Nejde o první cestovatelskou expedici, kde hraje hlavní roli elektromobil. Z českého pohledu ale zřejmě o tu zatím nejzajímavější. Nizozemská dvojice - jejíž výprava nese jméno 4×4electric - se totiž rozhodla do Afriky vyrazit vlastní Škodou Enyaq iV, jakkoliv výrazně a docela nákladně upravenou. "Vybrali jsme si ji proto, že je to běžné rodinné auto, díky čemuž je naše expedice pro ostatní přístupnější. Navíc je úsporná a dostatečně velká, aby se do ní vešlo všechno, co potřebujeme," vysvětluje Coxová.
Základní úpravou - ty mimochodem financují díky asi třiceti partnerům - se stal střešní stan firmy Campwerk. Tou naopak pravděpodobně nejdůležitější ale 60 metrů čtverečných solárních panelů, které slouží k dobíjení baterií. "Po pár propočtech jsme došli k závěru, že potřebujeme zhruba 10kW celkový špičkový solární výkon, abychom dokázali objet Afriku za jeden rok," vypočítává van Pel. Panely si pak dvojice veze ve speciálním střešním boxu.
Nabíjení (baterie verze iV 80x má využitelnou kapacitu 77 kWh) prý zabere většinou jeden den. To znamená, že jeden den je auto v pohybu, jeden den musí nabíjet. Nabíjecí výkon se mění podle síly slunečního záření od 1,5 kilowattu ráno přes maximálních 8,5 kilowattu v poledne až po méně než kilowatt kolem páté hodiny odpoledne, kdy slunce zapadá. Složit a rozložit solární panely zabere asi čtvrt hodiny, je také potřeba připojit je k nabíjecí jednotce.
Využívání zásuvek je naopak v Africe docela ošemetné. "Nejsou tu uzpůsobeny tomu, aby poskytovaly vysoký výkon po dobu delší než dvanáct hodin v kuse. Dvakrát se nám stalo, že jsme zásuvku roztavili, přestože jsme nabíjeli pouze dvěma kilowatty," vysvětluje Renske Coxová. "Od tohoto zážitku vynecháváme stěnovou zásuvku a připojujeme kabely zásuvky přímo ke kabelům naší nabíjecí jednotky. Kabely jsou připojeny bezprostředněji k naší nabíjecí jednotce na střídavý proud, takže se méně taví," dodává cestovatelka.
Solární panely má upravený Enyaq také přímo na střeše, ty slouží k napájení ledničky a baterie indukčního vařiče. Celá zadní část je pak podle cestovatelů výrazně upravená s odkládacími prostory a místem na potřebnou výbavu. Nádrž na vodu má objem padesát litrů, expedičnímu Enyaqu tak nechybí ani sprcha. Kromě "kempovací" výbavy má elektrické SUV i zakázkové pružiny, které zvýšily světlou výšku, a také terénní pneumatiky. Ty přitom podle cestovatelů snížily dojezd o 15 procent.
Elektrickou škodovku si zatím dvojice pochvaluje, podle jejich slov je překvapilo třeba to, jak si poradila i s náročnějším terénem. Jediným problémem zatím byla promáčklá karoserie a hliníkový plech, oboje v oblasti podvozku. "Je tu jeden zajímavý aspekt: lidi, kteří jezdí stejnou trasu s autem se spalovacím motorem, musí každý druhý měsíc do servisu kvůli novému oleji nebo jiným problémům na autě," vypočítává Maarten van Pel.
Výhodu vidí i v minimu pohyblivých částí a celkové jednoduchostí, proto s sebou nevezou ani žádné náhradní díly. Pouze diagnostiku pro kontrolu závad v softwaru a připojení, prostřednictvím kterého jim servis může pomoci na dálku.
Z Nizozemska se Coxová a van Pel vydali do Afriky 4. listopadu loňského roku. Podle posledních dat na jejich webu a sociálních sítích je dvojice v Namibii a ujela asi polovinu z plánovaných 40 tisíc kilometrů. Celkově by jim měla celá expedice zabrat zhruba 1,5 roku.
Enyaq není sám
Nizozemský pár ale není jediným, který se v poslední době vydal na dlouhou expedici elektromobilem. Manželé Chris a Julia Ramseyovi zahájili na konci března letošního roku výpravu nazvanou Pole to Pole ze severního magnetického pólu až na jižní pól v Antarktidě. Cesta dlouhá přes 27 tisíc kilometrů jim má zabrat celkem devět měsíců.
Dvojice si paradoxně k cestě vybrala jednoho z rivalů Enyaqu, Nissan Ariya e-4orce. Ten má sice sériový pohon včetně baterie, u Arctic Trucks ale elektrickému Japonci nadělili nejen zvýšený podvozek, ale především speciální 39palcové pneumatiky do sněhu. V době psaní tohoto textu byli manželé Ramseyovi ve státě Washington a za sebou měli přes 11 tisíc kilometrů.
S nabíjením v severských podmínkách pomáhají dlouhé polární dny a také skládací větrná turbína, kterou si cestovatelé vezou v přívěsu.
Cestu kolem světa ve Fordu Explorer pro změnu plánuje cestovatelka Lexie Alfordová, známá jako Lexie Limitless. Ta se inspirovala jinou americkou cestovatelkou Alohou Wanderwellovou, která ve Fordu Model T projela mezi lety 1922 a 1927 třiačtyřicet zemí a stala se tak první ženou, kterou objela svět autem. Na rozdíl od dvou zmíněných expedicí se ta s Explorerem teprve chystá.
