V jeho rámci chce ministerstvo například digitalizovat archivy StB, sloučit Ústav dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se svým archivem či publikovat tisíce archivních dokumentů na internetu.
Deníku Aktuálně.cz to řekl ředitel archivu bezpečnostních složek ministerstva Pavel Žáček.
Přestože projekt má představit ministr Ivan Langer až 14. února, první změna, která s ním souvisí, už nastala.
ÚDV přejde pod Žáčkův archiv
Od 1. února převzal Žáčkův archiv dvě oddělení ÚDV. Do archivu tak přijde 23 nových pracovníků, kteří se v ÚDV věnovali výzkumu a ediční činnosti.
"Není důvod, aby historici, kteří chodí do archivů a publikují, byli součástí policejního útvaru a navíc k nám do archivu přicházeli jako hosté. Proto se ony dva odbory převedly pod náš archiv," vysvětluje Žáček.
Přechod pracovníků ÚDV do archivu by mohl brzy pokračovat. Podle Žáčka by v budoucnu mohl ÚDV zůstat jenom vyšetřovacím útvarem, který by se soustředil na případy komunistických zločinů, které jsou ještě otevřené.
Žáčkův archiv by se přitom měl stát základem pro Ústav paměti národa, o jehož zřízení nyní rozhoduje poslanecká sněmovna. Prvním čtením zákon již prošel.
Další změny, které by "Otevřená minulost" měla přinést, se týká modernizace archivu.
Archiv potřebuje digitalizaci
"Zaostalost technologie v archivu je z různých důvodů strašlivá. Není možné aby 17 let po listopadu museli pracovníci ručně procházet tisíce dokumentů a badatelé tak museli zbytečně dlouho čekat. Mělo to být už dávno na jednom serveru. Máme v archivu asi 850 tisíc blokačních karet a 92 tisíc fiší, které musí být naskenovány," říká Žáček.
Nyní proto hledá firmy, které by s digitalizací archivu pomohly.
Kromě vnitřních změn by mělo dojít i na změny v působení navenek.
"Je tady nepředstavitelná řada témat, která je třeba otevřít. Vůbec nemáme zmapované osudy lidí, kteří byli popraveni, zahynuli na hranicích nebo v táborech nucených prací. Existují jenom jejich jmenné seznamy. To ale nestačí. Je třeba je doplnit fotkami i jejich drobnými medailonky," představuje jeden z plánů Žáček.
Žáček: víme o režimu pořád málo
"V archivu máme desítky miliónů stran dokumentů, které vysvětlují, jak režim fungoval, jak lidi likvidoval a zastrašoval. Zatím z nich ale známe jen velmi malé procento či spíše promile. To se také musí změnit," dodává Žáček.
Jeho archiv proto plánuje najímat v mnohem větší míře externisty, kteří se budou dokumenty probírat.
"Je tu otevřená možnost spolupráce s vysokými školami. Externisté u nás dostanou možnost i k publikování, takže to bude oboustraně výhodné," říká Žáček.
Více o souvislostech projektu "Otevřená minulost" čtěte v rozhovoru s Pavlem Žáčkem:
A: Kam by podle vás měly současné změny na ministerstvu dospět?
Cílovým stavem by mohlo být využití reorganizovaného archivu jako základu pro Ústav paměti národa. I kdyby jej sněmovna neschválila, tak budeme usilovat o to, abychom byli akreditováni jako specializovaný archiv. Měli bychom pak větší samostatnost a nemuseli kvůli každému kroku žádat o svolení seshora. Časem by se měl archiv také ještě více propojit s odbornými pracovišti ÚDV.
A: Právě ÚDV jste dříve často kritizoval. Co vám na jeho práci vadilo?
Když se podíváte na jejich publikace, tak vidíte, že to není kvalitně zpracováno. Jsou to často jenom jmenné seznamy, ale chybí jakékoliv detailnější informace. Spočítejte si také, kolik těch publikací za léta své činnosti vydali. Nefungovala tam dobře spolupráce s médii. Chybou bylo také to, že vedení úřadu přistoupilo na to, že zpravodajské služby nemusí dávat badatelům úřadu všechno. Bohužel tam chybělo dobré řízení, mnozí pracovníci jsou dobří, ale nebyli dost motivováni.
A: Co byste chtěl dělat jinak?
Na prvním místě se musí zvednout úroveň publikací. Teď například přejmeme od ÚDV sborník Securitas Imperii, z kterého uděláme čtvrtletník. Chceme udělat nové internetové stránky, na kterých vystavíme tisíce dokumentů. Musíme také umět lépe pracovat s médii. Je toho prostě celá řada.
A: Spadá do vaší koncepce také pořádání výstav?
Určitě ano. Záleží samozřejmě na tom, jestli budeme mít vlastní výstavní prostory a podobných věcech, ale nápadů máme celou řadu. Je třeba zajímavé, jak je opomíjen rok 1948. Jako by byl méně důležitý než roky 1968 nebo 1989. Takže jedna výstava by se mohla týkat něj. Hodně dlužíme také mrtvým, kteří zahynuli kvůli komunistickému režimu ve vězeních nebo na hranicích.
A: Nebylo by dobré na výstavách spolupracovat třeba s Národním muzeem?
Měl jsem jeden nápad, který už se jednou nepovedl a který bych chtěl s Národnímu muzeem udělat. Úřad spolkového zmocněnce má obrovskou fantastickou výstavu o STASI a Praha a Bratislava jsou snad poslední velká města ve střední a východní Evropě, kde ještě nebyla. Budeme jednat s ředitelem muzea o tom, jestli by to ještě nechtěli s naší pomocí zrealizovat.
A: Kdyby vznikl Ústav paměti národa, jaký by podle vás měl být osud Ústavu pro soudobé dějiny, který spadá pod Akademii věd a je také placen ze státních peněz?
Nechápu moc obavy, které kvůli vzniku Ústavu paměti národa panují. Není důvod, proč by Ústav pro soudobé dějiny neměl zůstat. Ovšem měl by dokázat, že si existenci zaslouží. Konkurence je i v historii pozitivní. Střetněme se o témata, střetněme se o finance a uvidíme, kdo bude úspěšnější.
A: Jaké jsou podle vás dnes společenské podmínky pro bádání o komunistické minulosti?
Čím více se té době vzdalujeme, tím jsou podmínky příznivější. Jednak to lidi více zajímá, jednak například zpravodajské služby přehodnocují své názory a vydávají ke zkoumání čím dál více materiálů. Velký zájem je nyní cítit i ze strany médií, což je další doklad, že téma komunistické minulosti veřejnost eminentně zajímá.
