Landovský v něm ujížděl StB a koupil si ho i zlatý slavík. Saab 96 dokonal jednu éru

Landovský v něm ujížděl StB a koupil si ho i zlatý slavík. Saab 96 dokonal jednu éru
V polovině února 1960 představil Saab poslední evoluci auta s kulatou karoserií, typ 96, který byl modernizací typu 93.
Přední část se tolika změn nedočkala, vzadu se však objevilo panoramatické okno větší o 117 procent. Dále mělo auto větší světla nebo víko kufru.
Mechanicky si 96 zachovala podélně uložený tříválcový dvoutakt, ovšem o objemu 841 cm3 s výkonem 28 kW. Tří- a později čtyřstupňová manuální převodovka poháněla přední kola.
Na délku měl Saab 96 lehce přes čtyři metra, rozvor náprav byl natažený na 2488 mm. Zobrazit 30 fotografií
Foto: Saab
Jan Matoušek Jan Matoušek
8. 12. 2024 6:32
Měl ho Gott, Menzel a Pavel Landovský v něm ujížděl StB s Chartou 77. Saab 96 měl řadu příznivců i v Československu, třebaže v Tuzexu a později Mototechně šlo o jedno z nejdražších aut. Ve Švédsku a Finsku se vyráběl dohromady dvacet let a byl posledním Saabem s typickou zaoblenou aerodynamickou karoserií.

Začalo to typem 92, pokračovalo typem 93 a vyvrcholilo typem 96. Všechna tato auta měla tvar karoserie, pro auta z Trollhättanu tolik typický. Však byl také Saab 96 vlastně jen důkladnou evolucí svého předchůdce. Premiéru měl v polovině února 1960 a jakkoliv se přední část tolika změn nedočkala, vzadu se objevilo panoramatické okno větší o 117 procent.

Změnil se i tvar víka kufru, respektive se zvětšil jeho objem, nebo světel, uvnitř se také objevila širší zadní lavice až pro tři cestující. Mechanicky si i čtyři metry dlouhá 96 zachovala podélně uložený tříválcový dvoutakt, ovšem o objemu 841 cm3 s výkonem 28 kW. Tří- a o něco později čtyřstupňová manuální převodovka poháněla přední kola, její volič byl pod volantem. To se mimochodem po celou dobu výroby nezměnilo.

Sedan se čtyřmi dveřmi doplňovalo od začátku i třídveřové kombi s označením 95. To se ukázalo už v roce 1959, vycházelo původně z typu 93 a mělo i spoustu prvků pro tento model typických včetně třeba proti směru jízdy se otevírajících předních dveří. Brzy ale přešlo na unifikaci s 96. Také to byl první Saab se čtyřstupňovou převodovkou, proto s ním třeba Erik Carlsson absolvoval v roce 1961 Rallye Monte Carlo. Hned od začátku mělo kombi také tříválec s objemem 841 cm3.

Kombi bylo pěti- nebo sedmimístné, dvě dodatečná místa v kufru byla otočená proti směru jízdy a určená byla především pro děti. Ostatně to naznačovala i reklamní fotka.

Nabídku pak doplňovala ještě ryze sportovní verze Granturismo 750. Ta se objevila už u Saabu 93, auto na základě 96 ale mělo čtyřstupňovou převodovku. V roce 1962 se tato verze dočkala vylepšení, přejmenovala se na Saab Sport, a později Monte Carlo podle úspěchů na slavné rallye, a tříválec hned se třemi karburátory měl výkon 43 a později dokonce 45 kW. Standardem se staly přední kotoučové brzdy.

95 i 96 byly trefou do černého, prodeje Saabu se zvedly a nedlouho po uvedení už ze Švédska novinky vyjížděly do celého světa. Včetně Československa. První Saab 96 se tu objevil už v roce 1960. Nechal si ho dovézt americký režisér a scenárista animovaných filmů Gene Deitch.

Ten se do Československa přiženil, usadil se v něm a na doporučení závodníka Zdeňka Treybala si nechal dovézt právě švédské auto. První z mnoha, v rychlém sledu následovaly i další kusy, jeden z nich si pořídil Karel Gott (vzpomenout lze slavnou fotku s autem a bratry Štaidlovými), další třeba Ladislav Staidl. Saaby se prodávaly přes Tuzex, později i Mototechnu.

