Když Hanu Šormovou přijali na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze, těšila se, až pozná nové spolužáky, vyučující a okusí život na vysoké škole. To ale ještě nevěděla, že se od září na svou vysněnou fakultu nepodívá. Kvůli vládním omezením se totiž studenti vysokých škol již téměř rok vzdělávají pouze distančně, což přináší řadu omezení.
"Neměli jsme možnost seznámit se s pedagogy, se systémem školy nebo její budovou. Když jsem tam teď byla na prezenční zkoušce, svého pedagoga jsem viděla poprvé v životě," vypráví Šormová.
A ze studia v této podobě není zklamaná jenom ona. I další studenti si kromě malého sociálního kontaktu se svým spolužáky stěžují také na problémy s komunikací nebo na nezáživnost vyučovaných předmětů. "Když se profesorům něco nelíbí, on-line se to dost špatně vysvětluje. Kvůli tomu se mi často stávalo, že jsem opravoval něco, co vůbec nebyl problém," vypráví Štěpán Remetei, který prvním rokem studuje architekturu na Českém vysokém učení technickém (ČVUT).
Studenti ale nejsou jediní, kdo se musí s touto nepříznivou situací vyrovnávat. I pedagogům schází sociální kontakt. "Někdy mám pocit, že my ze starší generace pocit izolace snášíme hůř než oni, cítíme se víc omezení," přiznává děkanka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Alice Němcová Tejkalová.
I kvůli nedostatku informací či z důvodu nízké motivace k plnění potřebných úkolů studenti mnohdy uvažují o přerušení studia. "Pravděpodobně studia zanechám. Jak mě to nebaví, tak nezvládnu splnit všechny povinnosti pro postup do dalšího ročníku. Hon za titulem není pro mě," říká Jan Vidim, který studuje politologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy.
Někteří studenti - zvlášť prváci - nedokážou důvody zklamání ze studia přesně popsat. Vysoká škola pro ně byla vidinou seberozvoje a praktického uplatnění, jenže v současnosti zůstává tento cíl u řady z nich nenaplněný. "Vážně přemýšlím o zanechání studia. Nejsem si jistá, zda je moje deziluze ze studia způsobená samotným oborem nebo distanční výukou. To bohužel s absencí praktických zkušeností nemůžu dost přesně určit," popisuje Šormová.
Končí jen minimum studentů, říkají školy
Oslovené školy však tvrdí, že nejde o nijak rozšířený trend, ačkoliv některé fakulty menší nárůst žádostí o pozastavení či zanechání studia přece jen pozorují. Studenti však většinou ještě vyčkávají, jak se bude situace vyvíjet. "Určitě tu jsou případy, kde další studium ovlivnila současná epidemiologická situace, ale jde jen o několik výjimek, nejedná se o žádný fenomén," říká děkan Fakulty informačních a komunikačních technologií ČVUT Marcel Jiřina.
To potvrzuje i děkanka Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění Andrea Slováková. "V porovnání s předešlými léty nemůžeme hovořit o nějakém zásadním nárůstu přerušení studia z důvodu pandemie. I když i několik jednotek takových případů jsme řešili," uznává Slováková.
Jí vedená fakulta se tak snaží podobným krokům studentů předcházet a nabízí jim alternativní řešení, která by i za daných podmínek vysokoškolákům jejich studentské povinnosti ulehčila. Škola například častěji schvaluje žádosti studentů o individuální plán. "Jinými slovy jim umožňujeme studium si rozložit. Studenti to nyní využívají častěji a vedení fakulty jim v tom nyní vychází více vstříc. V ‘běžném režimu’ není žádostem o individuální studijní plán často vyhověno, zejména v bakalářském studiu," vysvětluje Slováková.
Výjimečná situace pak panuje na lékařský fakultách. Studenti často pomáhají v nemocnicích, kvůli čemuž zameškávají i výuku. Děkan 1. lékařské fakulty Martin Vokurka říká, že vyučující se snaží studentům vyjít vstříc. Například přednáší i mimo stanovený rozvrh, třeba i o víkendech.
I děkan 3. lékařské fakulty Petr Widimský ujišťuje, že vyučující jsou ke studentům vstřícní a uznávají jejich praxi jako náhradu za část zameškané praktické výuky. Právě medici jsou ti, kteří mají výjimku z vládního nařízení a na praktickou výuku docházet mohou. Ale ani ona v době koronavirové pandemie nevypadá jako za standardních časů. Studenti si tak řadu výkonů musí zkoušet pouze sami na sobě. "Chybí jim přímý kontakt s nemocným, rozebírat výsledky pacientů mohou jen částečně," popisuje složitou situaci Vokurka.
Děkani uznávají, že situace je komplikovaná, ale budoucnost lékařství podle nich ohrožená není. "Pacienti se nemusí obávat, že dnešní studenti nebudou stejně dobrými lékaři jako dosavadní absolventi naší fakulty," uklidňuje děkan 2. lékařské fakulty Vladimír Komárek.
Medicína se stává váženějším oborem
I přes značné komplikace se ale ukazuje, že medikům na rozdíl od studentů jiných fakult může přímá zkušenost s pandemickou krizí dát v jejich studiu mnohem více než jejich předchůdcům. Uvědomují si proto i důležitost svého oboru. "Studenti mohou poznat některá negativa profese, ale zároveň získat i více sebedůvěry a praxe v situacích, do nichž by se jinak jistě nedostali," říká Vokurka. Studenti přitom nepomáhají řešit jenom nedostatek personálu v nemocnicích, ale vedou také například osvětové projekty zaměřené na otázku očkování.
Na jiných fakultách si ale studenti mnohdy stěžují, že jim studium za současné krize nic nedává. "Mám pocit, že mi studium aktuálně nepřináší vůbec nic. Vzhledem k uzavření kulturních institucí jsem přišla i o práci, chybí mi prostor k seberealizaci," říká Šormová.
Přestože pandemie zásadně změnila způsob, jakým vysoké školy fungují, na vědomostech studentů se to podle děkanů nepodepíše. "Snažíme se, aby se všem našim studentům i v této době dostalo stejného vzdělání jako v minulých letech. Potěšitelné je, že při zkouškách dosahují srovnatelných výsledků," říká děkan stavební fakulty ČVUT Jiří Máca.
