Rozhovor - Zatím se zdá, že co do počtu stran ve Sněmovně se dostaneme po těchto volbách někam do první poloviny 90. let. Politickou stabilitu proto příliš nečekejte, vzkazuje politolog Tomáš Lebeda z olomoucké univerzity, expert na volby a volební systémy.
Volební kampaň hodnotí jako nevýraznou, spíš "souboj všech proti všem".
"Je to spíše souboj mezi parlamentními stranami, které se zoufale snaží udržet pozice, a novými subjekty, které se je snaží z těch pozic odstranit," říká Lebeda v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Politická situace podle něj objektivně dobrá není. "Politická elita mnoho lidí zklamala a každý nový subjekt je pro voliče určitou nadějí, že by to mohlo být lepší," říká Lebeda.
Vzápětí ale upozorňuje na úskalí: Hnutí ANO se dlouho snažilo přizpůsobit voličům, než že by sdružovalo kandidáty, kteří mají nějaký společný pohled na svět a program.
"Pokud se takovýto subjekt dostane do Sněmovny, bude mnohem náchylnější podléhat tlakům na rozštěpení, ale i lobbistickým tlakům. Pokud je strana pravicová nebo liberální, tak pro určitý zákon prostě ruku nezvedne proto, že se příčí jejímu programu a popřela by své priority. Pokud ovšem je hnutí bezbarvé, je snadné jeho politiku zmanipulovat kterýmkoliv směrem," upozorňuje politolog Lebeda.
Aktuálně.cz: Zkuste zhodnotit volební kampaň před těmito volbami...
Tomáš Lebeda: Podle mého názoru byla mnohem méně výrazná než kampaně, na které jsme byli zvyklí z minulých let, zejména z roku 2010 a 2006. Nedominovalo žádné ústřední téma a řekl bych, že byla mnohem méně polarizovaná. Přičítám to tomu, že kampaň nebyla duelem - v roce 2006 to byl jednoznačně duel ODS a ČSSD a rok 2010 byl pokusem o obnovení tohoto duelu.
Tentokrát je to spíše souboj mezi parlamentními stranami, které se zoufale snaží udržet pozice, a novými subjekty, které se je snaží z těch pozic odstranit. Takže to byl spíš boj všech proti všem. Tím pádem působila nevýrazným dojmem.
A.cz: Český volič touží vyzvednout opět někoho nového. Proč?
Ona touha se vlastně objevuje až v posledních dvou volbách. Do roku 2006 jsme s tím příliš konfrontováni nebyli. Zato v roce 2010 čtvrtinu hlasů posbíraly Věci veřejné a TOP 09, což byly nové subjekty, a dalších asi 19 procent hlasů propadlo pro neparlamentní politické strany.
ČSSD a ODS, které až do roku 2006 dominovaly české politice, byly v tom roce na vrcholu a dohromady získaly víc než dvě třetiny hlasů. Ve volbách 2010 se jejich společný zisk propadl na 42 procent. Otázka je, kolik to bude v letošních volbách, spíše se propadne ještě víc.
Důvodem je patrně výrazná nespokojenost voličů s dosavadními stranami a své naděje upírají k novým subjektům.
Klasické strany část voličů zklamaly
A.cz: Takže za to může selhání klasických stran?
Tak některé voliče zklamaly určitě.
A.cz: Myslel jsem to spíš tak, zda z vašeho pohledu nezklamaly ve své roli...
Já si to úplně nemyslím. Těch příčin nespokojenosti je víc. Samozřejmě to souvisí s ekonomickou krizí, která vždy vede k silnému tlaku: lidem se sníží životní úroveň, začínají si mnohem víc všímat jevů, kterých si předtím nevšímali - třeba korupce, která odsává část peněz ze systému.
Ale abych je neomlouval: myslím si, že etablované politické strany prostě nedokázaly v minulosti vysvětlovat a přesvědčit voliče, že má smysl vytvářet ve stranickém systému kontinuitu. A nedokázaly voliče přesvědčit, že jsou za všech okolností plnohodnotnými alternativami. Takže voliči po nějakých 20 letech demokracie se najednou rozhodli experimentovat s úplně novými subjekty.
Ale může to být dáno i tím, že jejich očekávání od politiky a od demokratického procesu jsou prostě přemrštěná a neodpovídají tomu, jaké možnosti demokratický systém má.
"Spoléháme moc na stát"
A.cz: Když jsme u kampaně, programů a nových subjektů, teď vyšlo najevo, že Babišovo hnutí ANO přepisuje program jen pár dní před volbami, za pochodu. Je to představitelné ve volbách v západoevropských demokraciích?
To je samozřejmě absolutně nestandardní a zvláštní. Pokud by to bylo tak, že ono hnutí není schopné vygenerovat takový program, za kterým je schopné stát byť jen po celou dobu volební kampaně, natož po dobu volebního období, tak je to problém.
Ale tato hnutí obecně - nechci mluvit jen o ANO - mají problém, že vznikají opačně, než je to u standardních politických stran: obvykle se soustředí kolem jedné silné osobnosti, ať už je to Andrej Babiš, Tomio Okamura, nebo paní Bobošíková či Miloš Zeman. A tato hnutí mají nejprve za cíl podporovat tohoto politika - v politice, pokud tam už je, nebo aby se do ní dostal. Teprve pak si hledají nějaký program nebo ideový profil.
