Pardubice - Místopředseda pardubického okresního soudu Jan Šlosar mluví o možné naději pro vězně, u nichž kvůli vysokým trestům odmítl soud uplatnit amnestii Václava Klause.
Týká se odsouzených, kteří mají dva tresty - jeden takový, že by sám o sobě do amnestie spadal, a druhý víceletý, na který se už amnestie nevztahuje. To, že někteří z takových odsouzených napoprvé neuspěli s vymazáním nižšího trestu, podle soudce ještě nemusí znamenat konec nadějím. Při přesunu do jiné věznice v jiném okrese mohou podle soudce s úspěchem zkusit "štěstí" znovu.
"Pokud je někdo odsouzen například k osmnáctiměsíčnímu žaláři a přitom mu zrovna běží třeba desetiletý trest, může příslušný okresní soud rozhodnout, že tento trest nepromine. Když potom odsouzeného v průběhu dalších měsíců nebo i let přesunou do jiného vězení, může požádat o nové projednání svého případu u jiného okresního soudu. A ten může rozhodnout jinak," vysvětluje Šlosar.
To by znamenalo, že po odpykání na příklad uvedených deseti let by si už odsouzený nemusel "odsedět" oněch dalších 18 měsíců.
Soudce z Pardubic tak poukazuje na jednu z možných interpretací amnestie odcházejícího prezidenta Václava Klause.
Případ první
Pro ilustraci "třecích míst" amnestie, s nimiž se musí soudy vypořádávat a které umožňují různé interpretace, uvádí ještě další dva příklady, s nimiž se už v praxi setkal.
Prvním z nich jsou případy, kdy byli lidé odsouzeni k jednoletým až dvouletým trestům. K tomu, aby mohli být amnestováni, nesměli být v posledních pěti letech odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
"Někdy totiž není uložen trest odnětí svobody, ale například obecně prospěšné práce nebo jiný podobný trest. Při porušení podmínek daných soudem však může dojít k přeměně takového trestu na nepodmíněný trest odnětí svobody," říká Šlosar.
"A je potom otázkou, zda takový člověk naplňuje podmínky amnestie, či nikoliv. Byly zde tři různé výklady, jak tuto věc řešit," dodává.
Případ druhý
Druhým případem je ten, kdy byli lidé odsouzení k trestu kratšímu než jeden rok, a k dalšímu, který se pohyboval mezi jedním a dvěma lety. Soud se na takový případ může dívat tak, že první - kratší - trest podle pravidel amnestie smaže.
Druhý trest by tím pádem měl být smazán taky, protože se tak daný člověk nedopustil žádného dalšího činu (ačkoliv ve skutečnosti je opak pravdou).
"Nebo se díváme na oba tresty najednou - tím pádem je takovému člověku v rámci amnestie prominut kratší trest, ale ten delší již nikoliv. V tomto ohledu jsme byli přísnější; krajský soud měl ale jiný názor a promíjel oba tresty," konstatuje pardubický soudce.
Podle Šlosara jsou určitou pomůckou umožňující sjednotit praxi soudů v takových případech doporučující stanoviska Nejvyššího soudu.
"Ta jsou sice doporučující, ale obvykle jsou přijímána jako směrodatná. Potíž je v tom, že před vydáním takového doporučení musí Nejvyšší soud nejprve shromáždit potřebné podklady. A v tu chvíli už může být většina případů vyřešena," dodává soudce.
