Co říkáte na prezidentovo rozhodnutí jmenovat celou vládu včetně Jana Lipavského? Jste překvapený?
Myslím, že všichni jsou překvapeni. Protože páteční prohlášení prezidenta (že odmítne jmenovat členem vlády Jana Lipavského, pozn. red.) vyznívalo úplně jednoznačně. Kdyby nebylo, tak by to takové překvapení nevyvolalo. V tomto kontextu je strašně zajímavé, že se prohlášení prezidenta vůbec objevilo.
Máte pro to nějaké vysvětlení? Proč podle vás prezident nakonec kývl? Mohl brát ohled na to, že země prožívá těžké chvíle, a proto bude lepší jmenovat celou vládu, jak ji navrhl Petr Fiala?
Upřímně, kdyby nebylo onoho pátečního prohlášení, tak řeknu, že to je velmi rozumný postup prezidenta. Ale ve světle pátečního stanoviska si myslím, že je to velmi neelegantní prezidentův ústup. Bez zmiňované páteční zákruty by to mělo logiku, takto to ale má logiku méně.
Takže si myslíte, že prezident měl jiný důvod?
Nejspíš nejdůležitější argument, který prezidenta přesvědčil, byla hrozba kompetenční žalobou.
Podle vás se začal obávat žaloby, kterou chtěl Petr Fiala podat, pokud by prezident odmítl Lipavského jmenovat?
Miloš Zeman si uvědomil, že věc opravdu skončí před Ústavním soudem a nejde jen o planou výhružku. Před Ústavním soudem by měl minimální šanci na úspěch, a proto se rozhodl k tomuto ústupu. Podle mě to byl hlavní důvod. Ale samozřejmě, těch důvodů a motivací mohlo být více. Napadá mě třeba i tlak okolí prezidenta, aby neeskaloval spor s novou vládou, protože to může fungování hradní kanceláře s jejími mnoha problémy ještě více zkomplikovat. A samozřejmě asi zapůsobilo i to, co říkal po schůzce s prezidentem Petr Fiala, který umí být velmi přesvědčivý. Že v současné těžké situaci pro naši zemi nemá logiku, aby tady vznikl zbytečný ústavní spor.
Byť si mnozí mysleli, že Miloš Zeman do sporu půjde.
V situaci, kdy má vládní koalice takovou většinu, jakou má (ve sněmovně má 108 z 200 poslanců, pozn. red.), a hlavně působí vůči prezidentovi velmi jednotně a rozhodně, jde o spor, který podle mě opravdu nemohl Miloš Zeman vyhrát.
Ale přesto někteří politologové, politici i novináři nevylučovali, že prezident nechá věc dojít až k Ústavnímu soudu. A i kdyby soud rozhodl, že má Jana Lipavského jmenovat, tak by tak neučinil.
Nezapomeňte ale, že v takovém případě by prezidentovi hrozilo zbavení funkce kvůli hrubému porušení ústavy. Všiml jsem si, že končící místopředseda vlády z ANO Karel Havlíček řekl, že by zvedl ruku v Poslanecké sněmovně pro žalobu na prezidenta za hrubé porušení ústavy, pokud by přes rozhodnutí Ústavního soudu prezident Jana Lipavského nejmenoval. A je docela možné, že podobné stanovisko by zaujalo více poslanců Babišova ANO.
Prezidentovi by reálně hrozil souhlas s žalobou pro hrubé porušení ústavy nejenom v Senátu, kde má nová vláda drtivou většinu, ale také v Poslanecké sněmovně. Rozhodování o hrubém porušení ústavy prezidentem před Ústavním soudem by pak byla už jen formalita. Ta pravděpodobnost zbavení funkce by byla vysoká.
Mohl dostat Miloš Zeman strach?
Výstižněji to můžete nazvat realistickým zhodnocením situace. Pokud by Miloš Zeman neuposlechl Ústavní soud a Jana Lipavského nejmenoval, tak žaloba pro hrubé porušení ústavy by byla velmi reálná. A mohl by to být docela rychlý proces. Někdy v únoru, březnu by Ústavní soud rozhodl o kompetenční žalobě, prezident by nereagoval a obě komory parlamentu by mohly hlasovat o hrubém porušení ústavy během dvou tří týdnů. A Miloš Zeman by přišel o post prezidenta. Pokud by tedy Jana Lipavského nejmenoval. A kdyby ho na základě výsledku kompetenční žaloby jmenoval, tak by to bylo uznání mnohem větší porážky, než jakou jsme viděli v jeho aktuálním neelegantním ústupu.
Přece jen ale jeden slib Petr Fiala prezidentovi dal. Slíbil, že Jan Lipavský bude dodržovat koaliční smlouvu ohledně další spolupráce visegrádské čtyřky.
Ale to není od Petra Fialy žádný ústup, to je podle mě konstatování faktu. Jan Lipavský samozřejmě bude dodržovat jako člen vlády programové prohlášení vlády, jejíž bude součástí. Visegrádská čtyřka žádná velká priorita v programovém prohlášení zjevně nebude. V koaliční smlouvě, kterou má tato vládní koalice už uzavřenou, je o Visegrádu jedna neutrální věta. Když to velmi zjednoduším: nečekal bych, že nová česká vláda bude chtít intenzivně spolupracovat s Viktorem Orbánem a Jaroslawem Kaczyńským, což je dnes půlka Visegrádu.
Určitě se objeví spekulace, jestli vláda neustoupí Miloši Zemanovi v něčem jiném, třeba v otázce stavby nového bloku jaderné elektrárny Dukovany. Budoucí vládní strany odmítají, aby se na stavbě podílely ruské a čínské firmy. Prosadily to i do zákona, který Zeman nakonec podepsal, přestože s tímto omezením původně nesouhlasil.
Teď jsou ve hře tři zájemci, aniž by mezi nimi byly ruské a čínské firmy. Pokud by se nová vláda najednou rozhodla začít zase od nuly, tak by to byl samozřejmě určitý signál. Ale opravdu si nemyslím, že by vláda něco takového udělala, zejména když je celá věc už tak rozjetá. Strany vládní koalice vyřazení Rusů a Číňanů hodně v posledním roce zdůrazňovaly. Kdyby teď radikálně změnily názor, bylo by to velmi vidět a těžko by to vysvětlovaly.
Takže to vypadá, že Petr Fiala bude sklízet pochvalu za trpělivé vyjednávání s prezidentem a také za to, že mu pohrozil ústavní žalobou?
Ukazuje se, že tento jeho postup nebyl zbytečný. Zpětně dává smysl, že členové nové vlády přetrpěli čtrnáct dní pohovorů u prezidenta. Ale znovu bych upozornil, že postavení vlády Petra Fialy je zcela jiné, než bylo postavení vlády Andreje Babiše.
V čem především?
Babišova vláda měla za sebou menšinu poslanců ve sněmovně a vůči Miloši Zemanovi byla v polopodřízeném postavení. Občas dost závisela na tom, zda ji podpoří. A prezident Andreje Babiše opakovaně v kritických chvílích podpořil. Bez něho by se mimochodem Babiš při všech svých problémech, a zvláště trestním stíhání, ani nestal premiérem. Takže Babišova vláda si v některých oblastech nemohla dovolit něco dělat proti vůli Miloše Zemana. Naopak Petr Fiala si teď pěkně vykolíkoval prostor a dal najevo, že podřízenost prezidentovi nepřipadá v úvahu.
