Dohoda Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra s firmou Temparano se zdála pro obě strany výhodná. Organizace pronajme společnosti na dvacet let čtveřici chátrajících lázeňských budov za 23 milionů korun ročně, firma je zrekonstruuje, oživí a následně jejich provozem sama vydělá. Obě strany uzavřely smlouvu v roce 2008, resort vnitra tehdy řídil Ivan Langer (ODS). Organizace však kontrakt o pět let později náhle vypověděla.
Temparano po Zařízení požadovalo na základě příslušného ujednání ve smlouvě pro takové případy odškodnění, které odpovídalo částce 64 milionů korun. Firma podle svého vyjádření stejnou částku za roky správy budov do jejich rekonstrukce investovala. Spor skončil u soudu. Minulý týden ve čtvrtek Městský soud v Praze pravomocně rozhodl, že organizace nemusí platit společnosti ani korunu.
Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra svou pozici uhájilo díky tomu, že smlouva se neuložila do obchodního rejstříku ani do obchodního věstníku. Pro kontrakty mezi privátním a státním sektorem je to přitom povinnost. "Takže smlouva nenabyla účinnosti. Byla sice platně uzavřena, ale účastníci neměli práva a povinnosti ze smlouvy vyplývající," vysvětlil verdikt člen soudního senátu Čestmír Slaný.
Povinnost smlouvu uložit měla firma
Firma se snažila poukázat na to, že povinnost zanést smlouvu do rejstříku měla ministerská organizace. Soud ale tento její argument odmítl. Kontrakt podle něj může uložit pouze ten subjekt, jenž je sám zapsaný v obchodním rejstříku. A tím byla firma Temparano. "Žalovaná (organizace) žádnou takovou povinnost neměla a ten, kdo ji měl a nesplnil ji řádně a včas, byla žalobkyně (Temparano)," komentoval Slaný.
"Bez ohledu na posouzení smlouvy o nájmu, z čehož pramení závěr soudu o její neúčinnosti, mám za to, že ujednání o závazku vyplatit kompenzaci je oddělitelné od zbytku smlouvy," reagoval na rozsudek advokát firmy Jan Špaček. Připustil, že jeho klient bude chtít případ dotáhnout k Nejvyššímu soudu. "Jsme spokojeni, nelze však vyloučit, že řízení bude pokračovat. Ale věříme, že s úspěšným koncem pro nás," sdělil Aktuálně.cz právní zástupce organizace Tomáš Polcar.
Firma Temparano převzala čtveřici zanedbaných lázeňských komplexů v Karlových Varech, Mariánských Lázních, Františkových Lázních a Luhačovicích. Podle plánu chtěla pět let investovat do jejich obnovy, v následujících letech už měla jejich provozem a získáním klientely vydělávat. Přitom už poměrně brzy se na straně resortu, pod který Zařízení služeb pro Ministerstvo vnitra patří, objevily pochybnosti o výhodnosti nájmu.
Podle auditu zadaného Langerovým nástupcem Martinem Pecinou resort na kontraktu přicházel o peníze. Místo 23 milionů mělo ministerstvo podle auditu poskytnout objekty k pronájmu za částku od 37 do 45 milionů korun. Pecina zvažoval odstoupení od kontraktu, ale právě kvůli hrozícímu penále k tomu pokyn nedal.
Exces na straně ředitele organizace
Výpověď přišla nečekaně v roce 2013. O vyvázání ze smlouvy rozhodl tehdejší ředitel organizace Robert Fidler. Kvůli tomuto kroku sám skončil před soudem, který ho potrestal za zneužití pravomoci úřední osoby. Fidler dostal podmíněný tříletý trest se zkušební lhůtou pěti let.
Proč navzdory názoru vedení ministerstva kontrakt vypověděl, se nikdy nevysvětlilo. "Orgány činné v trestním řízení to zkoumaly i operativními prostředky, ale na nic nepřišly. Zůstává to tak zahaleno tajemstvím," uvedl soudce Jan Kareš, který Fidlera pravomocně potrestal.
V aktuálním sporu mezi Zařízením služeb pro Ministerstvo vnitra a firmou Temparano Městský soud v Praze opřel svůj rozsudek i o konání Fidlera. I kdyby smlouva byla účinná, podle soudu nemůže nést resort za její výpověď odpovědnost. "Šlo o flagrantní porušení pracovněprávních povinností. A protože šlo ze strany jejího zaměstnance o exces, nemůže být žalovaná za způsobenou škodu odpovědná," zmínil přísedící Slaný.
Když se přitom soudní spor mezi firmou a organizací resortu rozhořel, Temparano v prvním kole v srpnu 2016 vyhrálo. Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl v jeho prospěch a nařídil organizaci kompenzaci uhradit. Zařízení se však odvolalo k městskému soudu, jenž rozsudek v únoru 2017 zrušil a vrátil ho k novému projednání. Už tehdy argumentoval tím, že smlouva byla neplatná. Soud první instance kvůli tomu napodruhé žalobu firmy zamítl. Po jejím odvolání pak Městský soud v Praze minulý týden verdikt potvrdil.
