Praha - Devětačtyřicetiletý Jan Sokol se na svobodě neměl špatně. Živil se jako počítačový programátor, měl rodinu. Kvůli alkoholu, úvěrovým podvodům a dluhům na výživném už je ale osmým rokem ve vězení, odpykává si svůj třetí trest. Teď se stal jedním z prvních českých vězňů, kteří ve výkonu trestu získal včelařské zkoušky. Práce se včelami je podle něj zkouškou důvěry a klidu.
Věznice Jiřice u Nymburka, kde je asi osm set vězňů, je zatím jedinou, kde se mohou vězni rekvalifikovat, a to na včelaře. V blízké době plánují kurzy pro ovocné sadaře a chovatele.
Ve věznicích sedí 22,5 tisíce lidí, často pracovně schopných. Mimo areál věznice se dostane jen malé procento odsouzených - ti, kteří prošli odbornými testy, brzy jim vyprší trest a není u nich riziko útěku. Nejčastěji pracují v automobilových společnostech nebo ve výrobě u pásu. Ostatní si krátí dlouhé chvíle sportem, pomocnými pracemi ve vězení nebo právě rekvalifikačními kurzy.
Včelařem z dlouhé chvíle
Vězně přitom často nemotivuje touha se vzdělávat, jako si krátit pobyt za mřížemi. "Čas ve věznici plyne strašně pomalu. Když něco děláte, utíká to o něco rychleji," vysvětluje devětačtyřicetiletý Jan Sokol, který včelařskými zkouškami prošel.
"Když kolem vás létá roj 60 tisíc včel, které do vás i naráží a snaží se vás bodnout, je to adrenalin. Snažíte sebou nešít a neodhánět je," nastínil Sokol. Ze šesti včelstev, o která se s dalšími jedenácti vězni staral, získali sto dvacet kilo medu.
Běžně přitom mohou trestanci strávit na vzduchu jen hodinu denně. Několikaměsíční kurz včelařství je pro ně prakticky odměnou. Přes týden měli tříhodinová vyučování ve věznici, celou sobotu ale strávili kilometr za věznicí u včelínů. "To, že jste volně venku, je motivací k tomu se chovat slušně. Většina vězňů to nemá," přiblížil Sokol, proč se žádný z vězňů nepokusí utéct.
Na svobodě Sokol opravoval počítačové sítě a programoval, často i dva dny v kuse. Domů za ženou a dětmi pak jezdil jen zřídka, čas trávil v hospodě. Manželka mu později dala na vybranou: buď ona, nebo pití. "Postavila mě před věc, co je přednější. Potřebuji nad sebou trochu bič, abych se rozhodl," přiznává Sokol. Dlouho mu pevná vůle nevydržela. Nástup do kriminálu byl pro jeho ženu poslední kapkou k rozvodu.
Nepoučitelný
Ani rok ve věznici nepomohl k nápravě. Jan dostal za porušení podmínky dalších 33 měsíců. Zlom přišel až v současné věznici. "Ty předchozí měly lehčí režimy. Pracoval jsem tam vedle civilistů a rychle to utíkalo. Nemotivovalo mě to ale k tomu, abych se nějak polepšil," vysvětluje odsouzený.
V Jiřicích je podle něj jiný režim. Společně s dalšími jedenácti vězni byl vybrán do třináctiměsíčního programu, kde se vzdělávali a účastnili psychoterapeutických skupin. "S 90 procenty lidí z toho programu bych se venku nebavil. Cílem ale bylo, abychom se spolu naučili žít a venku to pak bylo snazší," myslí si Sokol.
Teprve tam byl Jan nucen zrekapitulovat svůj život před dalšími vězni. "Chce to hodně odvahy otevřít se a mluvit o všem, co jste v životě pokazili a zároveň si mezi vězni zachovat autoritu," doplnil vězeňský terapeut Jaroslav Jackmann, který působil i na Pankráci.
Po speciálním programu Sokol absolvoval rekvalifikaci na včelaře. "Uživit se tím nedá, ale může to být zajímavý koníček," řekl bývalý programátor. Příští rok mu vyprší trest a k programování by se chtěl vrátit.
"Sám cítím, že jsem z programování vypadl. Bude alespoň dva roky trvat, než se dostanu na úroveň, abych v tom mohl pracovat," myslí si odsouzený. Pravděpodobně ale skončí za volantem kamionu nebo náklaďáku. Pobyt ve vězení je podle něj nutné zlo. Ztracený čas, který je trestem za všechno, co před lety spáchal.
