Nové technologie a digitalizace téměř každého aspektu našeho života s sebou přinesly také nový způsob vedení války. Takový, ve kterém se jako zbraně používají informace vymyšlené, výrazně zkreslené či vytržené z kontextu. V minulých letech se v souvislosti s informační válkou skloňovala Ukrajina či pobaltské státy. Nový způsob boje ale už přetekl i do zbytku Evropy a čelí mu i Česko.

Severoatlantická aliance považuje za hlavního tvůrce lživých zpráv v Evropě Rusko. Využíváním dezinformačních prostředků a relativizací pravdy se Moskva snaží rozdmýchávat nedůvěru v instituce liberálního státu, v Evropskou unii či NATO. Podle generála Petra Pavla, předsedy Vojenského výboru NATO, souvisí tyto kroky se snahou prezidenta Vladimira Putina vrátit Rusko na světovou scénu a obnovit jeho sféru vlivu.

Dezinformační weby a zprávy se ve větším měřítku poprvé začaly objevovat po vypuknutí ukrajinské krize v roce 2014 a velmi rychle se rozšířily po celé Evropské unii. Ta se začíná nepřátelskému vlivu bránit.

Kremelský koncept využití dezinformací se liší od klasické propagandy, kterou zažíváme také na Západě. Na rozdíl od západních médií fungují velká prokremelská média jako monopolní zbraně, jsou skrze vlastníky plně ovládána Kremlem, dostávají pravidelná zadání toho, co vysílat a co ne, mají seznamy nežádoucích osob, které se do médií nedostanou anebo jsou očerňovány.

Tato média mají zároveň téměř monopol na mediální prostor v Rusku, nemusí se řídit žádnými univerzálními pravidly, nikdo je nezávisle nekontroluje, skutečnost nebo lež se v nich stírá a jejich zpravodajství se pod taktovkou Kremlu velmi často podřizuje jedinému cíli – dosáhnout maximálního žádaného efektu u domácího i zahraničního publika. Jakoukoli formou.

Imigrant, nebo násilnický narkoman?

Dezinformační servery často ve falešných zprávách používají manipulativní až nepravdivé informace. Kvůli senzačnímu vyznění se takové zprávy velmi snadno a rychle šíří po sociálních sítích. Jen Facebook používá alespoň jednou měsíčně 4,8 milionu Čechů, virálně šířené dezinformace se tak mohou dostat mezi nejčtenější články na tuzemské síti.

Jedním z českých příkladů "fake news", který navíc pronikl i do ciziny, je video a zpráva o tom, že imigranti chtěli v neznámé evropské zemi znásilnit mladou dívku. Jednalo se ale o záběry, které zaznamenaly rvačku narkomanů. Ke znásilnění nedošlo a na videu nebyli ani migranti.

Rostoucí oblibě dezinformací "napomáhá" i ztráta důvěry v tradiční média. Tento trend se v Česku podle agentury CVVM projevil v době uprchlické a ukrajinské krize – mezi lety 2015 a 2016 klesla důvěra v tištěná média o deset procentních bodů na 33 procent.

Architekti dezinformací

Řada lidí šíří dezinformace čistě z ideologických důvodů. "Někteří to dělají z přesvědčení, tedy šířeným dezinformacím skutečně věří. A pořád také platí, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel," potvrzuje generál František Mičánek, který vyučuje budoucí čelné představitele NATO. Může se ale jednat o lidi se zálibou v konspiračních teoriích a bojovníky proti domnělému světovému řádu.

Za vytvářením nepravdivých zpráv nestojí ale vždy pouze přesvědčení a snaha vytrhnout Českou republiku ze západních struktur. Pro mnoho lidí se jedná o výnosný byznys.

I na českém internetu působí profesionální konspirační servery, jejichž příjmy pocházejí z reklam a dobrovolných příspěvků od čtenářů. Příkladem je AC24, který vydá za den mnoho článků. Mezi větší projekty patří i New World Order Opposition s vlastními reportážemi třeba ze Všeslovanského sjezdu placeného Rusy. Někteří dezinformátoři také provozují svou televizi na YouTube a z garáže tisícům diváků přináší informace z konspiračních a proruských serverů.

