Praha - V právě uplynulém týdnu se dovršil jeden z porevolučních českých příběhů, který ovlivnil světové dějiny a odrazil se třeba i v pop-music.
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg se setkal s barmskou disidentkou, nositelkou Nobelovy ceny za mír a dnes už i poslankyní Aun Schan Su Ťij. Na tomto setkání nezastupoval Schwarzenberg jen český stát, ale i svého osobního přítele, zesnulého exprezidenta Václava Havla. Jak je už známo, předal jí růži z Havlova proroctví.
Havel se s disidentkou Su Ťij, která strávila poslední dvě dekády uvězněna, nikdy osobně nesetkal. Ale změnil jí život. Byl to tehdy právě československý prezident, kdo ji navrhl na Nobelovu cenu a upoutal k ní pozornost celého světa.
Dopis od manžela
Příběh, jak Havel Su Ťij „objevil", Aktuálně.cz vyprávěl jeho tehdejší spolupracovník, dnes už bývalý český diplomat Stanislav Stašek.
Na začátku prý byl dopis od manžela Su Ťij, který v roce 1990 přistál na stole přednímu českému orientalistovi Josefu Kolmašovi. V té době zase Havel hledal někoho, komu by mohl oplatit zastání světových lídrů, které se mu dostávalo, když byl sám vězněn.
„Václavu Havlovi vždy dávalo podporu a sílu, když se za něj i další pronásledované v Československu někdo v zahraničí postavil, toho se komunistický režim obával," říká Slavický.
„Říkával: teď jsem prezidentem, mojí povinností je zase pomáhat těm, kteří to potřebují. A potřebují to ti, kteří jsou v opozici a jsou pronásledováni za svoji svobodomyslnost," popisuje Havlovy první roky v úřadě exdiplomat. Na Hradě na začátku 90. let byl spolupracovníkem Alexandra Vondry, který tehdy byl Havlovým poradcem. Slavický měl na starosti tzv. rozvojový svět.
Bez Nobelovy ceny
Sám Havel byl navrhnut na Nobelovu cenu míru. Nikdy ji však nezískal. Všeobecně se má za to, že za statečnost prokázanou v komunistickém bloku, a tak i „za všechny" z této éry ji symbolicky dostal polský odborář Lech Walesa.
Ale i neúspěšná nominace dávala Havlovi výsadní právo nominovat na tuto prestižní cenu další osobnosti usilující o svobodu.
„Těch žádostí každoročně míval desítky od různých organizací," vypráví Slavický.
Situace v Barmě byla tehdy na přelomu 80. a 90. let minulého století velmi napjatá. Su Ťij, která mimo jiné studovala na britské univerzitě v Oxfordu, se do země vrátila v roce 1988, aby se mohla starat o svou těžce nemocnou matku.
Zároveň se ale zapojila do veřejného života a politiky pod vlivem svého otce, generála Aun Schana, který vyjednal nezávislost Barmy na Británii. V roce 1990 vyhrála volby, vojenská junta se ale odmítla vzdát moci a svou hlavní oponentku uvrhla do vězení.
„Když začalo tehdy v Barmě přituhovat, obrátil se dopisem na své kolegy tibetology manžel Su Ťij, britský tibetolog Michael Aris. Jeden se tedy objevil u profesora Kolmaše, který byl tehdy v Orientálním ústavu Akademie věd, a protože jsem orientalistiku studoval, tak ten dopis přeposlal mně na Hrad," uvádí dále Slavický.
Z Hradu až na MTV
Poté už byl jen krok k tomu, aby informaci předal přímo Havlovi. Pro podporu Su Ťij se prý tehdy Havlovi podařilo získat i nositele Nobelovy ceny, židovského literáta a aktivistu Elieho Wiesela. Ten byl přímo v přípravném výboru, který laureáty vybíral.
Su Ťij cenu získala a stala se celosvětově známou a obdivovanou osobností. Její příběh byl natolik známý, že se objevila například i v kampani globální hudební televizní stanice MTV. A píseň pro ni složila i slavná irská rocková skupina U2, jmenuje se ,Walk on'.
Přesto vztah mezi Čechy a Su Ťij zůstal speciální. A dovršil se právě nyní. Ministr Schwarzenberg do cesty neváhal investovat nemalé prostředky. Za posledních pár měsíců se do jihovýchodní Asie vydal hned dvakrát, aby se se Su Ťij mohl potkat.
Zároveň z Barmy přivezl tři děti se srdeční vadou, kterým se dostane v Česku lékařského ošetření, které by pro ně doma bylo nedosažitelné.
