"O Martině po ledu, o Vánocích po blátě," praví známá pranostika o tom, že Štědrý den bývá vlivem obvyklé oblevy spíš nahnědlý než bílý. V Zátoru, tisícihlavé obci napůl cesty mezi mezi Bruntálem a Krnovem, to letos platí dvojnásob.
Bahno pokrývá pár dnů před Štědrým dnem podstatnou část obce. Je tomu tak nepřetržitě už více než tři měsíce, tedy od toho, kdy se jednoho zářijového víkendu při tragických povodních vylila řeka Opava a brala s sebou všechno, co jí přišlo do cesty.
Povodeň v Zátoru postihla na tři stovky domácností, k zemi muselo 14 domů. "Měl jsem tady barák," ukazuje obyvatel oblasti zvané Loučky Jiří Kořínek na prázdný prostor, kde ještě nedávno stál dům se světle modrou fasádou, který zdědil po svých rodičích. "Kluk to chtěl opravovat, ale pak přišla ta divočina. Raději jsme ho zdemolovali sami, než aby dům doničily mrazy," vypráví.
On sám žije v domě hned vedle, který velkou vodu přežil. Veškerý nábytek, podlahy i osobní věci ale nikoli. Jeho domek tak nyní obklopují kyblíky s barvami a stavební materiál. Na dotaz, jak letos prožije Vánoce, odpovídá hlubokým smíchem. "To jde úplně mimo mě. Jedeme k rodině, to jo. Ale určitě neřešíme žádné přípravy, doplňky, výzdobu, nic," dodává Jiří Kořínek.
Pohled kolem nastiňuje, že není sám. Ano, obec v čele se starostkou Salome Sýkorovou nechala umístit ke škole betlém a sál, ve kterém během povodní přespávali evakuovaní lidé, zaplnily dárky, které místním lidem věnovaly firmy.
Při procházce obcí ale reportér narazil na jeden jediný dům, který byl alespoň z části ověšený vánočními světýlky. "Moc lidí tady na to náladu nemá. Je to tady spíš takové smutné," říká Šárka Klozová, která zrovna pracuje před svým domem. Ten je stále třeba vysoušet. Během povodní se ocitl dva a půl metru pod vodou. Svátky tak její rodina prožije nasoukaná v druhém patře.
"Pán Bůh mi dal dar. Praktičnost"
I přestože je věřících v Zátoru spíše pomálu, nadprůměrnou účast očekává zdejší farní vikář Pavel Obr na půlnoční mši. "Uvidíme, kdo přijde. Vždy si pro kázání zvolím nějaký základ a podle obecenstva volím, kam se ubere dál. Texty budou ale každopádně o naději," odhaluje své plány pro půlnoční.
Reportér jej zastihuje při úklidu fary, která leží společně s barokním kostelem Nejsvětější Trojice z 18. století na kopci nad obcí. Voda ji tedy nezasáhla. Pouze pozastavila rozsáhlou rekonstrukci, kterou zde Obr v posledních měsících podniká.
Na první pohled by člověka ani nenapadlo, že jde o vikáře. Na sobě má černou péřovou bundu značky Columbia, na mladě vyhlížející tváři mu raší knír a bradka. A je poznat, že se nebojí si ušpinit ruce - velkou část prací na faře dělá sám. Praxi má, ještě před kněžským seminářem se vyučil automechanikem.
"Pán Bůh mi dal dar, který lze nazvat praktičnost v životě. Snaha být připravený na to, co může přijít. Na všechno se ale připravit nelze. A v ohledu na povodně mohu říct, že Pán byl mou sílou, jak říká svatý Pavel," říká.
O nedělích vede v kostele bohoslužby a výjimkou nebylo ani 15. září, kdy byla spodní část Zátoru pod vodou. "Tam jsem si i zaplakal. Modlil jsem se, aby následky toho zla, které se projevilo, Bůh zmírnil a aby těm lidem pomohl," vzpomíná Obr.
V ten den si křesťané připomínali Pannu Marii Sedmibolestnou. "Panna Marie zakusila několik bolestí. Ta poslední byla, když stála pod křížem a viděla svého syna umírat. I já jsem v tomto duchu prožíval čas, když jsem lidem nemohl v daný okamžik pomoci. Na druhou stranu jsem cítil i velkou naději, že bude lépe. Víra totiž nestojí jen na tom, že Ježíš zemřel, ale i na tom, že vstal z mrtvých," říká Obr.
V následujících dnech a týdnech vikář plně využil své známé praktičnosti. Z fary se stalo centrum humanitární pomoci pro zasažené. Obr odsud rozvážel balíčky od charity, evakuovaní lidé si sem mohli přijít pro oblečení nebo elektroniku ze sbírek.
Budova pak poskytla střechu nad hlavou celkem 23 lidem, kteří během povodní přišli o svůj domov. Poslední odešli až v listopadu. Jako dočasný pokoj pro lékařku a její matku upoutanou na invalidní vozík posloužila i zimní kaplička v přízemí.
"Pán Bůh se fakt staral skrze prostředníky. Odvedla se velká část práce a za tím stojí velká plejáda lidí, kteří pomáhali druhým zvládnout extrémní situace," dodává.
Částečnou útěchu mohou lidé najít nejen na půlnoční mši, ale také na dalších kulturních událostech v obci. 28. prosince se v kostele koná koncert vánočních písní, 30. pak představení České mše Jakuba Jana Ryby.
"Nejde pořád jenom uklízet bláto, vysoušet dům a netěšit se na něco pěkného. Vánoce mají být dobou klidu, míru, pohody a lásky. Člověk se má na chvíli zastavit, i když je to v této době těžké," sděluje místním starostka Salome Sýkorová.
Video: Povodně v Zátoru a dalších obcích v září 2024