Podobných lidí v Česku působí celá řada. Ministerstvo vnitra a úřad pro boj s dezinformacemi uvádí, že v tuzemsku šíří a vytváří dezinformace 50 až 100 vlivných lidí, mezi ně patří i politici nebo osobnosti veřejného života.

"Počítáme aktivní autory alternativních médií - skupinu pseudoexpertů či autorit, které se snaží intenzivně prosazovat narativy, které jsou v rozporu s českými bezpečnostními zájmy," popsal mluvčí ministerstva vnitra Jiří Korbel.

Nevydělali na globalizaci

Dezinformacím propadají v Evropě podle odborníků nejčastěji dvě skupiny lidí: Jedni jsou zklamaní z vývoje svých zemí po roce 1989. Jsou to lidé nad šedesát let, bývají méně vzdělaní a jejich příklon k dezinformacím se dá vysvětlit do značné míry jejich socioekonomickou situací.

Do druhé skupiny spadají převážně mladí lidé, které odborníci nazývají "poraženými globalizace". Jsou to lidé, kteří na globalizaci nevydělali, a proto jsou zklamaní systémem.

Zelení mužíčci jako domobrana

I díky pěšákům, jakým je například Ladislav Kašuka, kterého Rusové platili za pořádání demonstrací proti NATO, může Moskva vést proti Evropě informační válku.

Od krize na Ukrajině zaznamenaly organizace Evropské hodnoty spolu s EU Stratcome přes 1200 dezinformací. Řada z nich přímo pomáhala Rusku či útočila na instituce, které jsou proti němu v opozici.

Například o vojácích Ruské federace přítomných na Krymu – takzvaných "zelených mužíčcích" – se psalo jako o domobraně, která se vyzbrojila v obchodech s armádním vybavením. Až později ruský prezident Vladimir Putin přiznal, že šlo o speciální ruské síly. Manipulativní a dezinformační zprávy se ale nešíří pouze na Západě, ale i uvnitř samotného Ruska. Například řada ruských televizí označuje ukrajinskou vládu za fašistickou.

Osm fází boje

Nový způsob vedení boje naznačil náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov v článku, který publikoval v únoru 2013 pro ruský Vojensko-průmyslový kurýr. Tato taktika proto bývá označována jako "Gerasimova doktrína".

Gerasimov v článku, podle nějž by si vojáci měli vzít ponaučení z takzvaného arabského jara, hovoří o "širokém využití politických, ekonomických, informačních, humanitárních a dalších nevojenských opatření, která se realizují za využití protestního potenciálu obyvatelstva".

Fáze hybridní války formulovaly později odborné studie takto:

Zdroj: Tchekinov-Bogdanov, 2013. Citováno podle: Armádní noviny a lotyšské Centrum pro bezpečnost a strategický výzkum na Národní akademii obrany

Mezi účinné dezinformační "nástroje" patří také internetoví trollové, kteří zamořují diskuse na sociálních sítích zkreslenými nebo nepravdivými komentáři. Ve Finsku se na trolly zaměřují i samotní novináři. Například tamní novinářka Jessikka Aroová zmapovala (*) fungování jednoho takového centra v Petrohradě, kde se dezinformace za peníze vytváří.

"Ruští trollové pracují ve dvanáctihodinových směnách 24 hodin denně. Šíří falešné komentáře, proputinovské příspěvky, protiamerické komentáře a předstírají, že jsou ruští nebo jiní občané. Navíc jsou za komentáře placeni zhruba 400 až 600 eury za měsíc a předstírají, že jsou zaměstnanci internetové společnosti, která provádí výzkumy. Ale jinak se nazývají trollové a rozšiřují ruskou propagandu," říká Aroová.

Rusko není jedinou mocností, která dezinformace využívá. Jako zbraň je aplikuje i Severoatlantická aliance, její přístup se však liší. "NATO k informačním a psychologickým operacím přistupuje až po zahájení ozbrojeného konfliktu," vysvětluje generál Mičánek.

Papež dává lajk Trumpovi a ovlivnění voleb

Dezinformace nejsou jen problémem Evropy, především v průběhu prezidentské kampaně v roce 2016 ovlivňovaly veřejnou debatu i ve Spojených státech. Často senzační a smyšlené zprávy stranily tehdejšímu kandidátovi Donaldu Trumpovi a útočily na jeho protikandidátku Hillary Clintonovou, což mohlo výsledek voleb ovlivnit.

