Na jednom se majitelé Čechií dokážou bez problémů shodnout. A sice že jejich konstruktér Albin Hugo Liebisch, rodák z Rumburku, musel být zvláštní člověk. Když při tom ale padají výrazy jako "exot" nebo "magor", jsou bez výjimky míněny obdivně. Vlastnit v současnosti "nejdelší motorku na světě" znamená, že patříte mezi sedm desítek vyvolených.
"Říkalo se, že celkem vzniklo asi tisíc kusů, ale v současnosti se přikláníme spíš k tomu, že jich bylo kolem sedmi set," říká ředitel dopravního odboru Národního technického muzea v Praze Arnošt Nezmeškal. Ten na setkání dorazil na jednom ze dvou strojů, které Národní technické muzeum v Praze vlastní. Do sbírky jej podle Nezmeškala získalo už v roce 1963 darem od jistého pana Prokůpka z Hellichovy ulice na Malé Straně v Praze. Když člověk muzeum podaruje něčím cenným, zjevně má postaráno o věčnou slávu.
"Je dost zvláštní, že se do dnešních dnů zachovalo deset procent vyrobených motocyklů, což je relativně vysoké číslo. Vysvětluju si to tím, že Čechie platila už před válkou za exotický stroj, takže se k němu majitelé chovali s větším respektem," míní Nezmeškal.
Zatímco typický motocykl z poloviny 20. let byl zpravidla černý, Liebischův Böhmerland hrál barvami, typická je okrově-červená kombinace. A už v roce 1925 měl lité hliníkové disky kol, což bylo ve své době naprosto unikátní. "Jsou to ale kola falcová, takže když gumu málo nahustíte, za jízdy se vám z ráfku svlíkne a jste mrtvej," upozorňuje Nezmeškal.
Na otázku, jak se na Böhmerlandu jezdí, odpovídá bez váhání. "Jezdí se s ním pekelně. Protože když zabrzdíte přední brzdou, je tu krátké kyvné rameno, které se snaží podhrnout pod motorku a celý stroj se postaví na zadní kolo. U jiného motocyklu by se zabořil předek, tady je to přesně naopak."
Podle Nezmeškala je Böhmerland na řízení nejhorší motorka, jakou kdy měl v ruce. "Ale na druhou stranu je jízda s ní i největším zážitkem," dodává jedním dechem.
S montáží motocyklů začal Liebisch v malé garáži v Krásné Lípě, později si postavil malou továrnu v Kunraticích. "Po válce tam chvíli byla opravna, pak se to rozkulačilo a následně srovnalo se zemí," přibližuje smutný osud firmy Nezmeškal.
Sudetský Němec Liebisch byl po válce ze svého rodiště vypuzen. V Pasově, kde nakonec zakotvil, se sice znovu pokoušel rozběhnout výrobu motocyklů, avšak bez úspěchu.
Na místě bývalé továrny v Kunraticích lze prý dodnes potkat hledače pokladů, kteří se v zemi snaží najít něco z minulosti Böhmerlandu. Arnošt Nezmeškal je sice skeptický, že by se dnes mohlo ještě něco cenného ze země vynořit, v minulosti tu však podle něj lidé nacházeli spoustu artefaktů, například výrobní štítky.
Když před čtvrtstoletím sběratel Václav Slovák zorganizoval první setkání majitelů Čechie, do Šluknovského výběžku se tenkrát sjela parta sběratelů z různých koutů světa. Na letošní setkání však dorazil už jen jediný zahraniční účastník, ze sousedního Německa. "Hodně se to změnilo po covidu," všímá si Arnošt Nezmeškal, podle kterého řada účastníků srazů v průběhu let zemřela a motocykly našly nové majitele. A ti stroj často berou jen jako investici.
"Na nejsilnějším ročníku byla účast osmadvaceti motorek," vzpomíná Slovák, jemuž je letos 81 let a při chůzi mu pomáhají francouzské berle. Bez projížďky na Čechii si ale život představit nedokáže. "Pro někoho znamená jen dobře uložené peníze. To je podle mě škoda, protože motorka by měla jezdit, k tomu ji vyrobili. Jsem přesvědčen, že pokud s ní nevjedete pod vlak, svou hodnotu Čechie nikdy neztratí," myslí si Václav Slovák a úzkostlivým majitelům vzkazuje: Odřeniny jsou maličkost, dají se opravit.
