V galerii jsou automobily a ceny z nabídky Tuzexu odpovídající letům 1973 a 1974. Připomeňme, že v prodejnách, jejichž jméno je odvozeno od spojení "tuzemský export", se dalo nakupovat jen za speciální poukázky, takzvané bony. I v oficiálních cenících se objevuje též označení tuzexová koruna. Bony bylo možné získat jen směnou za zahraniční valuty, přičemž teoreticky platilo, že jeden bon měl hodnotu jedné koruny.

Historik Adam Havlík z Ústavu pro studium totalitních režimů ve svém článku "Místo jedněmi zbožňované, jinými zatracované. Podnik zahraničního obchodu Tuzex a jeho působení v socialistickém Československu" píše, že nominálně se jeden bon rovnal dvěma korunám, za tolik totiž státní banka odkupovala nepoužité tuzexové koruny. Kdo zahraniční měnu neměl, musel bony nakupovat většinou na černém trhu, kde byl kurz samozřejmě násobně vyšší. Havlík zmiňuje, že jedna tuzexová koruna odpovídala čtyřem až šesti korunám standardní československé měny.