reklama
 
 

Putinův muž nejsem. Když uděláme chybu, napíšeme nový článek, říká vydavatel lživých zpráv Pravda

15. 3. 2017
Český rodák Nikolas Pravda na svém webu Pravda-tv.de šíří často i lživé informace, jež několikrát musely vyvracet německé a rakouské úřady. Třeba že Angela Merkelová je příbuzná s Hitlerem. Kvůli popírání holocaustu byl i u soudu. S redaktory Aktuálně.cz otevřeně promluvil o své práci. "Srovnáváte informace, zapojujete vlastní pohled a myšlenky a podle mě je správné takhle pracovat," říká Pravda, který se v sedmdesátých letech narodil v Opavě. Se záměrně lživými zprávami začaly některé státy jako Francie či Německo bojovat. V Česku je má na starost Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které spadá pod ministerstvo vnitra.
Doporučujeme

Jste považován za vydavatele dezinformací. Proč jste se pustil do tohoto podnikání?

Před sedmi lety jsem se začal dívat na svět hodně jinak. Do té doby jsem stejně jako jiní četl hlavně mainstreamová média. Přestal jsem tehdy pracovat v marketingu a PR. Dostal jsem se do jedné skupiny na Facebooku, kde se řešily hodně zásadní informace…

Jaké informace?

Kdo financuje armádu, kdo jsou lidé v pozadí, finanční lobby a podobné věci. A takové informace se objevovaly jenom na malých internetových stránkách, které často vypadaly velmi bláznivě. Rozhodl jsem se tedy pro určitý mix se svými názory. Spojit informace z ruských a amerických stránek, protože stránky jako Russia Today nebo Sputnik jsou trochu propagandou, takže lidé pak radši čtou jiná média.

Proto jste se rozhodl založit dezinformační web, na kterém se často objevují neověřitelné zprávy?

Pracoval jsem šestnáct let v byznysu pro korporace jako Coca Cola, Panasonic nebo Bayern Mnichov. Pak jsem dostal panické záchvaty a čtyři týdny jsem měl deprese. Meditace a příroda mi zachránily život. Po depresích v roce 2012 jsem začal pomáhat jako dobrovolník. Pomáhal jsem postiženým dětem, nemocným lidem a lidem s Alzheimerem a demencí. V tom samém roce jsem začal s meditacemi a začal jsem psát svůj blog. 

Sem tam se zjistí, že to nebyla pravda

Kde jste vzal přesvědčení, že mainstreamová média nepíší pravdu?

Není to tak jednoduché vysvětlit. Někdy se naše informace shodují, něco je ale jiné. Prostě jsem se rozhodl, že mainstream nezveřejňuje vždy pravdu.

Jak k tomu došlo? Seděl jste u televize a řekl si, že musíte o něčem informovat svět?

Nacházím hodně témat, která jsou pokřivená, ale nemůžu psát o všem. Na svých stránkách vydávám pět až sedm článků denně. Takže nelze každý den napsat dva články o Sýrii, dva články o finanční krizi. Musím si vybírat, musím psát také o tom, co se zrovna děje, musíme psát také o zdraví. Máme možnost změnit mainstreamový systém. Lidé díky nám mají možnost dostat jiný druh informací jednodušeji než z televize a novin.

Vyhýbáte se odpovědím. Zeptám se tedy jinak. Myslíte si, že šíříte pravdu?

Ano, doufám v to. Ale někdy dělám chyby.

Fake News a dezinformační zprávy

Jsou články, které se tváří jako ověřené zprávy, ale neobsahují žádná fakta. Často se šíří virálně po alternativních serverech či sociálních sítích. Redakce dezinformačních serverů nedodržují základy novinářské práce a přistupují volně k ověřování faktů i výběru zdrojů. Fake News bývají také jedním z nástrojů takzvané hybridní války. Mají za cíl zmást protivníka, oslabit jeho autoritu a vytvářet nedůvěru občanů v instituce a volené zástupce. Vyvracení takových informací se v Česku zabývají neziskové organizace, ale i vládní Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které spravuje ministerstvo vnitra. To nyní dojednává i spolupráci se sociální sítí Facebook v boji proti hoaxům v Česku.

Jako? Jaký druh chyb?