Loni v listopadu navíc americký deník The Washington Post odhalil dva muže, kteří založili webovou stránku LibertyWritersNews. Díky fake news, které na ní šíří, si vydělají až 40 tisíc dolarů za měsíc. Jejich zprávy se často sdílí přes Facebook.

Jednou z nejsdílenějších vymyšlených dezinformací byla předvolební zpráva "Papež František šokuje svět, vydal prohlášení, ve kterém podpořil Donalda Trumpa v prezidentské kampani". Měl skoro milion sdílení, lajků a komentářů. Papež František přitom Trumpa nikdy nepodpořil.

Síla dezinformací se v Česku naplno projevila během letošních voleb do Poslanecké sněmovny. V nich získalo 22 z 200 poslanců hnutí Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury (SPD). Jak ukazuje analýza digitální stopy, kterou provedl internetový deník Aktuálně.cz, více než polovina ze zvolených politiků SPD má otevřeně proruské postoje a je na Facebooku členy skupin, které dezinformace šíří.

Pět prokazatelně proruských a dezinformačních skupin na Facebooku, kterých jsou poslanci SPD členy

Někteří poslanci SPD jezdí do separatistických republik na Ukrajině i na Všeslovanské sněmy, které sponzoruje Moskva. Poslanec SPD Jaroslav Holík slavil na Krymu jeho připojení k Rusku. Bývalý poslanec Milan Šarapatka, zvolený v minulém volebním období za Úsvit Tomia Okamury, v roce 2014 působil jako pozorovatel během referenda o připojení Krymu k Rusku. Ukrajina jej proto zařadila na seznam nežádoucích osob.

Vlivný člen SPD Radek Koten se navíc nedávno stal předsedou důležitého bezpečnostního výboru Poslanecké sněmovny. A to i přesto, že na svém facebookovém účtu šířil prokazatelné lži a dezinformace.

Kromě toho Rusku v jeho hybridní válce proti Ukrajině pomáhají i někteří komunisté. Například poslanec Zdeněk Ondráček se objevil na otevírání neoficiálního konzulátu Doněcké lidové republiky v Česku, další zástupci strany jezdí na anektovaný Krym či do neuznaných republik na Donbasu.

Lživé servery legitimizuje i český prezident Miloš Zeman. Na jaře dal rozhovor slovenskému konspiračnímu webu Hlavnésprávy.sk, jako jednomu z mála médií pravidelně poskytuje rozhovory Parlamentním listům. Ty jsou podle odborníků na média takzvaným mostem mezi dezinformačními servery a tradičními médii.

Podle Miriam Lexmannové z International Republican Institute je vidět, že v zemích visegrádské čtyrky (V4) se vytvářejí lepší podmínky pro snadnější šíření ruského vlivu. "Obavy o budoucnost, o vlastní děti, nedůvěra v instituce či pocit, že EU tlačí občany V4, aby se vzdali vlastních tradičních hodnot. To představuje fenomény, které podkopávají liberální demokracii od základů," hodnotí Lexmannová.

Skupiny za hranou

Jak se dostává lež k lidem

Ministerstvo vnitra každý den monitoruje desítky serverů, které zařazuje do kategorie "alternativních" médií. A mezi nimi jsou i přední dezinformační servery. Některé z nich lži vytváří. Příkladem je Aeronet, na němž vyšel třeba článek, který obvinil americkou ambasádu z toho, že během oslav 17. listopadu 2014 organizovala proti Miloši Zemanovi protesty s rudými kartami. Server argumentoval tím, že "laboratorně zkoumal" fotografii s dobrovolníkem, který drží krabici s červenými kartami. Na ní měla být adresa americké ambasády. Ve skutečnosti, jak upozornil server Manipulátoři.cz odhalující hoaxy, tam byla adresa prezidenta Miloše Zemana a odesílatem byla Šárka Václavíková, spoluorganizátorka brněnské demonstrace.

Jiné weby zase lživé zprávy nekriticky přebírají nebo spojují zpravodajství s extrémními názory. Tak fungují i Parlamentní listy, které jsou v Česku nejvlivnější platformou, přes kterou se dezinformace šíří. Jejich většinovým vlastníkem je senátor Ivo Valenta (Soukromníci).

"Mezi nejvlivnější weby, na kterých se objevují dezinformace, patří AC24, další členové této rodiny jsou Svět kolem nás, Lajkit, Vědomosti či Parlamentní listy a jejich subportály," řekl Aktuálně.cz vysoce postavený zdroj z ministerstva vnitra.

Stránky, které křiví pravdu

V Česku působí desítky serverů, které šíří dezinformace. Některé lži přímo vytváří, jiné je kvůli špatné novinářské práci přebírají a dostávají k dalším čtenářům. Internetový deník Aktuálně.cz změřil u 37 dezinformačních stránek sílu na sociální síti Facebook. Data odhalila, že jejich články každé tři sekundy okomentuje, nasdílí či olajkuje jeden člověk.

Data byla nasbírána za období od 19. června 2016 do 19. června 2017, aby se zachytil stav před vypuknutím předvolební kampaně v roce 2017. Seznam vznikl na základě podkladů od ministerstva vnitra, je platný k datu vydání článku, tedy k prosinci 2017. Obsah jednotlivých webů se od té doby mohl změnit. Také čísla se mohou postupně měnit i kvůli změnám na Facebooku, kde probíhají od loňského roku boje s fake news a dezinformacemi. Některé odkazy tak mohou být mazány nebo je cíleně snižována jejich viditelnost. Analytický nástroj Buzzsumo, který redakce k sbírání dat použila, například nezapočítá odkazy, které už byly zablokované.

Projevy války

Informační válka se projevuje v konkrétních případech. Jedním z nich může být již zmíněný průjezd konvoje NATO na jaře 2015, ale mohla ovlivnit i Čechy, kteří se vydali bojovat za separatisty na východě Ukrajiny. Kvůli účasti v bojích na straně proruských separatistů na Donbase policie letos obvinila prvního Čecha, který je podezřelý z teroristického útoku ve fázi přípravy.

Propaganda se po vypuknutí uprchlické krize intenzivně zaměřuje i na menšiny. Česku se velké skupiny migrantů mířící do Německa sice na rozdíl od Maďarska či Rakouska vyhnuly, i tak se ale na sociálních sítích a dezinformačních serverech houfně objevovaly zprávy od lidí, kteří tvrdili, že běžence viděli. Policie pak musela tyto informace dementovat. Jedním z argumentů dezinformátorů bylo, že o proudu uprchlíků na našem území média i vláda lžou. Svá tvrzení však nikdy nedoložili.

Informační válka je důležitou agendou pro Bezpečnostní informační službu. Ta zmiňuje ve výroční zprávě za rok 2016 vlivové hybridní operace a dezinformace. I přesto, že dezinformace se začaly řešit teprve v posledních dvou letech, už v minulosti byla Česká republika vystavena dezinformačním kampaním.

"Výraznou aktivitou v tomto směru bylo období, kdy se u nás vedla debata o teoretické možnosti umístění americké protiraketové základny v Brdech," popisuje ředitel BIS Michal Koudelka s tím, že vlivové operace z té doby dokázaly přesně to, co měly za cíl.

"Fragmentovaly celou debatu, vnesly do ní obrovské množství dezinformací, polopravd, konspiračních teorií. Byl vyvíjen mimořádný tlak na politické elity a média. Mnoho lidí v té době pod vlivem těchto aktivit změnilo názor nebo minimálně začalo pochybovat," vysvětlil Koudelka.

Příklady pěti dezinformací v Česku

Kvůli rozšiřování bojišť informační války nechala česká vláda udělat audit národní bezpečnosti. Na jeho základě vzniklo na ministerstvu vnitra Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které s dezinformacemi bojuje od ledna 2017.

Šíření dezinformací může podle českého právního řádu porušovat řadu paragrafů. O tom se přesvědčila žena z Dačicka, která na Facebooku napsala, že skupina uprchlíků podřezala zvířata. Krátce poté ji kontaktovala policie kvůli šíření poplašné zprávy.

Benedikt Vangeli: Šíření dezinformací může být trestný čin

Rozkrýt finanční toky jednotlivých dezinfromačních proruských webů se v minulosti pokusil například novinář Ondřej Kundra z týdeníku Respekt. Zaměřil se na proruský web Aeronet a dostal se až k jejich pokladníkovi Mariánu Rohálymu. Ten spravuje dva účty Aeronetu, na které chodí peníze pravděpodobně převážně od čtenářů.

"Máme případy, kdy na účet několika webů chodily menší sumy skutečně od čtenářů. Weby se tak mohly prezentovat, že jsou financované od drobných přispěvatelů, vedle toho ale byly skrytě financované z Ruska," řekl tehdy Respektu představitel západních bezpečnostních složek.

Boje v Pobaltí

V zahraničí bojují s fake news různě. Například v Litvě vznikají "kybernetické domobrany", které se zaměřují na ruské trolly. Říkají si elfové a snaží se pomocí faktů bojovat proti nenávistným příspěvkům a lžím v internetových diskusích. Litva se tím pokouší snížit vliv ruských médií na svém území.

Do boje proti dezinformacím se už v Litvě zapojily stovky dobrovolníků a nové buňky elfů spontánně vznikají po celé zemi. Členové ale většinou úzkostlivě tají svou identitu, aby předešli útokům či výhrůžkám a ochránili své blízké.

Jednou z "příkladných" dezinformací, proti které bojovali, byla letáková kampaň v Litvě. Prokremelská skupina poslala lidem do poštovních schránek pohlednice, které vyzývaly Litevce k přestěhování do sousedního Ruska.

"Ten leták hlásal, že je v Rusku řada věcí lepších. Jedná se o velmi demokratickou zemi, ve které je levnější jídlo i energie. Proti tomu vyjmenovali negativa našeho státu," popsal Aktuálně.cz jeden z litevských bojovníků s ruskými dezinformacemi pod slibem anonymity.

Ve Finsku zase zkouší bojovat s dezinformacemi pomocí vzdělání. Časopis Foreign Policy uvádí, že je to jeden z možných receptů, jak propagandě čelit. Kromě toho je podle finských analytiků důležité opakovat, že se zemi daří, a uvádět pozitivní příklady.

Další evropské státy se sice mohou Finskem inspirovat, v době náhlé krize však na tak rozsáhlé vzdělávání obyvatelstva není čas. "Účinky uvidíte nejdříve za deset let. Starší skupiny obyvatel nad čtyřicet, padesát, šedesát let mediální výchovou ve školách nezasáhnete," říká socioložka Blažejovská.

Byznys proti fake news

Jak se vypořádat s dezinformacemi, řeší už i velké a nadnárodní firmy. Začaly si uvědomovat, že reklamou na své produkty, které se objeví na stránkách šířících lži, přímo podporují dezinformátory a jejich složitě odhalitelné projekty.

Sami dezinformátoři mnohokrát přiznali, že jejich hlavní příjem pochází z reklamy. A to byl i největší podnět pro známé společnosti, aby se proti dezinformacím vymezily, a zabránily tak poškozování své značky. Jednou z posledních byla na začátku června mezinárodní telekomunikační společnost Vodafone.

K ní se připojila třeba i Česká spořitelna, která požádala poskytovatele internetové reklamy, aby se její inzeráty neobjevovaly na webech šířících lži a propagandu. Něco podobného se stalo i před pár měsíci na Slovensku, kde díky projektu Konspiratori.sk stáhlo reklamu z dezinformačních webů více než 1400 společností (tedy více než deset tisíc on-line reklamních kampaní).

S dezinformacemi se ale už snaží zápasit a vyrovnat i důležité internetové firmy jako Facebook, který připravuje spolupráci s českým ministerstvem vnitra, a Google. Ty byly obviňovány z toho, že si neuvědomují svou zodpovědnost za šíření těchto zpráv.

Uživatelům vyhledávače Google po celém světě se začalo u některých dotazů a zpráv zobrazovat hodnocení pravdivosti jako "převážně pravdivý" nebo "nepravdivý".

Fotografie: Aktuálně.cz | Shutterstock

* Oprava: Nepřesně jsme uvedli, že novinářka Jessikka Aroová byla zaměstnána v petrohradské trollí farmě. Přitom její fungování pouze popisovala, aniž by tam pracovala.