 korun.
Což o to, ve Francii si můžete elektromobil za podobné splátky pronajmout už teď. Potíž je v tom, že splátka neříká o leasingu všechno. Začíná složením akontace a po třech či čtyřech letech splácení dojde na zůstatkovou hodnotu. Každým z těchto parametrů můžete hýbat jen na úkor druhých dvou, protože cena auta zůstává stejná.
Nissan Leaf láká na splátky 99 eur, minimalistická Dacia Spring 120 eur. Za hotové si je přitom můžete koupit od 41 000, respektive 19 800 eur.
Už z toho je vidět jistý nepoměr, a přidáme druhý. Aby automobilky získaly pro elektromobilitu co nejvíc zákazníků, nastavily nízko i akontaci. Tak nízko, že ji celou pokryje dotace a šrotovné. U Nissanu se tedy předem skládá 11 000 eur, Dacie 7850 eur.
Takže za drahá auta platíme nízké částky na začátku i během trvání pronájmu. O to ostřejší řez musí přijít na konci, kdy zbývá doplatit 65 až 70 procent ceny. U Dacie 12 700 eur, u Nissanu 27 000 eur.
To nízkopříjmové domácnosti nezvládnou, takže auto vrátí prodejci a opakují stejný trik znovu. Po třech letech mají nárok na další dotaci, z níž pokryjí další akontaci a odjíždějí novým vozem. Starší putuje do bazaru, a protože dotace se vztahují i na ojeté elektromobily, někdo si jeho cenu opět citelně sníží.
V tom spočívá velká výhoda francouzského programu. Dotací na ojetiny rozhýbává trh komplexně, elektromobily dostane mezi víc lidí a skutečně zlepší jejich dostupnost.
Ovšem jen dokud na to vláda bude mít peníze. Na první úskalí může narazit kupující nového auta, který se spolehne, že dotaci dostane i příště. Zvolí nízké splátky, ale mezitím vláda seškrtá rozpočet a podpory sníží či zruší. Což už na příští rok ohlásilo Německo.
Druhou smyčku teď utahují sami politici. Jestliže se Macronova exekutiva doopravdy chystá dotovat nejdříve akontaci a potom ještě dotovat splátku, napjatý rozpočet jen vyčerpá o něco dřív. A pak bude muset podpory osekat všem.
Pokud naopak nechá pronájmu tržní průběh, pak nižší splátkou dosáhne jen vyšší zůstatkové hodnoty. Auto bude v bazaru dražší a hůře prodejné, tudíž koloběh elektromobilů zpomalí, místo aby zrychlil.
Možná by si prezident přál, aby starostka Higaldová svůj návrh nikdy nevyslovila. Ale teď už leží odpovědnost na něm. Když včas neřekl "Dost, jedna dotace stačí" a nechal o bájném leasignu mluvit ministry, teď mu nejspíš nezbude, než přesýpat peníze z jedné kapsy do druhé.
