Kolik vědců píše ještě v bezmála sto letech ceněné odborné práce? Není jich mnoho, ale profesor Vladimír Beneš nejstarší k nim patřil. Před třemi lety zveřejnil například v časopisu Česká neurologie a neurochirurgie obsáhlou studii o příčině smrti dvou diktátorů: toho sovětského, Josifa Stalina, a českého, Klementa Gottwalda. Jeho práce je přínosná i proto, že zmiňuje manipulativní politický tyátr, který byl před skonem obou vůdců rozehrán.
"Aneurysma na aortě, které měl například Gottwald, bylo v roce 1953 neoperovatelné. O léčbě navíc rozhodovala politika, vojenská rozvědka ministra obrany (Alexeje) Čepičky, a ne medicína. Účast domácích lékařských špiček byla ponižující. Dnes už se podobné případy operují," řekl mi nad svou právě zveřejněnou prací profesor Vladimír Beneš.
Navštívil jsem ho v jeho střešovickém bytě a byl zprvu z této lékařské kapacity, s níž se život zvláště po sovětské okupaci v roce 1968 ani trochu nemazlil, dost nervózní. Pomohla mi však profesorova bezprostřednost, trpělivost ale také pokora, se kterou o výsledcích své práce hovořil. Jeho pracovna oplývala stovkami knih, na stole další rozepsané práce a hned vedle něj rotoped.
"Mám potíže s nohama a nemalé bolesti, ale musím nohy trénovat. Jinak bych s nimi po čase ani nehnul. Raději ale pojďme k věci, nemám ve zvyku naříkat. Lidé jsou na tom zdravotně mnohem hůř než já a mně navíc zatím funguje spolehlivě hlava," vybídl.
I v bezmála sto letech bylo víc než patrné, že Vladimíra Beneše žene silný vnitřní motor být lidem vždy prospěšný. Naposledy mimochodem operoval za spolupráce svého syna Vladimíra ve věku 88 let, protože pro potřebnou operaci dítěte nebyl k dispozici jiný specialista pro danou oblast.
Nedlouho před covidem mi pak ještě několikrát volal, abychom se domluvili na další spolupráci. A opět - tato mezinárodně uznávaná kapacita výsledky svého bádání s velkou pokorou nabízela. Nic nevnucovala. Právě covid ale naše domlouvání přerušil.
Dnešní doba dává lidem za vzory nejrůznější celebrity. Teprve při bolestných ztrátách, jakou je odchod profesora Vladimíra Beneše nejstaršího, si však většinou uvědomíme, kdo vlastně je skutečnou a lidem prospěšnou celebritou, jejíž jméno či tvář se v médiích tu a tam objeví, protože někomu zachránila život anebo nás už navždy opustila.
V jedné z posledních prací psal o smrti Gottwalda a Stalina
Stalin i Gottwald se podle profesora řítili svým životním stylem i vysokými dávkami alkoholu do záhuby.
Stalin ležel po mozkové mrtvici na zemi pomočený a v bezvědomí. Lékař nikde v dosahu. Naprostí laici tak téměř dva dny pozorovali Stalinův zápas se smrtí. Jeho umírání popsali podle profesora Beneše drsně Nikita Chruščov s diktátorovou dcerou Světlanou. Ta své vzpomínání končí slovy: "… v příštím okamžiku po konečném zápase se duše hlasitě a násilně oddělila od těla. Po celou dobu zírali na vůdce laici, lékaři nikde. Když konečně přivolaný lékař chtěl masírovat zastavené srdce, Chruščov mu v tom zabránil."
Rovněž celému Gottwaldovu léčení velel tehdy, jak profesor Beneš připomněl, ministr Čepička. "Beze všech skrupulí zasahoval do práce lékařů, komandováním je ponižoval, všechno kolem nemocného Gottwalda organizoval," popisoval ve své práci a odkazoval se na paměti profesora Josefa Charváta. Například leteckou cestu na Stalinův pohřeb, kde Gottwald stál ve velkém mrazu dvě hodiny bez přikrývky hlavy, lékaři prezidentovi nedoporučovali.
Profesor Charvát zastihl Gottwalda modrofialového, těžce dýchajícího s téměř nehmatným pulzem. Situace byla jako přes kopírák podobná té v Kremlu při umírání Stalina. Ke všemu se na scéně objevil ruský lékař Markov, který léčil Gottwalda už během jeho válečného pobytu v Moskvě. Musel tedy podle profesora Beneše vědět, jaké má pacient potíže.
Když ministr Čepička přinesl konečně Gottwaldovu zdravotní dokumentaci, tak se podle Vladimíra Beneše lékaři zděsili. "Na rentgenovém snímku z roku 1944 spatřili totiž obrovské syfilitické aneurysma (výduť - pozn. red.) aorty. Diagnóza ruptury vaku výdutě byla tedy jasná. Gottwald byl už na konci války v Moskvě doktorem Markovem léčen vysokými dávkami penicilinu," konstatoval Vladimír Beneš.
Rus tedy podle něj Gottwaldovu diagnózu dávno znal. "Ten pacholek hrál s našimi lékaři zbytečný a ponižující tyátr. A našim teď už bylo vše jasné - s Gottwaldem je konec. To obrovské syfilitické aneurysma, ten vydutý vak na aortě praskl, takže Gottwald krvácel celou tu dobu do hrudníku," analyzoval svou práci ve stručnosti Beneš.
Jediný, kdo se tehdy odhodlal Gottwalda operovat, byl Benešův šéf, profesor Zdeněk Kunc. "Jediný on měl tu odvahu. Ostatní to odmítli: Arnold Jirásek, Jiří Diviš anebo Bohumil Špaček," dodal profesor.
Z hradní Gottwaldovy koupelny se tedy začal horečně budovat improvizovaný operační sál. Když pak zvláštním letadlem přiletěl z Moskvy hrudní chirurg profesor Bakulev, označil postup českých lékařů za správný, avšak operaci pokládal za nemožnou - pacient byl v posledním tažení -, přestože ji předtím telefonicky doporučil.
Další vědeckou práci již Beneš bohužel nenapíše. Když mu v září 2017 namítla novinářka Ivana Karásková v knize rozhovorů "Staří a nezkrotní", že on přece ještě nepospíchá tam nahoru, tak jí odpověděl: "Já vám nevím. Všichni okolo jsou mrtví a já, nejstarší, jsem logicky na řadě. Ale věřte, že mi to nevadí ani mě to neděsí."