Rok od roku pak Saab svou stěžejní dvojici modelů postupně vylepšoval, především přidáváním bezpečnostních prvků. Už na počátku 60. let tak měla auta prodávaná ve Švédsku tříbodové bezpečnostní pásy, od roku 1964 se standardně montovaly dvouokruhové brzdy. V srpnu stejného roku dostaly 95 i 96 novou přední část delší o 150 mm, jejíž tvar ovlivnilo přesunutí chladiče před motor. Ten dostal i několik dalších úprav včetně karburátoru Solex, výkon tak stoupl na 31 kW.

Jenomže dvoutakt už v polovině 60. let přestával stačit především ekologií provozu. Saab také brzy zůstal jedinou západoevropskou značkou, která tento typ motoru ještě vyráběla. Bylo jasné, že přechod na čtyřtakt je nevyhnutelný. Ve Švédsku proto spustili hledání vhodné jednotky pod jménem "Operace Kajsa". Inženýři tajně otestovali hned několik vhodných kandidátů, dokonce museli dohodou s největším akcionářem obejít šéfa automobilky, kterému se nápad na čtyřtakt moc nelíbil, aby nakonec skončili u motoru z Fordu Taunus.

Původně se údajně jako nejvhodnější kandidát zdál čtyřválec od Volva, vidlicový čtyřválec modrého oválu ale nebyl spolehlivostí o tolik pozadu a jeho uspořádání znamenalo, že se motor pod kapotu švédského auta lépe vešel. Tak vznikly Saab 96 a 95 V4, jejichž výroba začala na konci léta 1966. Motor měl objem 1,5 litru a výkon 48 kW, spolu s ním se staly standardem přední kotoučové brzdy.

Dvoutakt se chvíli ještě do obou aut montoval souběžně, ale padající prodeje v kontrastu s rostoucími u verze V4 znamenaly přechod na výhradně kultivovanější a ekologičtější motorizaci. Tu dostala i verze Monte Carlo, dokonce i se stejným výkonem 48 kW. Ve výrobě ale vydržela jen do roku 1968.

Ačkoliv se do Československa dovážela už dvoutaktní verze Saabu, mnohem rozšířenější se stala až motorizace V4. Pomohlo také, že se objevila v Mototechně na takzvaném volném trhu, tedy mimo pořadník. Tomu ale odpovídala i cena. Saab 96 V4 de Luxe totiž přišel na 149 tisíc korun, třeba Škoda 110 L stála na volném trhu 89 tisíc korun a Ford Cortina 119 tisíc korun. Během 70. let cena klesla na 125 tisíc korun, pořád to ale bylo téměř nejdražší auto na československém trhu.

Není divu, že v něm jezdili hlavně úspěšní zpěváci nebo herci. Jako své druhé auto si 96 pořídil třeba režisér Jiří Menzel, Pavel Landovský pro změnu v bílém saabu ujížděl Prahou před StB 6. ledna 1977 při rozvozu Charty 77. Spolujezdce mu dělali Václav Havel a Ludvík Vaculík.

V roce 1969 nahradila kulatá přední světla obdélníky a objevila se nová maska, produkce pak odstartovala také v závodě ve finském Uusikaupunki. Během 70. let následovaly další průběžné úpravy směřující především ke zlepšení bezpečnosti. Objevily se tak bezpečnostní pásy i vzadu, stěrače a ostřikovače předních světel, která byla od roku 1973 halogenová, interiér dostal měkčené plasty a zbavil se všemožných ostrých hran a objevily se i bezpečnostní kliky dveří. K tomu přišla třeba také možnost dokoupit si vyhřívané sedadlo řidiče.

Přestože Saab začal nabízet už během 70. let modernějšího nástupce s číslem 99, starší 95 a 96 se pořád vyráběly a s úspěchem prodávaly. Došlo také na esteticky v té době nezbytné plastové celoplošné nárazníky z typu 99, které zvládly pohltit náraz do 8 km/h, a řadu dalších menších úprav. Sedadla třeba dostala hlavové opěrky.

I tak se ale začal čas švédského držáku pomalu naplňovat. Nejprve v roce 1978 skončilo třídveřové kombi 95, sedan se o rok později přesunul výhradně do Finska. Tam jeho produkci ukončili v roce 1980 poslední sérií tři stovek automobilů v modré metalíze, s litými koly a plyšovým interiérem. Úplně poslední vyrobené auto odvezl do značkového muzea symbolicky Erik Carlsson. Právě jeho úspěchy na závodních tratích, včetně několika vítězství s 96 na britské RAC Rallye a také Rallye Monte Carlo, výrazně napomohly k prodejnímu úspěchu vozu.

Celkem vzniklo 547 221 Saabů 96 a 110 527 kusů Saabů 95. Alespoň dle dat specializovaného webu SaabPlanet.

 

Právě se děje

Další zprávy