Třeba loni se objevila zpráva, že německá vláda přepravuje z Turecka do Německa v noci uprchlíky. Rychle se to rozšířilo po alternativních médiích, ale o týden později jsme zjistili, že to není pravda. Vláda to určitě vypustila, aby diskreditovala alternativní média. Hodně lidí úmyslně vypouští falešné zprávy do alternativních médií, aby ta vypadala špatně. Prostě sem tam se zjistí, že to nebyla pravda…

Proto se informace přeci musí ověřovat. Kde tedy berete zdroje informací, které pak publikujete?

Zdroje jsou naši autoři.

Kdo to je?

Většinou lidé, kteří píší knihy nebo pracují v justici nebo u policie. Čtou různé články, jako to děláte určitě i vy. A pokud máte nějaké téma a čtete Russia Today, doplníte to jinými médii jako třeba InfoWars (konspirační a dezinformační web v USA, pozn. red.) a pak třeba CNN, tak si ty informace spojíte. Cítíte to v kostech, máte ten pocit, intuici, že ti lidé sice něco píší, ale vy cítíte, že tam není úplná pravda. Srovnáváte to, zapojujete vlastní pohled a myšlenky. Podle mě je správné takhle pracovat.

Ale tohle není novinařina…

Jak říkám, chyby se i u nás stávají.

Omluvíte se, když napíšete něco, o čemž tedy zjistíte, že nebyla pravda?

Samozřejmě článek upravíme. Buď napíšeme nový článek, nebo uděláme změny v tom starém.

Útok v Paříži, nebo najatí herci?

Ještě jednou… Kdo jsou vaši redaktoři?

Lidé, kteří rozumí svým tématům. Spisovatelé nebo blogeři.

Mnoho Němců vaše autory řadí mezi šiřitele konspiračních teorií.

Mnoho lidí si to myslí také o mně. Máme své názory a mainstream a další média nás tak označují, protože jsou tak daleko za tím, co by lidé měli vědět, co by lidem měli říkat. Navíc slovní spojení "konspirační teorie" vymyslela CIA v souvislosti s atentátem na J. F. Kennedyho, aby diskreditovali ty, kteří mají jiný názor.

Tvrdíte tedy, že vydáváte pravdu, která se neobjevuje v mainstreamových médiích.

Pravdu nebo názor, který není moc rozšířený. Vezměme si třeba teroristické útoky v Paříži. Média přišla se svědectvími, s časovou osou. A jiná média zase přišla se svými zprávami, že šlo o herce, že se nic nestalo a nikdo nebyl zabit. A pak vy musíte také napsat svůj vlastní článek. Musíte srovnávat, musíte použít zkušenost, uvědomit si, co je logické a co nelogické, a takhle někdy dojdete k tomu, že některé zprávy v mainstreamu jsou nepravdivé. Objevila se svědectví různých lidí, která se dostala na internet, ale pak byla smazána, ale někdo z toho udělal screenshoty a přepsal celý rozhovor. Ale dalšími zdroji jsou třeba i desetivteřinová videa, která někdo zachytil a dal je na YouTube.

Takže pozorujete na internetu videa, která mají mít co do činění s těmi událostmi…

Vlastně ano. Ale druhá věc je, že musíte hledat a prokutávat se internetem. Ale nemůžete používat k vyhledávání jenom Google, protože on vám ukazuje jen to, co chce, abyste našli. A také nám chodí e-maily, kde nám lidé posílají své tipy, říkají nám, co slyšeli, co viděli, posílají nám odkazy…

Nemyslíte si, že vydáváním takovýchto zpráv můžete způsobovat zmatky? Vašim článkům se moc nedá věřit, když jsou to většinou vaše názory spojené s dalšími názory a bez uvedení zdroje.

Ale to je přece všude. Vždy je otázka, komu věřit a komu ne.

To není sovětská vlajka

Na vašich stránkách Pravda-TV používáte sovětskou rudou hvězdu. Proč?

Vůbec ne. Lidé mi říkali, že je to rudá hvězda, kterou používali Sověti a Číňané, že to nemůžu použít, ale já se smál a řekl: Mně je to jedno. Není to tak. Jezdil jsem na prkně a bylo to logo skateboardové značky. Pro mě je to jenom logo pěticípé hvězdy. V minulosti to lidé dávali do oken svým dětem, aby je ochránili před démony. Je to pozitivní symbol, žádný sovětský znak. Když se podíváte na mé stránky, tak jsem velmi transparentní, píšu tam všechno o sobě, pravdu. Ale lidé stále chtějí žít v pohádce a myslí si, že jsem člověk Vladimira Putina. Je to vtipné, nemám s Ruskem nic společného.