A.cz: Jak se díváte na to, že některé kandidáty - jak Andrej Babiš i přiznal - platí?
I to je problematické. Pokud je to tak, že je platí politická strana, můžeme nad tím zvedat obočí. Obecně si myslím, že do politiky mají jít lidé s trochu jinými cíli, než aby je za to někdo platil. Mají tam jít s přesvědčením, že chtějí posouvat věci správným směrem. A tomu se pak těžko věří, když např. Andrej Babiš chce vstoupit do politiky a kandidáty, kteří mají být těmi zajímavými osobnostmi, si platí. Nebo když si koupí nejčtenější deník v České republice.
A.cz: Mohou tato hnutí naděje voličů naplnit?
Nevím, jestli naplnit, ale úspěšná být mohou. Když se otřásl italský stranický systém v první polovině 90. let, znamenalo to konec celé řady pravicových stran, zjm. středopravé křesťanské demokracie. A jejich místo velmi rychle obsadil Silvio Berlusconi se svým hnutím. A byl úspěšný, několikrát byl premiérem a vytvořil v podstatě nejsilnější pravicový subjekt v Itálii.
Takže úspěšný byl, můžeme se ale lišit v pohledu na to, zda skutečně naplnil naděje na změnu politiky. Já bych řekl, že spíše nenaplnil.
A.cz: A může je naplnit české ANO?
Nevím. Myslím, že ta pravděpodobnost je spíše menší než větší. Na druhou stranu nechci být pro nikoho zlým prorokem, třeba zrovna v tomto případě to bude jiné. Já osobně jsem ale spíše skeptik.
A.cz: Zmínil jste, že leckdy má volič možná větší očekávání, než může vůbec demokratický systém splnit. Myslíte tím, že se český volič spoléhá více na "ty nahoře" než sám na sebe?
Předně, česká společnost je výrazně egalitářská a spoléhá na stát mnohem více než společnosti západoevropské, nemluvě už o anglosaských. Tyto společnosti mají v sobě jakýsi zdravý skepticismus a vědí, že řadu úkolů nemůže převzít stát, ale třeba občanská společnost.
U nás jsou očekávání od státu a politických elit příliš velká a navíc často politická elita není schopna naplnit ani ty elementární úkoly, které se od ní očekávají. Ve chvíli, kdy je usvědčována z toho, že se obohacuje, je zkorumpovaná, tak to podkopává důvěru nejen v elitu samotnou, ale i v systém jako celek. U nás dlouhodobě klesá důvěra ve vládu, v parlament, v politické strany. Ale není to nic, čím by si neprošla i západní Evropa. Alarmující je ale to, že u nás dlouhodobě klesá důvěry v demokracii jako systém.
Na silnou a stabilní vládu to nevypadá
A.cz: Jsme skutečně na křižovatce, jde o demokracii jako takovou?
Podle mě české společnosti chybí demokratické přesvědčení, vůle demokracii chránit a prosazovat. Ze sociologických průzkumů se ukazuje, že velký podíl českých občanů souhlasí s tvrzením, že za určitých okolností nemusí být demokracie nejlepším způsobem vlády. A dokonce, že vláda tzv. pevné ruky by mohla být za určitých podmínek vhodnější. Takže je tu strašně slabé demokratické přesvědčení.
A.cz: A co role prezidenta Zemana v nedávných měsících - například jmenování Rusnokovy vlády - a vliv na systém? TOP 09 to měla vyloženě jako součást volební kampaně, ODS také...
Zatím nemůžeme stoprocentně říct, že jeho kroky podkopávají demokratický režim v této zemi. Spíše vedou k tomu, že se snaží obcházet dlouhodobě zaužívaná pravidla takovým způsobem, aby maximalizoval svoje poltické postavení. Což by ale v konečném důsledku mohlo vést k podkopání určitých demokratických pravidel.
Zatím si ale myslím, že je to spíše souboj na poli exekutivy, kdy se prezident snaží maximalizovat svůj vliv na úkor vlády. To, že jsme tu měli slabou vládu, která pak podala demisi, a v tuto chvíli máme v podstatě prezidentskou vládu, mu maximálně napomáhá.
A.cz: Očekáváte po těchto volbách stabilitu na politické scéně?
Zatím se zdá, že by se do Poslanecké sněmovny mohlo dostat více subjektů, než na jaký počet jsme zvyklí. V podstatě bychom se mohli dostat do situace, kterou známe z první poloviny 90. let. Ovšem s tím rozdílem, že tehdy byla jasně vyprofilovaná pravice, která dokázala najít programový průnik a sestavit relativně solidní vládní koalici.
Dnes může znamenat stejný nebo větší počet stran ve Sněmovně vážné problémy pro sestavování vlády a zejména pak pro její udržení. Může to být koalice více stran nebo menšinové vlády za podpory více subjektů. Nic z toho nám nedává důvod myslet si, že vyprodukuje silnou a stabilní vládu.
