Praha - Jednu květnovou noc roku 1945, den si přesně Walter Sitte nepamatuje, vtrhli do jejich rodného domku v Hrádku nad Nisou čeští gardisté.
Jeho matku, devítiletého Waltra, jeho sedmiletou sestru, babičku a dědečka vyhnali před dům na ulici v nočních košilích. Vyděšené rodině ozbrojení gardisté nařídili, aby si sbalili jeden kufr a táhli do Německa, kam patří.
Český soused Podhajský se probudil rámusem, vyšel ven a nabídl jim, že je ukryje. Německá rodina v úkrytu přečkala tzv. divoký odsun. Za několik týdnů se vrátil jejich otec z amerického zajetí.
Bojoval v trestních jednotkách Wehrmachtu u Stalingradu, kde byl raněn, později byl nasazen na západní frontě, kde padl do zajetí. Do trestních jednotek se dostal, protože odmítl na začátku války povolávací rozkaz k SS. Němci byl zatčen a souzen.
To samé ho čekalo po válce, vzpomíná Walter Sitte: "Táta se vrátil a hned ve dveřích oznámil, balíme se, musíme pryč. Chtěl zpátky k Američanům. Moje maminka ho ale prosila, ať zůstaneme. Vždyť jsme Čechům nic neudělali, naopak, byli jsme proti nacistům, a Češi to tady v Hrádku vědí. Táta se nechal přemluvit. Řekl, že se musí jít nahlásit českým úřadům."
Odjel do Liberce, ale už se nevrátil. "Dozvěděli jsme se od českého souseda, že ho tam strašně bili....," vzpomíná Walter Sitte na osudové chvíle jeho rodiny.
Otce uvěznili jako válečného zločince. Našli jeho povolávací rozkaz k SS, nikoho nezajímalo, že rozkaz neuposlechl.
Pan Kabelák
K Sittům, jak vzpomíná dnes dvaasedmdesátiletý Walter, začal chodit místní předseda Národního výboru pan Kabelák.
"Já byl zvyklý běhat až do večera venku, ale když přišel pan Kabelák, museli jsme jít všichni okamžitě spát i třeba v sedm večer. Máma byl moc krásná ženská. Jako dítě jsem tomu nerozuměl, až časem mi došlo, jak se máma obětovala. Vím, že se ho stále ptala na tátu, pak se tu táta najednou objevil," vzpomíná Walter Sitte na svoji matku, která později spáchala sebevraždu.
V dopise na rozloučenou dětem a manželovi napsala, že je jí líto, že jim zničila život, když je přemluvila, aby zůstali...
Komunisté mu povolili spálit vlastní dům
Rodině Waltera Sitteho byl zkonfiskován majetek. Žádali úřady o vystěhování do Německa, to už bylo v padesátých letech zamítnuto.
Otec nastoupil do továrny na nitě. Mnoho let úřady žádal, aby se mohl starat aspoň o svoji zahradu, udržovat opuštěný a chátrající rodinný domek. Komunisté mu v padesátých letech nařídili, aby dům zboural a dřevo spálil.
Příběhy 20. století
- Rozhlasové dokumenty Příběhy 20. století připravuje tým redaktorů Českého rozhlasu Rádia Česko a neziskového občanského sdružení Post Bellum .
- Novináři natočili více než sedm set svědectví a vzpomínek pamětníků.
- Hodinový dokument věnovaný vzpomínkám Waltera Sitte, o kterém pojednává tento článek, můžete slyšet v sobotu 1. prosince pět minut po 13. hodině na rádiu Česko.
- Projekt momentálně hledá sponzory - vše potřebné najedte na webových stránkách sdružení Post Bellum .
Nepřehlédněte:
Jeho syn Walter se vyučil elektrotechnice. V osmnácti letech se odmítl vzdát německé národnosti a změnit si jméno na Valtr. Od té chvíle se potýkal s diskriminací. Chtěl se stát pilotem. Absolvoval všechny náročné kurzy a přezkoušení. Těsně před prvním letem mu oznámili, že končí, protože je Němec.
StB ho na konci padesátých let vydírala, přesto odmítl spolupracovat. Sloužil u PTP v uhelných dolech. Oženil se a měl dítě.
Úřady jim přidělili byt bez elektriky, vody a toalet - bývalý hospodský sál v naprosto dezolátním stavu. Po dlouhém shánění práce nastoupil do kamenolomu, až do důchodu pracoval jako pomocník paliče ve vápence.
Walter Sitte, krycím jménem Franz
Walter Sitte proti komunistickému režimu nebojoval. Naopak.
Byl členem Svazarmu a stal se předsedou závodní pobočky Československého svazu mládeže. V cibulkových seznamech je veden jako agent StB pod krycím jménem Lom a Franz. To nedokáže pochopit: "Já byl oběť a Češi ze mě dělají nějakého agenta. Jsem už starý, takže se nebudu soudit, to nemám zapotřebí..."
Podle archivu ministerstva vnitra o něj měla StB zájem nejen v padesátých letech, ale i později.
Podle Waltera to začalo tím, že na něj někdo poslal udání, že je západoněmecký špión: "Nějaký estébák na mě křičel v místnosti ve třetím patře. Měli otevřené okno, které nebylo zamřížované, najednou jsem na něj vyskočil a zařval, že skočím, jestli okamžitě nezavolá nadřízeného. Ten přišel a mluvil se mnou mile - my víme, že jste členem Svazarmu a pracovitý zaměstnanec, tomu udání nevěříme, ale musíme to prošetřit. Říkal, že jim musím podepsat, že se mnou bylo dobře zacházeno a že o všem pomlčím. Tak když jste na mě tak milej, tak já vám to podepíšu...," vysvětluje Sitte, že je možné, že StB něco podepsal.
StB prý o něj měla zájem, protože se v osmdesátých letech pokusil založit Kulturní svaz občanů ČSSR německé národnosti.
Tvrdí, že ale žádným agentem nebyl, což neodpovídá archivu ministerstva vnitra. Svazek Sitteho byl částečně skartován, zachovalo se jen čtyřicet stran - ze kterých vyplývá kromě jiného, že se s ním setkali například v roce 1987 patnáctkrát, Walter jim nadiktoval jen za tento rok asi dvaadvacet zpráv, za rok 1987 za svoji spolupráci obdržel odměnu 300 korun.
Hra na špiony?
V roce 1988 se uskutečnilo devět schůzek, bylo podáno patnáct zpráv a odměna byla 100 korun. Co dalšího lze vyčíst ze svazku Sitteho?
"Dva roky je tento svazek veden jako na prověřovanou osobu. Někdy v létě roku 1986 je přeměněn na kandidáta tajné spolupráce a za dva měsíce je veden jako agent s krycím jménem Franz," uvádí historik Tomáš Bursík.
"Pan Sitte byl verbován především pro své kontakty do zahraničí - na Rakousko a Německo, nejen na občany německé národnosti, ale i na emigranty. StB hodnotí zprávy, které podával Sitte, jako hůře využitelné. Nejsou to zásadní informace, které by mohly dále StB posloužit," dodává Bursík, který svazek prostudoval.
Walter Sitte v dokumentu Rádia Česko o spolupráci s StB v osmdesátých letech říká, že s estébáky hrál hru, zajímalo ho, jak funguje tajná organizace.
Dokument z cyklu Příběhy 20. století o Walteru Sitte vznikl z nahrávek, které poskytl Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. Ten realizuje projekt Zapomenutí hrdinové s podtitulem I oni byli proti fašizmu. Více na www.zapomenutihrdinove.cz