A pak používáte na svých stránkách citát Václava Havla: Pravda a láska zvítězí.

Ta fráze nemá nic společného s českou vlajkou ani s prezidentem Václavem Havlem. Je to jen můj názor. Je to jen lidová fráze a já jí věřím.

Čím se živíte? Jak financujete Pravda-TV?

Prodáváme knihy, DVD, máme reklamu na stránkách.  Dá se z toho žít, koupit si byt, je to dobrá práce, ale musíte dělat od pondělí do neděle bez volného času.

Sponzoruje vás někdo?

Ne. Máme partnerství například s eBayem a Amazonem, kde prodáváme. Máme agentury, které prodávají naši stránku jiným společnostem, tím také vyděláváme.

Nepopírám holocaust, problém byl v jedné větě

Na svých stránkách jste vydal článek, v němž autor popřel holocaust tím, že napsal, že koncentrační tábory byly pracovní, protože vězni dostávali za práci zaplaceno. Byl jste kvůli tomu u soudu.

To je pravda, ten článek jsem vydal, nenapsal. Vyšel prvně na jiných stránkách, a protože máme dohodu, publikoval jsem ho i u sebe. Bylo to složitější, ale šel jsem k soudu, který si kvůli tomu článku myslel, že popírám holocaust. U soudu jsem řekl, že ho nepopírám, protože dva moji příbuzní v koncentračním táboře v Česku umřeli. Vše kolem článku jsem vysvětlil a tím to skončilo.

V tom článku byla jedna věta, kde stálo, že tábory nebyly jen vyhlazovací, ale také určené k práci. Soud si myslel, že popírám holocaust, že v táborech nikdo neumřel, takže jsem to musel vysvětlit. Byla to chyba, kterou jsme opravili a doplnili tam, že lidé v koncentrácích umírali. Byla to špatná formulace v jedné větě.

Přeci než pustíte ven nějaký článek, musíte si ho přečíst a vědět, že nic takového tam být nemá…

Necítil jsem v něm problém. Neviděl jsem tam problém. Byl to něčí názor. Vydávám články lidí, kteří píší knihy o uprchlících a kteří jsou známí. V jedné z knih byl i ten článek o holocaustu a nic se těm lidem neděje.

Zdroje uvádět nemohu

Vy jste ale také napsal článek, že Angela Merkelová je příbuzná s dynastií Rothschildů a Hitlerem. Kde jste k těmto informacím přišel? 

V Německu je pár lidí, kteří jsou specialisté na pokrevní linie a kteří o tom psali články. Odkazoval jsem na práci jednoho z nich. Bylo by jednoduché to prokázat, kdyby si Hitlerova rodina nechala odebrat DNA, tím by se to potvrdilo. A my nevíme, proč to nikdo nechce. Čeho se bojí? Co schovávají? Proč? Proto jsem napsal ten článek.

Proč ve svých článcích neuvádíte své zdroje? Nebo vůbec zdroje informací.

To nemohu. Někteří to nechtějí a někteří autoři napíší třeba pět článků do roka a i oni sami používají anonymní jména. Někteří autoři dokonce vystupují pod pseudonymy ve svých knihách. Protože když v Německu píšete o takto specifických tématech, máte velké problémy.

Musíte uznat, že takové informace, kde není uveden zdroj, nemohou být brány vážně.

Ale já ty informace mám, diplomaté ty informace mají, někteří lidé u policie mají tyhle informace.

Pocházíte z Česka. Jak jste se vlastně ocitl v Německu?

Narodil jsem se v Opavě a s rodiči jsme tam žili mezi lety 1974 až 1980. A pak se moji rodiče rozhodli se mnou a mými dvěma bratry emigrovat do Německa k Frankfurtu, kde moji rodiče stále bydlí. Můj starší bratr se vrátil v roce 1994 zpátky do Opavy. Hodně cestuji, ale nyní jsem v bavorském Augsburku u své přítelkyně. Jinak jsem často na Mauriciu.

Jste v kontaktu s podobnými servery v Česku nebo s lidmi, kteří vydávají podobný druh informací?

Nejsem, ale někteří překládají do češtiny mé články. Jednou bych ale chtěl udělat svůj druhý projekt v češtině. Protože jeden můj partner vydává knihy a chtěl by, aby se přeložily z němčiny do češtiny a prodávaly se u vás. Takže mám nějaké plány…

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama